Článek
Vždycky je v historii něco poprvé. A Amerika je údajně „země neomezených možností“, tak by zkrátka měli prezidenta-vězně. To my tady v ČR jsme žabaři, my jsme zatím měli jen jednoho „prezidentova vězně“ (pan Škutina) a dále hlavy státu bývalé vězně - Gustáva Husáka a Václava Havla, ovšem pokud se jako vězení počítá i nacistický koncentrák, je nutné připočítat k nim rovněž „Tondu Zápotondu“ a „Krásného Tonyho“ (Antonína Novotného).
Dalších několik pozdějších prezidentů před zatčením a uvězněním včas uteklo - zde se jedná jak o TGM a Edvarda Beneše (kterým dokonce původně hrozil i trest smrti), tak také o Klementa Gottwalda, jehož „hlášky“ a jiné výtržnosti byly jednu chvíli trochu moc i na jinak vcelku tolerantní první republiku.
Vlastně jediní dva českoslovenští prezidenti, kteří neprošli „kriminálem“, byly asi ty nejtragičtější postavy naší historie, totiž bývalý předseda Nejvyššího správního soudu (a také vynikající překladatel z angličtiny) Emil Hácha a armádní generál a hrdina obou světových válek Ludvík Svoboda. Oba dva (byť každý trochu jinak) připomínají podobně tragickou postavu francouzských dějin, maršála Pétaina. Psát podrobněji o jejich osudech by však bylo tématem na úplně jiný článek.
Takže zpět do USA. Po atentátu je Donald Trump pro většinu Američanů hrdinou nebo mučedníkem, občas i obojím, tedy hrdinným mučedníkem. Pochybuji o tom, že by se jej nyní jakýkoliv soud odvážil poslat do vězení nepodmíněně, ba ani do domácího vězení ne. Podle mého názoru asi to nejhorší, co se mu nyní může stát, bude nějaká pokuta - což jsou pro něj zanedbatelné „drobné“, případně veřejně prospěšné práce - což by určitě využil ve své kampani.
Navíc americká - tradičně silně náboženská - veřejnost začala i blábolit něco o tom, že Donald Trump je „Boží vyvolený“, protože to byl „zázrak shůry“, díky němuž ve finále utrpěl jenom lehké zranění. Vzhledem k tomu, že většina amerických voličů jsou protestanti, asi nikdo nebude vykládat, že smrtící střelu „zadržela“ nebo její dráhu modifikovala něžná ručka Panny Marie - zde to pro Američany byl zcela jistě Bůh Otec osobně, „v nejhorším případě“ Syn Boží Ježíš nebo Duch Svatý.
Jenže to je z hlediska situace v předvolební prezidentské kampani zcela jedno. Proti takto silně vzedmutým emocím se nedá bojovat - a nějakými racionálními argumenty už vůbec ne. Demokraté mohou klidně jako Trumpova protikándidáta potvrdit Joea Bidena, protože je to už jedno. Ještě před pár dny by rozhodnutí nahradit současného úřadujícího prezidenta nějakým charismatičtějším demokratem či demokratkou mohlo ve vyhrání voleb pomoci, nyní můžou klidně nominovat plyšového medvídka a vyjde to nastejno.
Ani kdyby vstali z hrobu JFK, Woodrow Wilson nebo libovolný z bratranců Rooseveltů, demokratické straně by to k vítězství pomoci nejspíš nemohlo. Bylo by to velmi pravděpodobně marné, i kdyby své přání kandidovat za demokraty proti Trumpovi projevil zmrtvýchvstalý Abraham Lincoln či sám George Washington. Navíc - zcela zjevně - mrtví američtí velikáni z hrobů nevstávají.
Demokrati teď mohou dělat prakticky cokoliv - a jediné, v čem se to projeví, bude velikost volební porážky. Tedy zda se bude jednat o totální debak nebo „pouze“ o čestnou prohru. Snad jediné, co by mohlo nyní demokraty zachránit, by byla nějaká velmi nečekaná a tragická Bidenova smrt - např. havárie letadla nebo (ještě lépe) vrtulníku, kterým by cestoval na nějakou vojenskou základnu či letadlovou loď. Špatná by nebyla ani návštěva Ukrajiny nebo Izraele, kde by to prezidentský automobil „schytal“ raketou od Rusů, Hamásu nebo Hizballáhu.
A ne, rozhodně nevěřím konspiračním teoriím - kterých už je plný internet - že si ten atentát naplánoval Trump sám, že za tím (bez jeho vědomí) stojí někdo z jeho marketingových expertů, případně že ten mladý pošuk byl zaplacený FBI, CIA, Mossadem, GRU, Billem Gatesem, Georgem Sorosem, Elonem Muskem, ještírky, zednáři, ilumináty nebo třeba společností přátel Járy Cimrmana.
To se holt občas v historii stává, že zásadním způsobem „výhybku přehodí“ zcela bezvýznamná nula. Takový trapný až téměř zbytečný človíček, který v životě vůbec nic nedokázal a spíše náhodou nebo „omylem“ se ocitl v blbou chvíli na blbým místě, a tak aniž by mu v tom kdokoliv dokázal zabránit, udělal tu blbost, kterou změnil dějiny.
Docela se nabízí srovnání s jistým Gavriem Principem. Kdyby bosenské, a hlavně sarajevské policejní síly nebyly banda totálně neschopných matláků, František Ferdinand d'Este by se před hlavní Principovy zbraně nikdy neocitl. Stejně tak při atentátu na Donalda Trumpa došlo k politováníhodnému selhání, kdy bylo možné celé události včas zabránit.
Jenže v historii se nehraje na „kdyby“. Stalo se, odestát se nemůže. Pokud se nestane nějaký zázrak - na které nevěřím - od příštího roku bude v Bílém domě opět sedět neřízená střela jménem Donald Trump. Kterého bych tisíckrát raději viděla sedět někde úplně jinde. Doufejme jen, že nepoleze do zadku Putinovi, ale (pokud možno) se naopak pokusí zahrát si na Ronalda Reagana a Rusku bude ukazovat tvrdou pěst.
Pokud se tak stane, jedinými oběťmi víkendového atentátu budou americké ženy. Poté, co už nemají federálně garantované právo na potrat - což v reálu znamená, že v některých státech se potrat stal zločinem dokonce i v případě znásilnění desetileté holčičky, přijdou nejspíš též o federální právo na přístup k antikoncepci. To si sice zatím ty ultrakonzervativní zrůdy (zejména pokud jsou to ženy, jedná se ty nejodpornější myslitelné kreatury) v Nejvyšším soudu udělat nedovolily, ovšem jenom proto, že za vlády demokratického prezidenta by něco podobného bylo tak nějak všeobecně považováno za „zatraceně přes čáru“.
Ovšem s Trumpem v Bílém domě jsou USA na nejlepší cestě proměnit se v Gileád. Konečně sám Trump svým chováním nesčetněkrát dal najevo, že v ženách sotva vidí více než vagínu s dělohou na nožičkách.
