Článek
Lada je žena plná elánu. I když jí táhne skoro na sedmdesát, rozhodně na svůj věk nevypadá. A ani ona se na něj necítí – proto odmítá být babičkou.
Nechtěla jsem ani vlastní děti
„Mým mottem je užívat si život. A snažím se o to opravdu už dlouhé roky. Vlastně od té doby, co ode mě odešel manžel, když si našel mladší. A to už je víc než třicet let. Náš vztah byl celou dobu upnutý, vyčítal mi, že nechci děti a nejsem vůbec pro rodinný, usedlý život. Nakonec se přeci jen dočkal dcery, ale byla to náhoda, já děti opravdu nechtěla,“ vypráví Lada. Když ale zjistila, že je těhotná, bylo už pozdě na potrat, a tak dceru donosila. Vztah si k ní nikdy ale moc vřelý nevypěstovala.
„Já prostě nejsem typ, kterého by těšilo číst někomu pohádky nebo utírat nudle u nosu. Mám ráda volnost, nezávislost, dělat to, co chci já. Dceru jsem se snažila vychovávat k volnosti a samostatnosti odmala, ale manželovi se to moc nelíbilo. Když si pak našel jinou, nebránila jsem se, aby si vzal Janu do péče. Chodila už do školy a mě ty její úkoly a učení se s ní spíš obtěžovaly.“
Babičky jsou ty, které mají šátek na hlavě
Malá Jana tak žila s otcem a k matce chodila jen o víkendech. „Asi mi nikdy neodpustila, že jsem se jí svým způsobem zřekla, ale už chápe, že s tátou a jeho novou ženou se měla líp. Já bych jí rodinné zázemí nikdy nedala. Nemáme kvůli tomu mezi sebou nijak extra silné pouto, ale stýkáme se pravidelně a snažíme se být aspoň trochu kamarádky, když už ne máma a dcera.“
Když se Lada dozvěděla, že z ní Jana udělá babičku, byl to pro ni spíš šok, než by se radovala. „Jana byla nadšená, moc se na dítě těšila, stejně tak i její manžel a tchyně. Ale pro mě to spíš byla ledová sprcha. Rovnou jsem jí řekla, ať se mnou jako s babičkou nepočítá, že se na to necítím a hlídat nebudu. Byla z toho špatná, ale myslím, že je lepší říkat věci narovinu, než chodit kolem horké kaše.“
Vnuka vídám sporadicky
Dnes už jsou malému Matýskovi tři roky a ani jeho roztomilý kukuč a sladké oslovení „babi“ Ladu neobměkčily. „Možná jsem byla moc tvrdá, ale striktně jsem zakázala, aby mi Mates říkal babi. Nejsem žádný staroušek. Sice už mám na hrbu skoro sedm křížků, ale zvládám to, co spousta mladých ne. Pravidelně sportuju, jezdím po světě, chodím hrát tenis a golf, energie mám na rozdávání. A nenechám si ji brát tím, že bych se měla snažit být babičkou. Každý mi říká, jak vypadám skvěle a kdyby mi Mates řekl někde mezi cizími babi, musela bych se hanbou propadnout. Babičku má – Janinu tchyni, ta ať ho rozmazluje a dělá mu pohádkovou stařenku v šátku. Já ho třeba vezmu lyžovat, až bude větší a pochopí, že se mnou může dělat úplně jiné věci. Do té doby se holt budeme vídat jen sporadicky…“ uzavírá Lada.
