Článek
Když ministr Marian Jurečka na začátku března představil finální návrh důchodové reformy, zástupci hnutí ANO jednoznačně odmítli dva klíčové parametry, které měly přinést úspory a zlepšit udržitelnost systému. Konkrétně pro ně bylo nepřípustné zvyšování důchodového věku nad hranici 65 let a zpomalení růstu nových důchodů.
Dlouho mi nebylo jasné, jak si hnutí ANO, které o důchodové reformě hovoří už celé roky, představovalo konkrétní změny. Situaci ale objasnila schůzka, kterou zorganizoval prezident Petr Pavel. Zástupci hnutí ANO v rámci ní prezentovali, že jejich klíčový požadavek je zavedení druhého důchodového pilíře. Současně přistoupili na kompromis a souhlasili s budoucím zvyšováním důchodového věku nad 65 let.
Docela nečekaný požadavek
Musím přiznat, že myšlenka na zavedení druhého pilíře mě překvapila. Právě hnutí ANO totiž bylo součástí vlády Bohuslava Sobotky, která v roce 2015 zrušila druhý pilíř zavedený předchozí vládou Petra Nečase. Doposud navíc o druhém pilíři politici ANO nijak aktivně nemluvili, nebyl zmíněn ani v knize lídra hnutí Andreje Babiše O čem sním, když náhodou bdím. Až v poslední době určitou vizi státního důchodového fondu začal zmiňovat třeba Karel Havlíček.
Nyní na jednání s prezidentem Pavlem hnutí ANO tuto myšlenku opět zmínilo, ovšem s tím, že jde o hlavní podmínku k tomu, aby důchodovou reformu podpořilo. „Pro nás je zcela zásadní věc to, že se musí vytvořit další pilíř. Druhý pilíř, motivační pilíř, který bude spojen s investicemi a s garancemi státu,“ uvedl Karel Havlíček, který vystupuje jako předseda stínové vlády.
Právě aspekt státu jako garanta představuje hlavní rozdíl oproti druhému pilíři, který fungoval v letech 2013 až 2015. Tehdy platilo, že lidé si do druhého pilíře mohli přesměrovat 3 % ze státního prvního pilíře (tedy ze svých odvodů) a k tomu museli přidat další 2 % ze svého. Toto spoření však bylo v režii soukromých penzijních fondů, které měly vlastní investiční strategie.
Hnutí ANO navrhuje, že druhý pilíř bude stát zastřešovat, a to pravděpodobně formou nějakého vlastního penzijního fondu, který by peníze investoval primárně do státních projektů. Tedy například do stavby nových bloků v jaderných elektrárnách nebo do budování silniční a železniční infrastruktury. Zda by stát v rámci druhého pilíře fungoval jako jediný, nebo zda by tam byly „připuštěny“ i soukromé penzijní fondy, to zatím není zřejmé a politici ANO přislíbili, že dodají podrobnější vizi.
Varovné signály z minulosti
Myšlenka druhého pilíře jako taková je nepochybně zajímavá a osobně s ní nemám žádný problém. Bude ale samozřejmě záležet na tom, jak konkrétně bude návrh vypadat a nakolik získá podporu napříč vládní koalicí i opozicí.
Právě široká politická podpora by v tomto ohledu byla naprosto klíčová, jinak pravděpodobně hrozí fiasko jako v minulém případě. Tehdy totiž vláda prosadila druhý pilíř takzvaně na sílu, v podstatě většinou jednoho hlasu. A hned poté začala opozice otevřeně prohlašovat, že v případě vítězství v dalších volbách druhý pilíř zruší, což se nakonec stalo. Důvěra lidí převést si peníze do druhého pilíře tak byla naprosto minimální, nakonec se ho zúčastnilo jen 85 tisíc lidí.
Mnoho lidí má také na paměti, jak skončil druhý pilíř například v Maďarsku, kde ho využívaly přibližně 3 miliony lidí. V roce 2010 ale vláda Viktora Orbána tento pilíř v podstatě zlikvidovala. Nešlo o přímé znárodnění či zestátnění, jak se občas nesprávně uvádí, ale o schválení zákona, který toto spoření naprosto znevýhodnil. Lidé dostali na výběr: buď své peníze z druhého pilíře převedou zpátky do toho státního, nebo se jim budoucí důchod sníží o tři čtvrtiny. Drtivá většina lidí zvolila první možnost.
Úzké napojení spoření v druhém pilíři na stát, nebo přinejmenším na jeho strategické investice, je na jednu stranu zajímavým řešením pro konzervativně naladěné Čechy, kteří neradi riskují. Zároveň to ale přináší určité riziko v tom, že pokud bude mít jakákoliv budoucí vláda tendenci při řešení předluženého rozpočtu pokukovat po penězích v druhém pilíři, bude k tomu mít přinejmenším tento zahraniční precedens. Samozřejmě netvrdím, že se něco takového stane nebo že by to dokonce v Česku bylo možné, pouze je nutné očekávat, že to při rozhodování u některých lidí může hrát významnou roli.
Účast a otázka povinnosti
A právě proto bude velmi důležité, jakým způsobem by případná druhá generace druhého pilíře byla nastavena a nakolik by byla povinná či dobrovolná. V podstatě jsou možné tyto varianty:
- Dobrovolnost– Dobrovolná byla i první verze druhého pilíře a příliš úspěchu to nepřineslo. Takže pokud by se přistoupilo k této variantě, byla by nezbytná opravdu velká motivace, například vysokým zhodnocením nebo jinými úlevami v daňové oblasti.
- Povinnost– V takovém případě by zákon stanovoval povinnost spořit určitou částku či procento příjmů v druhém pilíři. Tento přístup by nepochybně přinesl negativní mínění části společnosti, protože by šlo do určité míry o jakousi daň, která by se vrátila až za dlouhou dobu. Naprosto klíčovou otázkou by bylo to, jak by byla tato částka (nebo její výpočet) nastavena a koho by se týkala. Jen pracujících, nebo i lidí starajících se o děti? Platili by si to lidé sami, nebo by to mělo dopad i na firmy? Vyřešení pravidel tak, aby byla spravedlivá a souhlasili s nimi politici různého politického smýšlení, by bylo velmi složité.
- Opt-out– Jde o kompromis předchozích dvou možností. Spočívá v tom, že ve výchozím stavu by byli lidé do druhého pilíře „zapsáni“ automaticky, ale mohli by z něj do určité doby, například do jednoho roku, odejít. Tato volba by mohla být spojena například s nástupem do první práce nebo s nástupem do práce po konci evidence na úřadu práce. Lidé by si tak mohli vyzkoušet, jestli jim druhý pilíř vyhovuje, a případně bez sankcí odejít.
Jak už jsem zmínil, v této fázi jde pouze o teoretické úvahy, protože zatím neznáme přesné vize a návrhy, jak si hnutí ANO pilíř představuje. Možná v tom nemá jasno ani sám Karel Havlíček, který se jednou chce inspirovat v Německu, jindy zase ve Švédsku či jiných skandinávských zemích. Musíme si tedy počkat, než bude zveřejněna nějaká ucelená představa, aby se o ní dalo podrobněji diskutovat a aby se k ní mohla detailně vyjádřit i vládní koalice.
Prezident Petr Pavel v tomto ohledu jasně řekl, že brzy očekává dokument, který vše lépe nastíní. „Zástupci opozice vidí jako nezbytné, a já se s nimi v tomto ohledu shoduji, dívat se na celou problematiku komplexněji a přinést návrh na rozpracování druhého pilíře. A shodli jsme se, že bude nutné hovořit o konkrétních obrysech tohoto projektu, a dostaneme se k tomu 22. dubna,“ konstatoval prezident Pavel po skončení schůzky. Detailní koncept by tedy hnutí ANO mělo předložit v řádu zhruba tří týdnů.
Zdroje: Tisková konference po skončení jednání prezidenta P. Pavla, ministra M. Jurečky a zástupců hnutí ANO (28. 3. 2024), ČT24, Peníze.cz, iDnes.cz, České důchody, CNN Prima News
