Článek
Nevím, kde se v lidech pořád bere představa, že tak, jak žijí oni, je to jediné správné. Zatímco cokoliv jiného je divné, špatné, nemravné či přímo zvrhlé. Neboli pokud se někteří nechtějí „zařadit“, tak by s nimi měl někdo „zatočit“ nebo - v tom lepším možném případě - jsou to magoři a cvoci, kteří patří „k Chocholouškovi“. Už jsem o tom jednou psala, že by s tímto blbnutím měli lidé přestat.
Jak život kohokoliv z vás ohrožuje skutečnost, že někdo jiný žije odlišně než vy? I kdyby váš soused skákal po hlavě a odrážel se ušima, změní se tím na vašem životě něco? Nebo snad máte pocit, že kvůli tomu, že se někdo chová dle vás „divně“, od zítra vyhasne Slunce?
A ne, nevytahujte zde falešnou kartu v podobě pseudoargumentu „ale co kdyby to dělali všichni?“. Už jsem o tom jednu psala, že právě proto, že lidé nejsou stejní, nikdy nehrozí, že by nastala doba, kdy něco, cokoliv, budou dělat všichni. Ne, nebudou.
Úplně nejhorší pak je, že naprosto nejvíce lidí má tendence strkat druhým nos do jejich naprosto nejsoukromějšího života - tedy do jejich rodiny, vztahů a sexu - a poskytovat zde nevyžádané rady na téma, co je a co není „normální“. Přičemž pojmem „normální“ pak myslí nikoli zcela neutrální konstatování skutečnosti, že je to statisticky vzato většinové, ale s tímto pojmem směšují a považují za synonymní také pojmy jako „správný“, „rozumný“, „morální“ či dokonce „jediný přípustný“.
Článek, na který reaguji, mluví o paní, která si nepřeje, aby jí vnuk říkal „babi“, protože se prostě necítí stará a bylo by jí to na veřejnosti nepříjemné. Sice už je jí bohatě přes šedesát, ale pořád je aktivní, hodně sportuje a na svoje roky údajně vůbec nevypadá. Okamžitě se v diskusi pod článkem našlo pár „klovajících slepic“ (a to téměř doslova, protože většinou to byly ženy), které cítily potřebu tuto cizí paní urážet, odsuzovat jako „sobeckou“ nebo rovnou posílat k psychiatrovi, protože s těmito názory je přece „jasný blázen“.
Vážně nechápu, co je komu do toho, jak si nějaký cizí člověk zařídí svůj život a jak mu vyhovuje jej žít. Ubližuje tím snad někomu?
Samozřejmě paní z článku neznám, takže vůbec nevím, jestli je nebo není „směšný diblík“, o kterých jsem už jednou psala. Ale, jak jsem v tomto článku také uváděla, i kdyby byla, tak je to její ryze soukromá věc, po které nikomu z nás nic není. Předpokládám ale spíš, že se bude jednat o ženu podobného typu jako některé známé umělkyně, např. Petra Černocká nebo Petra Janů.
Prostě takový ten štíhlý sportovní typ, co částečně díky svým „dobrým genům“, částečně díky své celkové životosprávě a částečně možná i díky kosmetickým zákrokům a dokonce třeba i estetické chirurgii opravdu vypadá stejně dobře nebo i lépe než ženy o generaci mladší. Možná má také zájmy shodné spíše s generací ve věku své dcery, a třeba by si dobře rozuměla i se současnými dvacetiletými. Jak jsem už jednou psala, znám ve fandomu několik lidí ve věku 60+, které nejen, že stále baví sci-fi a fantasy (a to včetně počítačových her), ale nepřipadá jim „trapné“ ani oblékat se do kostýmů svých oblíbených hrdinů. Třeba je paní taky taková.
Navíc rovněž nemůžeme vědět, jestli paní nechce být na veřejnosti nazývána babičkou ani ne tolik kvůli sobě, jako spíš kvůli svému partnerovi. Je to totiž možné - ba dokonce to osobně považuji za dosti pravděpodobné - že po rozvodu nezůstala sama, ale naopak na ty lyže, golf a další aktivity chodí a jezdí s nějakým pánem. Který (zcela logicky) taky musí být sportovec, tedy aktivní a možná i testosteronem stále „nabitý“ chlapík, který na svoje roky taky „vůbec nevypadá“ - a tedy si třeba hlavně on nepřeje, aby na veřejnosti („před lidmi“) vypadal jako nějaký „starý dědek“.
Není dokonce ani vyloučeno, že takto aktivní, sportovně založená a dobře vypadající paní bude mít partnera o 10, 15 nebo dokonce i více let mladšího. Ten velmi pravděpodobně velmi přesně ví, kolik je jeho přítelkyni let, ale nemusejí to vědět jeho kamarádi, známí a sousedé. A známe lidi - přinejmenším některé. Spousta z nich nemá nic pilnějšího na práci než strkat nos do cizích životů.
A ještě horší je, že z těchto drben obojího pohlaví spousta bere jako „velkého frajera“ toho, kdo si „nabalí kočku“ o generaci až dvě mladší, zatímco muže, kterému vyhovuje partnerka starší, odsoudí nebo - v tom nejlepším možném případě - se mu budou hloupě posmívat. Což asi málokomu vyhovuje. Takže proč zbytečně dávat místním klepnám a „pivním skautům“ ostrou munici pro jejich pomluvy a trapné žertíky?
A než někdo začne litovat „to nebohé vnouče“, tak je potřeba si vyjasnit několik věcí. Za prvé - jak paní sama přiznává - není a nikdy nebyla mateřský typ, vlastně ani dítě (tedy svou dceru) mít nechtěla. Tedy typický případ člověka, který se svým okolím nechal k rodičovství „dotlačit“ - a nedopadlo to nejlíp. Jak už jsem taky jednou psala, podobné případy nikdy nedopadají dobře. V tomto případě to ještě dopadlo možná nejoptimálněji, jak jen mohlo - matka, která na mateřství nemá talent, se o dceru nestarala, protože její otec jí našel lepší matku nevlastní, se kterou údajně měla vždy dobré vztahy.
Za druhé „klasickou babičku“ to dítě už jednu má - a možná ne jednu, ale dokonce dvě, protože pokud „nevlastní matka“ maminky toho malého kluka nezemřela, vzhledem k jejich dobrým vztahům se velmi pravděpodobně také cítí být babičkou tohoto dítěte. Ve finále tedy ono „nebohé vnouče“ nedostatkem klasických babiček nikterak nestrádá. Možná je má rovné dvě jako všichni ostatní - plus k tomu jako bonus ještě jednu babičku „netradiční“. Až bude ten chlapec starší, bude ještě velmi rád za „netradiční babičku“, se kterou bude jezdit na lyže a třeba i pařit onlinovky. A že jí nebude říkat „babi“? To mu určitě žádné trauma nezpůsobí.
Děti jsou mnohem odolnější - a také kreativnější - než si myslíme. Takže až klukovi budou nějaké čtyři a víc, dost možná sám vymyslí nějaký velmi originální způsob, jak své „netradiční babičce“ říkat. Navíc pokud se paní, která nechce být nazývána „babi“, opravdu jmenuje Lada, tak pro rodiče není snad už nic snazšího než vysvětlit dítěti, že ji nemůže oslovovat „babi“. Lada se přece jmenovala princezna se zlatou hvězdou na čele.
A princezna nemůže být babička, to dá zdravý rozum.
