Článek
Takže to vezměme popořádku. Válka na Ukrajině je agrese ze strany Ruska, které ji zahájilo naprosto v rozporu se všemi pravidly mezinárodního práva. Tedy se z hlediska mezinárodního práva jedná o tzv. „zločin proti míru“. Přesně za zločiny proti míru byli obžalovaní také ti lachtani (pro ty kdo neznají - jde o narážku na tento song) v Norimberku. Už jenom za toto samotné je Putin válečným zločincem.
Jenže ono to kremelskému diktátorovi bylo asi málo, takže za prvé přímo vydává rozkazy k páchání válečných zločinů jako je ostřelování škol, nemocnic, kulturních památek atd. (což je podle všech mezinárodních úmluv, které podepsalo a ratifikovalo i Rusko, zakázané), ale také když ne přímo podporuje, tak přinejmenším toleruje páchání zločinů proti lidskosti - tedy vraždy, znásilňování a deportace civilistů včetně nemocných, starců a dětí, nemluvě o „drobnostech“ typu krádeží a rabování (které jsou mezinárodními úmluvami, jimiž je Rusko vázané, rovněž zakázané). Pokud by s těmito věcmi Putin nesouhlasil a zakazoval je, určitě by se neděly v tak masovém měřítku, jelikož kdyby každý pachatel podobných zvěrstev dostal kulku do hlavy, 99 % vojáků by si dobře rozmyslelo, jestli něco podobného budou taky dělat.
Takže suma sumárum - Putin je zodpovědný naprosto za vše, co se na Ukrajině děje. Proto vůbec není nespravedlivé, že je na Putina zatykač jako na mezinárodního zločince, protože jím opravdu je. Takže zcela logicky kdo Putina podporuje, ten také souhlasí s pácháním zločinů proti míru, válečných zločinů i zločinů proti lidskosti. Jestli podobné lidi někdo chce na mistrovství světa v čemkoliv - i kdyby to mělo být třeba jen v cvrnkání kuliček - tak já tedy ne!
A než začnete vytahovat údajné „válečné zločiny Američanů“, tak:
1) Válku v Koreji započala ta Severní, „socialistická“ - a kým že byla podporovaná? Ano, správně, Sovětským svazem (tehdy ještě vedeným báťuškou Stalinem), zatímco Jižní Koreji pomáhala i vojska OSN. Severní Korea vpád na jih plánovala už od roku 1948 - a nejspíš to neměla ze své hlavy, že. Jižní Koreu si USA rozhodně nepřipojily jako anektované území.
2) Válku ve Vietnamu také započal Severní Vietnam proti „kapitalistickému“Jižnímu Vietnamu - a asi není třeba dvakrát dodávat, kdo ten Severní „socialistický“ Vietnam podporoval a nejspíš k tomu útoku na svého jižního souseda asi taky přesvědčil. USA to rozhodně nebyly. Pokud jde o válečné zločiny na civilistech, těch se dopouštěly obě válčící strany, ovšem ty ze strany USA byly poměrně dost pod drobnohledem novinářů a světové veřejnosti a vyvolávaly velké pobouření i v samotných USA - rozhodně tam nikdo vojáky za masakry civilistů nevelebil, natož pak že by jim snad jejich vojenské vedení kázalo, že to mají dělat. Cílem používání herbicidu Agent Orange rozhodně nebylo trávit civilisty, ale ničit husté porosty, ve kterých se mohou skrývat vojáci Vietkongu - že byl karcinogenní a mutagenní je fakt, ale na to se tehdy poněkud kašlalo nejen ve válkách (viz zcela běžné používání azbestu a DDT). Další věcí je, že poté, co se Američané z Vietnamu stáhli, „socialistický“ Severní Vietnam místo, aby dodržoval mírové dohody, svého jižního souseda napadl a anektoval - nejspíš opět na popud SSSR (a možná i Číny) a že při tom dobývání jihu se s civilisty moc nepárali, na to vemte jed (ostatně něco o tom se dočtete i tady).
3) Válka v Jugoslávii byla občanskou válkou, při které se děla odporná zvěrstva na všech stranách konfliktu, ovšem o něco častěji se jich dopouštěli Srbové - proto také bylo Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu odsouzeno nejvíce srbských představitelů. Kdyby nebylo zásahu NATO (tedy nejen samotných USA, ale většiny státu aliance), nejspíš by se tam Srbové s Chorvaty a Bosňáky masakrovali po tisících ještě tak o deset let déle, což by přineslo neporovnatelně větší civilní oběti. Je to něco jako Hirošima a Nagasaki - při výbuších atomových bomb zahynulo v obou městech asi 150 tisíc lidí, ovšem pokud by japonské ostrovy dobývali Spojenci (a to asi včetně SSSR) pozemní operací, civilistů by zahynulo nejméně 5× tolik, děly by se možná dosti odporné masakry a ne až tak malá část obyvatelstva by na výzvy fanatiků páchala sebevraždy i s celými rodinami.
4) Válka v Iráku - první válka v zálivu byla jasná agrese proti Kuvajtu ze strany Iráku, takže zásah ze strany nejen NATO, ale i mnoha dalších států byl „posvěcen“ Radou bezpečnosti OSN. Poté, co mezinárodní koalice irácká vojska z Kuvajtu vyhnala, zastavila se na hranicích, což byla možná chyba, protože tehdy většina iráckého obyvatelstva povstala proti Saddámovi a asi čekali, že jim západní státy pomůžou, což se nestalo. Pokud jde o tu druhou, tak zbraně hromadného ničení se sice nakonec nenašly, ale celá OSN se shodla, že Irák a jeho režim jsou nebezpečné světovému míru. Američané se dopustili několika válečných zločinů, ale jejich pachatelé za ně byli aspoň postaveni před soud (a většinou i odsouzeni), což se v případě Ruska tedy rozhodně neděje. USA si ani Irák nepřipojili ke svému území, přičemž poté, co z Iráku „vypadli“ západní vojáci, děje se tam ten binec, který je tam doposud, což tedy pro civilisty taky není nic moc - možná furt lepší válečné zločiny Američanů než zločiny ISIS.
5) Binec v Afghánistánu, který trvá dodnes, taky začal až poté, co se do místní situace začal ve velkém montovat Sovětský svaz, který nakonec provedl do této země invazi roku 1979. Poté, co se sovětská vojska z Afgánistánu stáhla, vypukla tam občanská válka, ve které fakticky válčil každý proti každému, až se v roce 1996 chopili moci fanatici z Tálibánu, kteří se skamarádili s Usámou bin Ládinem, což se stalo Afghánistánu osudným. Západní koalice sice neměla mandát Rady bezpečnosti OSN, ale nejednala ani v přímém rozporu s mezinárodním právem, protože se - podobně jako v případě války v Iráku - opírala o některé rezoluce Rady bezpečnosti na téma, jak je tálibánský režim nebezpečím pro světový mír a bezpečnost. Poté, co západní spojenci vypráskali tálibánskou „chamraď“, pokusili se tam zavést aspoň nějak fungující a přiměřeně demokratický režim - ovšem opět, rozhodně nikdo nepřipojoval Afghánistán ke svému území. V okamžiku, kdy se západní vojáci a především tedy Američané stáhli, domácí armáda nebyla schopná proti Tálibánu uhájit ani psí boudu. A jestli se v době „okupace“ západními vojsky měli civilisté špatně a občas se stali obětí bojů, tak v současné době se pod Tálibánem mají 10× hůř.
Tedy ano, je pravda, že se od 2. světové války Spojené státy občas do nějakého toho konfliktu přímo zapojily, sem tam i poněkud nešikovně či hloupě, v některých případech to také bylo bez schválení ze strany Rady bezpečnosti OSN - ve které ovšem mají Rusko (dříve SSSR) a Čína právo veta, a někdy také jejich vojáci páchali válečné zločiny. Ovšem SSSR a později Rusko se přímo zapojovaly minimálně stejně, ne-li ještě více do konfliktů a jejich vojáci také páchali válečné zločiny - za které zpravidla nebyli ani nijak trestáni. Spojené státy rovněž žádné území, kde se vojensky angažovaly, nepřipojovaly ke svému státu ani na něm nedělaly pseudoreferenda na téma, zda by obyvatelé náhodou nechtěli být dalším státem USA. Také válečné zločiny, kterých se jejich vojáci dopustili, byly v naprosté většině případů stíhány a obvykle také potrestány. K dovršení všeho naprostá většina zemí, ze kterých se vojska USA, případně i dalších západních spojenců stáhla, jsou na tom po všech stránkách (ekonomicky, sociálně, kvalitou života) mnohonásobně hůře nyní, než na tom byly v době „západní okupace“. Myslím, že takoví Kurdové nebo afghánské ženy by mohli docela hodně povídat o tom, jak „skvěle“ se mají dnes bez těch „hnusných amerických okupantů“.
Mimochodem ani Rusko, ani Čína ani kdokoliv jiný nikdy ani jen nenavrhl, že by USA či někdo z jejich spojenců měli být vyloučeni z mistrovství světa v čemkoliv kvůli Vietnamu, Jugoslávii, Iráku či Afghanistánu. Proběhly akorát dva bojkoty olympiád - té moskevské v roce 1980 právě kvůli invazi SSSR do Afgánistánu a té v Los Angeles v roce 1984 ze strany tzv. „socialistických“ států jako odveta za bojkot Moskvy.
Asi nikoho nepřekvapuje, že v roce 1948 se olympiády nesměly účastnit Německo a Japonsko jako státy - a to už uplynuly tři roky od skončení druhé světové, přesto zvěrstva, která napáchaly ozbrojené sbory (ať to byly armády nebo policejní složky či různé polovojenské organizace typu SS, SA apod.) těchto států, byla stále v příliš dobré paměti civilizovaného světa. Současná situace je ještě horší v tom, že válka na Ukrajině zatím neskončila, takže ty mezinárodní zločiny se tam stále dějí.
Samozřejmě to však neznamená, že by se olympiády v roce 1948 žádní Němci nebo Japonci jako jednotlivci nemohli účastnit. Kdo nesouhlasil s německým nacismem, italským fašismem nebo japonským ultranacionalistickým militarismem, ten z těchto zemí ve 20. až 30. letech (a nejpozději začátkem 40. let) 20. století emigroval a většinou také velmi rychle získal občanství jiného státu. Známí jsou především původem němečtí a italští vědci s občanstvím USA (Einstein, Fermi a další), případně i někteří umělci - asi nejslavnějším případem je Marléne Dietrich, ovšem určitě mohli existovat i sportovci, kterým byl režim jejich rodné země natolik odporný, že emigrovali a zažádali o občanství jinde. Takže tito lidé se samozřejmě olympiády hned po válce účastnit mohli. Stejně tak jsem přesvědčená o tom, že pokud by se chtěl olympiády zúčastnit nějaký prokazatelný německý či japonský antifašista nebo dokonce bývalý vězeň koncentračního tábora, který občanství jiného státu neměl, určitě by mu to bylo umožněno.
Stejně tak se jak loni, tak i letos mohli účastnit mistrovství světa ruští hokejisté jako občané jiné země. Nejsem tak zapálená sportovní fanynka, abych přesně věděla, kolik ruských hokejistů aktuálně hraje v NHL - a fakt se mi to teď nechce hledat. Ale minimálně desítka jich určitě bude - spíš bych tipovala více. Takže pokud by před rokem či dvěma zažádali o americké nebo kanadské občanství, možná by je tyto státy do své národní reprezentace vzaly. A ještě více si dovedu představit, že pokud by ruský hokejista, který hraje v NHL, zažádal o občanství britské nebo francouzské, trenér tamější národní reprezentace by po takovém člověku sáhl všemi deseti.
Že hrají Rusové v NHL, je podle mého ještě vcelku v pořádku (zcela zjevně jsem daleko hodnější než nejen zlatý gólman z Nagana Hašek, ale i legenda pan Nedomanský), protože tam nereprezentují Rusko, ale pouze příslušný klub, v jehož dresu hrají. Když vyhraje tým, jehož součástí je ruský hokejista, nikde nestoupá na stožár vlajka Ruska ani nezní ruská hymna. Ano, osobně bych považovala za správné, aby i v té NHL mohli hrát pouze ti hokejisté, kteří by veřejně odsoudili mezinárodní zločiny páchané na Ukrajině - ovšem zase chápu, že ti hokejisté se asi ještě někdy v životě chtějí vrátit zpět domů do Ruska, aniž by po návratu „nešťastnou náhodou“ vypadli z okna, případně vůbec netouží po tom, aby jejich rodiče, sourozenci či jiní blízcí příbuzní skončili v lágru na Sibiři.
Ovšem pustit Rusko jako stát na mistrovství světa v současné situaci vážně nelze - opravdu není v civilizovaném světě přípustné, aby třeba v ten stejný okamžik, kdy umírají nevinní civilisté po útoku ruské armády na obchodní dům, stoupala v Praze či v Ostravě na stožár Ruská vlajka a zněla ruská státní hymna. To je na stejné úrovni, jako kdyby se v roce 1944 hrál světový šampionát ve fotbale někde, co já vím, v jižní Americe a ve stejný okamžik, kdy transport z Terezína právě „jde do sprch“ v Osvětimi, kvůli vítězství, dejme tomu, Německa nad Kostarikou stoupala na stožár vlajka s hákovým křížem a hrálo se „Deutschland, Deutschland über alles“.
A není možné ani to, aby ruské mužstvo hrálo pod nějakou zcela neutrální vlajkou - třeba pod vlajkou olympijskou, pod vlajkou OSN nebo, pro mě za mě, pod vlajkou Byzance či Svaté říše římské, protože každé vítězství tohoto týmu by stejně Putinův režim využíval při své propagandě. Rovněž tak pochybuji o tom, že by ostatní mužstva - a zejména fanoušci - toto mužstvo dokázali brát jako nějaký neutrální či neexistující stát. Minimálně 90 % jak všech jejich soupeřů, tak především fanoušků, by v nich stejně vidělo „ty rusáky“.
A to je další velký problém. Spousta lidí nejen, že nenávidí to, co provádí současný ruský (Putinův) režim, ale svou nenávist k těmto zločinům přenáší na celý ruský národ, případně vůbec na vše ruské. Ano, můžeme to nazývat hloupostí nebo primitivismem, ale po 2. světové válce také lidé nenáviděli bez rozdílu všechny Němce a vše německé - myslím, že není potřeba dvakrát mluvit o tom, jak u nás (ale i v mnoha jiných zemích) docházelo k naprosto odporným pogromům, při kterých byli týráni nebo dokonce vražděni staří lidé, ba i malé děti německého původu, a kdy se dokonce občas obětí podobných lynčů stali i němečtí antifašisté nebo dokonce německy mluvící Židé.
Stejně tak se těsně po druhé světové válce nevydával Goethe ani Schiller - ačkoliv zrovna tito pánové byli za prvé dávno mrtví a za druhé svými názory byli demokraté a humanisté, a nehrála se hudba německých hudebních skladatelů, především pak Richarda Wagnera - ačkoliv chudák dávno mrtvý Wagner samozřejmě taky vůbec nemohl za to, že zrovna jeho hudbu měl rád jeden šílený vídeňský tapecír. Ještě navíc když Wagner sám možná tak úplně „čistokrevný árijec“ také nebyl - stačí se podívat na jeho portréty nebo si přečíst Na střeše je Mendelssohn.
Lze tedy předpokládat, že vůči ruským hokejistům - i kdyby hráli pod vlajkou, co já vím, Gondoru, Rohanu, Númenoru, „Spojené federace planet“ ze Star Treku nebo „Galaktické republiky“ ze Star Wars - by se jejich soupeři stejně chovali, jako kdyby byli reprezentanti Ruska. Takže v mnoha případech by si hokejisté vzpomněli na desítky až stovky let stará nepřátelství a křivdy - přičemž toto se týká nejen nás a Slováků (srpen 1968), ale také Finů, Lotyšů, Poláků, Kazachů a Američanů z doby ještě poměrně nedávné a z dob starších také Francouzů, Švédů, Rakušanů a Němců - a chtěli by se za tyto dávné křivdy či politické spory „pomstít“ aspoň na tom ledě. Případně by reprezentanti těch několika málo států, které nikdy žádné spory s Ruskem neměly - moc jich tedy není, z účastníků šampionátu mě napadá snad pouze Švýcarsko, možná dejme tomu ještě i Norsko, Dánsko, Velká Británie a Kanada - mohli mít tendenci na ledě „mstít“ aktuálně vražděné ukrajinské civilisty.
Myslím si, že na něco podobného krvavé lázni v Melbourne z roku 1956, až na to, že na ledě, bychom se asi nikdo dívat nechtěli. Ano, ne všichni ruští hokejisté lezou do zadku Putinovi tak jako Ovečkin, část jich možná s tím režimem i s válkou osobně nesouhlasí, jenom holt mají (vcelku lidsky pochopitelný) strach to říkat nahlas. Jenže smůla, na ledě by je soupeři nejspíš všechny „hodili do jednoho pytle“ proputinovských zrůd - a podle toho by se k nim přinejmenším někteří i chovali. Zápasy by tak byly plné zcela zbytečných, ostrých a občas až „likvidačních“ faulů vůči ruským hokejistům - na které by tito ruští hokejisté nejspíš odpovídali úplně stejně nesportovním chováním.
A jak to tak už v životě bohužel bývá, nejspíš by na tuto vyhrocenou atmosféru nejvíce doplatili právě ti, kteří žádní fanoušci Putina nejsou. Opravdu si nemyslím, že by výsledkem šampionátu v hokeji mělo být to, že by mnoho špičkových hokejistů (a to lhostejno jaké národnosti) bylo vážně zraněno a nebo dokonce - v tom nejhorším možném případě - by to u jednoho, dvou či více lidí skončilo trvalými následky. Tohle fakt nikdo nechce. (Tedy doufám.)
A pokud by bylo možné ještě vždy nějak uhlídat těch cca 40-50 lidí, kteří se v průběhu zápasu vystřídají na obou stranách na ledě, aby se hokej nezvrhl v gladiátorské zápasy na život a na smrt, ty statisíce fanoušků by neuhlídal už vůbec nikdo. Praha i Ostrava by se musely proměnit v města, kde je málem vyhlášený výjimečný stav, a všechny zápasy ruského týmu s kýmkoliv by musely hlídat na stadioně i mimo něj kordony těžkooděnců. Řádění těch nejhorších hooligans Sparty a Baníku by bylo slabým čajíčkem proti tomu, co by se dělo v Praze a Ostravě těch 14 dní (možná méně, kdyby Rusové vypadli už ve čtvrtfinále).
Nevím, jak kdo, ale něco podobného si tedy rozhodně nepřeji. Na hokeji - a to včetně hokejových šampionátů - se mi vždycky líbilo, že hokejoví fanoušci si ve své drtivé většině fandění svému týmu nepletou s nenávistí vůči týmu konkurenčnímu. Na hokej tak chodí celé rodiny i s malými dětmi - aniž by se o ně rodiče museli bát, a není třeba žádnými ploty a jinými zátarasy striktně oddělovat fandy obou týmů. Mnohokrát v životě jsem jela rychlíkem Praha-Brno, který byl plný fanoušků Sparty nebo Pardubic jedoucích do Brna na zápas s Kometou - nebo naopak „komeťáků“ jedoucích na zápas do Pardubic či Prahy, a ani v jednom případě jsem se necítila nijak nepříjemně, natož pak v nebezpečí. Stejně tak jsem první týden šampionátu trávila v Ostravě (ne tedy kvůli hokeji) a druhý týden v Praze, potkávala jsem na ulicích desítky fanoušků všech možných národů - a pokud jsem se s některými dala do řeči, vždycky jsem si příjemně popovídala.
Ani se nedivím jednomu anglickému fanouškovi, který, když začal jezdit na hokejové šampionáty, připadal si tam tak trochu jako Alenka v říši divů - po zkušenostech z anglického fotbalu mu to musí připadat jako ten prorokovaný biblický ráj, kde vlk klidně leží vedle beránka, lev si hraje s kolouchem a malé dítě bere do ruky zmiji, která mu neublíží.
Osobně bych proto nerada, aby kvůli přítomnosti ruského mužstva tato idylka skončila - a už vůbec bych byla velmi nerada, kdyby se takto neslavně do dějin světového sportu měla zapsat zrovna naše země.
A „last but not least“ je nutné podotknout, že ruští hokejisté se posledních minimálně 15 let před agresí Ruska vůči Ukrajině na světových šampionáteech v hokeji taky zrovna dvakrát sportovně nechovali. Nemluvím teď o faulech, těch se dopouští každé mužstvo, zejména pokud začne prohrávat - a některá jsou tím i dost vyhlášená (mrk mrk, Kanado). Ovšem vzteklé strhávání si stříbrných medailí z krku, to je pouze „ruská specialita“. Mohli jsme to zažít poprvé právě před 14 lety - a tuším, že naposledy právě u nás v Praze, v roce 2015.
Dobře si pamatuji ten rozdíl v Naganu. Ano, hráči USA poté, co vypadli s naším týmem, ve vzteku zdemolovali šatnu - ale ruce na ledě našim hráčům podali. Totéž Kanada - i ti nám ruce podali a dokonce několik kanadských hokejistů přišlo po zápase za našimi do šatny s tím, že nám budou fandit, abychom vyhráli to zlato. Dokonce i hokejisté Ruska se tehdy chovali dost skvěle sportovně. Pamatuji se na rozhovor s tehdejší ruskou hvězdou č. 1 Pavlem Burem, kterému mj. položili otázku, jaký má názor na Haška - a on na to, že zná Hašky dva, ten jeden napsal skvělou knihu o vojáku Švejkovi, která mu vždycky zlepší náladu, a ten druhý že mu tu náladu tedy dokázal pokazit. To mi připadalo nejen jako velmi vtipná odpověď, ale i jako velmi sportovní gesto, takže jsem si říkala, že dotyčný Rus je nejen velký hokejista, ale i skutečný velký sportovec.
Jenže to byly doby, kdy jsem - asi nejen já - věřila, že Rusko má na to být vcelku civilizovaným státem, který se za nějakých 20 let, možná i dříve, klidně může stát členem NATO a jednou třeba i Evropské Unie. Mimochodem, to budoucí možné členství v NATO mu bylo i nabízeno a na přelomu tisíciletí se dokonce konala i nějaká společná cvičení vojsk NATO a Ruska. Takže kdyby si Putin někdy v roce 2007 dokázal vytáhnout hlavu ze zadku a zjistit, že se píše 21. století a ne 19., nemusel dnes cítit jako „problém“ rozšiřování NATO, protože by byl jeho součástí. Což by se mu proti Číně mohlo docela hodit. Jestli je fakt tak naivní, že si myslí, že mu „čínští soudruzi“ budou pomáhat jen pro jeho krásný oči a nic za to nebudou chtít, tak je hlupák první velikosti. Ale kdo chce kam… jednoho krásného - nebo pro něj možná spíše ošklivého - dne se totiž ruský diktátor v Kremlu (a jestli se bude jmenovat Putin nebo nějak jinak, je vcelku jedno) vzbudí a zjistí, že zatímco se bál „zlého dekadentního Západu“, nestihl si všimnout, že půlka Sibiře už patří Číně.
Ale toto už k hokeji nepatří. Prostě a jednoduše: až Rusko stáhne armádu z Ukrajiny, navrátí zpět do vlasti unesené ukrajinské občany včetně dětí a začne platit válečné reparace, rádi ruský hokejový tým zase na šampionátu uvidíme. Do té doby ani omylem. A ti ruští hokejisté, kteří i teď na světovém šampionátu opravdu moc a moc chtějí hrát, ať si změní občanství. Když si kvůli tomu, aby mohl dělat to, co ho baví, mohl změnit občanství Einstein, Fermi ba dokonce i Werhner von Braun, proč by nemohli oni? Je to jenom na nich.
Je-li jim nejvyšší životní hodnotou „matička Rus“, ačkoli se tato matička aktuálně chová jako Čachtická paní křížená s Olgou Hepnarovou, tak si holt nějaký ten rok nezahrají. A je-li jim vyšší životní hodnotou možnost hrát hokej na světové úrovni, tak ať co nejrychleji dostanou své rodiny (manželky, děti, rodiče i sourozence, případně i další příbuzné) pryč z Ruska (peněz snad na to mají dost), poté veřejně zkritizují Putina a požádají o občanství libovolného civilizovaného státu.
Můžou si být jistí, že nejeden jim je velmi rád dá - třeba pokud by současně 5 až 10 ruských hokejistů požádalo o britské občanství, vsadím hlavu, jako že mám jen jednu, že hned další rok by mohli hrát za Británii, kde by si možná najednou rádi vzpomněli i na to, že být „v béčku“ je pěkná ostuda, když kdysi dávno taky měli to zlato. To samé platí pro případ, že by zatoužili po občanství Francie - které by se asi taky docela líbilo stát se druhým státem na světě, který kdy získal titul mistra světa jak ve fotbale, tak i v hokeji. Nejspíš ani v Německu, Rakousku nebo Švýcarsku by nepohrdli několika původem ruskými posilami z NHL.
A mohli by být klidní, Putin má teď jiné starosti než na ně posílat borce s cepínem. Navíc jich tolik už asi nemá.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Korean_War
https://en.wikipedia.org/wiki/Vietnam_War
https://en.wikipedia.org/wiki/Yugoslav_Wars
https://en.wikipedia.org/wiki/Iraq_War
https://en.wikipedia.org/wiki/War_in_Afghanistan_(2001%E2%80%932021)
https://en.wikipedia.org/wiki/Afghanistan
https://en.wikipedia.org/wiki/1948_Winter_Olympics
https://en.wikipedia.org/wiki/1948_Summer_Olympics
https://en.wikipedia.org/wiki/1980_Summer_Olympics
https://en.wikipedia.org/wiki/1984_Summer_Olympics
https://en.wikipedia.org/wiki/Blood_in_the_Water_match
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_IIHF_World_Championship_medalists
