Článek
Takoví lidé nechápou, že se jedná - a to od samého vzniku této ankety - o soutěž popularity. Nic více a nic méně. Zlatý slavík není o moc odlišnější soutěží než Superstar, Česko-slovensko má talent nebo Star Dance. Lidé zkrátka posílají svůj hlas tomu, kdo je jim nejsympatičtější - a stejně jako je spoustě lidí zcela jedno, že jeho oblíbenec či oblíbenkyně tancuje průměrně nebo dokonce podprůměrně, ale hlas mu pošlou, totéž platí i pro Zlatého slavíka.
Je to tak, že kdo má nejvíce oddaných fanoušků, případně nejagilnější a nejlépe organizovaný fan klub, ten vyhraje. Nic víc v tom nehledejte. Mezi trojici nejlepších se nemůže dostat zpěvák, který není schopný vyprodat O2 arénu, a to ani kdyby zpíval líp než Destinová nebo Caruso.
A platilo to ve Zlatém slavíku v podstatě vždy. Ano, Karel Gott byl opravdu vynikající zpěvák, ale určitě by se v této zemi v 70.-90. letech našlo několik operních pěvců, kteří by měli ještě větší hlasový rozsah a/nebo ještě lepší techniku zpěvu než on. Jenže o nich kromě pár milovníků klasické hudby nikdo nevěděl - a hlasy do Zlatého slavíka jim neposlal. Proto nevyhráli.
Stejně tak není vyloučeno, že existovali kluci, kteří zpívali líp než Matuška, a holky, které zpívaly lépe než Zagorová s Vondráčkovou dohromady. Jenže neměli možnost nebo odvahu zkusit kariéru profesionálního zpěváka/zpěvačky, a tak svým krásným zpěvem bavili pouze své přátele u táboráku nebo tak maximálně zpívali v místním folklórním souboru nebo v neděli v kostele - a skoro nikdo dnes neví, že existovali, natož pak že krásně zpívali.
Dnešní doba je jednodušší v tom, že prakticky každý, kdo si myslí, že má nějaký talent, se může pokusit „prorazit“, aniž by musel příliš mnoho (časově, finančně i jinak) obětovat. Zkusit stát se slavným dnes opravdu téměř nic nestojí. Kdokoliv si může založit svůj kanál na YouTube či podobné platformě a vyzkoušet, jestli se jeho zpěv (hra na hudební nástroj, vyprávění veselých historek nebo třeba natočené amatérské klipy a filmy) bude někomu líbit - a případně i kolika lidem se to bude líbit.
Pochopitelně samotné počty shlédnutí ještě nesvědčí o tom, že se „zrodila nová hvězda“, takže není opravdu moc rozumné jenom kvůli tomu, že mé hudební klipy mají statisíce shlédnutí, hned zkusit vyprodat tu O2 arénu. Lepší je zkusit to s koncerty v menších klubech - a pokud budou tyto kluby třikrát, čtyřikrát, šestkrát narvané, na další koncert si pronajmout už o něco větší sál, a pokud bude pořád plno, třeba to také jednou ta O2 aréna bude. Nebo taky nebude - některé žánry budou vždycky menšinové a možná jen jejich největší světové hvězdy budou schopné vyprodávat velké sály, zatímco všichni ostatní se budou muset navždy smířit s koncerty v klubech, maximálně ve středně velkých „kulturácích“.
Takový je holt světa běh - záleží nejen na talentu, ale i na štěstí. Na tom, že je člověk „ve správnou chvíli na správném místě“, případně že se svým žánrem nebo stylem zcela mimořádně trefí do nějakých aktuálních trendů či momentální společenské nálady. Jak se říká, „je mnoho povolaných, ale málo vyvolených“.
Rozčilovat se proto kvůli tomu, že Zlatého slavíka vyhrál Marek Ztracený, opravdu nemá smysl. Nesvědčí to o ničem více a ničem méně než pouze o tom, že tento zpěvák má holt nejvíce fanoušků, kteří jsou ochotní mu do této ankety poslat svůj hlas.
Možná se Marek Ztracený na špici této ankety udrží celé roky, ale možná taky za pár let „po něm ani pes neštěkne“ a Zlatému slavíku bude kralovat někdo úplně jiný. Třeba i někdo, jehož jméno dnes nikomu nebo skoro nikomu nic neříká.
A do značné míry jsou podobné ankety také generační záležitost. Z dětství si pamatuji, jak se u nás doma o Zlatém slavíku mluvilo - a vychází mi z toho, že už tehdy ti „dospěláci“ pořádně nechápali, o co skutečně jde. Teta se třeba pohoršovala nad tím, jak může být Marie Rottrová na žebříčku výš než Petra Janů, ačkoliv má menší hlasový rozsah, a máti zase absolutně nechápala, jak mohl „nějaký“ Žbirka porazit Gotta.
Babička pak kudy chodila, tudy tvrdila, že Marika Gombitová vřeští a vůbec neumí zpívat, stejně „umečený“ že prý je i Korn, takže by oba dva vůbec neměli pouštět v rádiu, protože „se to nedá poslouchat“. Přitom ona sama celý život zbožňovala Louise Armstronga - a vsadím se, že v dobách jejího mládí zase její maminka nebo babička absolutně nechápaly, co se jí na jeho zpěvu líbí.
Dnešní mladé generaci, která poslouchá „popík“, se zřejmě hodně líbí Ztracený, Klus nebo Pokáč - a tak budou posílat své hlasy právě jim. Klidně může za rok nebo dva vyhrát Zlatého slavíka Pokáč. A mně to fakt vůbec nebude vadit.
Osobně tedy dávám přednost spíš Závišovi nebo Vráťovi Hoškovi, kteří zatím O2 arénu nevyprodali - a je otázkou, jestli vůbec někdy vyprodají. Ale pokud jednou vyprodají a desetitisíce lidí jim pak do Zlatého slavíka pošlou své hlasy, může být za pár let vítězem třeba i „kníže českého porno-folku“.
Se s tím smiřte.
