Článek
Zkrátka že konverzovat na téma „jé, ty jsi přibral(a)“ nebo „hele, že ty jsi zhubl(a)“ je nejen nepříliš slušné, ale že tím můžete druhým ubližovat. A stejně tak můžete druhým velmi ubližovat nevyžádanými radami na téma, že by „měli něco dělat“, aby si „už konečně někoho našli“ - a pokud toho někoho mají, tak že by s ním měli mít svatbu, případně děti.
Nejen z vlastní zkušenosti vím, že zvláště otravní a vlezlí v tomto ohledu dokážou být příbuzní - vlastními rodiči počínaje a drbavými tetičkami z bůhví kolikátého kolene konče. Ti všichni totiž „ví nejlíp“, jak byste měli žít.
V článku, na který reaguji, bylo vyjmenováno i množství důvodů, proč jsou podobné řeči netaktní, nevkusné a vlastně až hloupé, i jak, proč a čím podobnými rozhovory druhým lidem můžete dokonce hodně ublížit. Asi je zbytečné to zde opakovat.
V diskusi pod tímto článkem na to někdo opáčil, že „to bychom se ale s druhými lidmi nemohli bavit vůbec o ničem“.
To jako myslíte vážně?
Opravdu to jediné, o čem se dokážete bavit s druhými lidmi, jsou drby z jejich soukromí? Jestli zhubli nebo přibrali, jestli mají nebo nemají partnera a jak to s tím svým partnerem/partnerkou aktuálně mají, „kdy bude svatba“, kdy plánují děti, proč ještě nemají děti, proč mají „jenom“ jedno dítě, proč mají tři děti a ne jenom dvě, jestli, když mají dva kluky, se nechtějí ještě pokusit o holčičku atd.
Lidi, vy nemáte žádné koníčky? O nic se nezajímáte?
Necestujte, nečtete knížky, neprovozujete žádný sport, nechodíte do kina, divadla, muzeí či zoo? Ani na žádné koncerty, přednášky nebo na výstavy?
Pokud opravdu ne, tak máte velmi smutný a fakticky i zbytečný život. Takže byste se měli v prvé řadě zamyslet sami nad sebou místo hodnocení toho, co druzí podle vás dělají dobře či špatně.
A pokud nějaké zájmy a hobby máte, tak proč se nechcete s druhými lidmi bavit právě o nich? Proč místo „řešení“ jejich váhy nebo vztahů se svými přáteli a příbuznými raději nemluvíte o zajímavé knížce, kterou jste četli? Proč jim nedoporučíte film nebo výstavu, které jste viděli? Proč si s nimi nechcete povídat o tom, že v místní zoo se narodilo nové slůně či lvíče nebo co zajímavého jste viděli ve Florencii?
Přece témat, o kterých se dá mluvit, je tolik!
Tak proč místo, abyste se bavili o něčem skutečně zajímavém, jenom drbete?
A ještě se pak divíte, že tím druhé otravujete nebo je tím dokonce i zraňujete.
Jak říká jedno staré přísloví, „kdyby se každý staral sám o sebe, bylo by postaráno o všechny“.
Co kdybyste se podle toho začali řídit?
Na podobná témata:
