Nové sdílení výdělků může manželům zvýšit důchody: Jak bude fungovat a komu se vyplatí

Součástí důchodové reformy, kterou schválila ještě předchozí vláda Petra Fialy, je i zavedení dobrovolného sdílení vyměřovacích základů pro manželství a partnerství ve stejnopohlavních párech. Novinka začíná platit od 1. ledna 2027 a troufám si říct, že jde o jednu z nejzásadnějších změn ve fungování důchodových výpočtů. Zároveň jde o mechanismus, o kterém se doposud příliš nemluvilo a mnoha lidem není jasné, co od toho čekat. Proto se chci na toto téma podrobně zaměřit.

Zjednodušeně jde o to, že manželé a partneři mohou sdílet své výdělky za dobu trvání svazku a při výpočtu starobních důchodů se jim zprůměrují. A vzhledem k tomu, že zásluhovost důchodů je omezována prostřednictvím redukčních hranic, může být tento krok finančně výhodný třeba v případě, kdy jeden z manželů pobírá vyšší mzdu.

Důchod toho „bohatšího“ se sníží a důchod toho druhého, s nižšími výdělky, se zase zvýší, ale v součtu mohou být oba důchody vyšší než bez sdílení. Kouzlo spočívá v tom, že vyšší výdělky se do důchodu započítávají jen omezeně a nad určitou hranici už vůbec. A když se zprůměrují velmi nízké a velmi vysoké výdělky, při výpočtu důchodu to výrazně pomůže tomu, kdo vydělával méně.

Důležité je i to, že vyměřovací základy bude možné sdílet i zpětně, tedy po celou dobu trvání manželství. Na rozdíl od některých jiných změn, které míří hlavně do budoucnosti, mohou tuto novinku využít i lidé, kteří půjdou do důchodu v nejbližších letech. Takže pokud jste se brali třeba před 20 nebo 30 lety, doporučuji nový mechanismus sdílení přinejmenším důkladně prozkoumat.

V rodinách je celkem běžné, že se jeden z partnerů více věnuje kariéře a vydělávání peněz a druhý zase péči o děti. Dětem se většinou věnují ženy, což se následně často projevuje tím, že mají během života nižší pracovní výdělky a v konečném důsledku pak i nižší důchod.