Článek
Inzulin je dnes již běžně dostupným lékem pro osoby léčící se s diabetem. Vyvinut byl však teprve v roce 1921 a zejména během války byl velký problém sehnat jej. Bez jeho pravidelné aplikace ale byli diabetici 1. typu odsouzeni k smrti. Díky Evě Saxl, rodačce z Prahy, však mnozí přežili i ve válečném období, kdy inzulin nebyl k dispozici – zvládla ho totiž vyrobit.
Obyčejná žena s neobyčejným odhodláním
Eva Saxl se narodila v Praze ve stejném roce, kdy byl vynalezen inzulin – tedy v roce 1921. Vzhledem ke svému židovskému původu byla ve svých 19 letech nucena uprchnout z nacisty okupované země, a tak spolu se svým manželem odešla až do Číny, konkrétně do Šanghaje. Zde působila jako učitelka angličtiny a její manžel vykonával inženýrskou činnost. O pouhý rok později, tedy v roce 1941, byl Evě diagnostikován diabetes 1. typu – v té době naštěstí byly jeho zásoby i v Číně dostatečné, a tak mohla Eva nadále žít běžným životem. Zlom však nastal po útoku Japonců na Pearl Harbor a okupaci Číny. V tu chvíli došlo k uzavření běžné infrastruktury včetně lékáren. Nejen Eva Saxl, ale i další diabetici tak byli odkázáni na zásoby inzulinu, jež měli k dispozici. I když se dal inzulin sehnat na černém trhu, nebyla to dobrá volba – mnoho lidí totiž po jeho použití zemřelo. Jediným řešením, jak vydržet se zásobami co nejdéle, tak bylo snížit příjem stravy na minimum, a tím minimalizovat potřebu aplikace inzulinu.
Vzhledem k tomu, že se situace nevyvíjela dobře, dlouhodobé hladovění nebylo možné a zásoby se tenčily, rozhodla se Eva společně se svým manželem pro vlastní výrobu inzulinu. Možná dílem náhody se jim totiž do rukou dostala kniha „Beckman’s Internal Medicine“, která detailně popisovala metodu extrakce a čištění inzulinu ze slinivek psů a krav, kterou při výrobě inzulinu použili jeho objevitelé – Frederick Banting a Charles Best.
Zapůjčená laboratoř umožnila zachránit stovky lidi v židovském ghettu
Eva Saxl se společně s manželem Victorem pustila do zkoumání a pokusů – pronajali si malou laboratoř v obecní budově, nakoupili buvolí slinivky a po několika týdnech náročné práce se jim podařilo extrahovat hnědě zbarvený inzulin. Ten nejprve testovali na skupině králíků a účinek porovnávali s druhou testovací skupinou, jíž podávali zbývající zásoby inzulinu farmaceutické kvality. K lidskému podání došlo ve chvíli, kdy už Evě nezbyl žádný farmaceutický inzulin a byla tak jako tak odsouzena k smrti. Vlastnoručně vyrobený inzulin však zafungoval. Rozhodla se proto podat jej dalším dvěma diabetikům, kteří již byli v nemocnici v diabetickém kómatu. I jim inzulin zafungoval a vrátil je zpět mezi živé. To byl zásadní impuls pro to, aby manželé Saxlovi začali produkovat inzulin ve větších dávkách a pomáhali s ním všem diabetikům 1. typu v židovském ghettu, ve kterém žili. Do roku 1945, kdy došlo k osvobození ghetta Američany, zachránili v místní inzulinové klinice, kterou založili, více než dvě stovky diabetiků, přičemž ani jeden z jejich pacientů po podání ne zcela čistého inzulinu nezemřel.
Pomoc diabetikům pokračovala i po válce
Po skončení války se Eva a Victor rozhodli emigrovat do USA. Informace o jejich jedinečném úspěchu v židovském ghettu se zde rozšířily tak rychle, že je dokonce pozval americký prezident Eisenhower do Bílého domu a v Hollywoodu o nich byl natočen dokument. Eva se následně stala mluvčí Americké diabetologické asociace a až do konce svého života, který nastal v roce 2002, se věnovala osvětě a potírání stigmat souvisejících s diabetem, jakož i distribuci léků ke znevýhodněným dětem. Její přínos by rozhodně neměl být zapomenut…
Zdroje: en.wikipedia.org, connectedinmotion.ca, diabetes.co.uk
