Článek
Nejuznávanější český spisovatel Karel Čapek se narodil 9. 1. 1890 v Malých Svatoňovicích do rodiny venkovského lékaře a sběratelky slovenského folklóru. Již během svého studia na gymnáziu začal projevovat své vlastenecké sklony a nadšení pro psaní. Své prvotní názory publikoval již od svých 18 let v Lidových novinách či Moderní revue, ale i přes své žurnalistické zaměření se nakonec rozhodl pro studium estetiky a filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal doktorát z filosofie.
„Vzdělání je to, co nám zůstane, když zapomeneme všechno, co jsme se naučili ve škole.“
Bechtěrevova nemoc ho zachránila před odvodem do armády
Již od svého mládí (od 21 let) se Karel Čapek potýkal s chronickým zánětlivým onemocněním páteře – Bechtěrevovou chorobou. Ta ho nakonec zachránila před odvodem do rakouské armády a boji v první světové válce. I když se bojům na frontě vyhnul, přesto ho válka silně zasáhla a ovlivnila i jeho psaní.
V roce 1917, po ukončení studií, nastoupil jako redaktor do Národních listů a zároveň psal povídky a dramata, přičemž náměty pro ně čerpal z běžného života.
„Člověk by měl o všem vědět něco a o něčem všechno.“
Moralista se zaměřením na nitro
Čapek se ve své tvorbě zaměřoval na sociální, politická i futuristická témata, nevyhýbal se morálním otázkám či kritice společenských problémů a svou pozornost směřoval i do vnitřního světa člověka a na jeho pohled na svět. Svérázný koncept Čapkovy tvorby, která by se mnohdy dala zařadit do kategorie sci-fi, byl mnohdy nepochopen, a proto se potýkal s častou kritikou, ať už za svého života, tak po své smrti. I přesto byl však sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, zařadil se mezi naše nejznámější spisovatele a ve své době také mezi nejčastěji překládané české autory v zahraničí.
Odpůrce -ismů a obavy z technického pokroku
Během svého života Čapek proslul svým ostrým vymezováním se proti všem -ismům a také svými obavami z technického pokroku. Byť byl sám velkým vizionářem – ostatně byl to právě on, kdo vynalezl slovo robot, - obával se, že i přes všechny nesporné výhody mohou nové vynálezy selhat, že mohou převážit jejich negativní aspekty a vést v konečné fázi ke katastrofě. I proto téma odpovědnosti člověka za technické vynálezy často zařazoval do svých děl, ať už jde o román Krakatit či Továrna na absolutno.
„Učinili jsme měřítkem lidského řádu stroje, a nikoliv lidi.“
Svatba tři roky před smrtí
Vedle vášně pro psaní byl Karel Čapek také milovníkem dobrého jídla – právě u něj se často vedly politické, filosofické a ekonomické debaty. Miloval českou kuchyni i sladké pokrmy, ať už v podobě stlačeného štrúdlu, který mu připravovala jeho hospodyně Helena Šunková, či loupáků, které si dával ke snídani společně s kávou se šlehačkou.
Mimo to byl také milovníkem rostlin, jež pěstoval u vily, kterou obýval společně se svým bratrem Josefem. Životní lásce však podlehl až v pozdějším věku – svou dlouholetou přítelkyni, herečku Olgu Scheinpflugovou, si vzal až 26. srpna 1935, pouhé tři roky před svou smrtí.
„To nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, nezachytitelné vteřiny.“
Vlna nenávisti na sklonku života
Poslední roky svého života Čapek nestrávil zrovna pokojně. Veřejně a důrazně se vymezoval vůči kapitalismu i komunismu, intenzivně se stavěl také proti vzestupu fašismu, takže si proti sobě postavil řadu nepřátel z nejrůznějších sfér. Mnichovská dohoda a následná kapitulace se postaraly o zhroucení Čapkova dosavadního světa, přičemž on sám čelil stále větší štvanici na svou osobu. Dokonce se na něj již zaměřilo gestapo, avšak zatknout ho již nestihlo – při náročných opravách po povodních v roce 1938, které zasáhly jeho dům a zahradu ve Staré Huti, se Čapek nachladil a dostal chřipku, k níž se následně přidal zápal plic a zánět ledvin. Zemřel 25. prosince 1938 na plicní edém. I když zemřel mlád, vyhnul se pravděpodobně tragickému osudu, jenž by ho pravděpodobně čekal stejně jako jeho bratra Josefa, který zemřel na konci války v koncentračním táboře.
„Zdá se mi, že už tu nemám co dělat, byl bych tu směšnou figurkou, můj svět umřel, věřil jsem totiž v jakési závazky, v takzvanou čest ve smlouvě a podobné věci. Myslím, že bych se v téhle tlačenici nevyznal…“
Zdroje: karelcapek.cz, cs.wikipedia.org, dotyk.cz, databazeknih.cz
