Článek
Jaký smysl má návrh Šebelové
Ve chvíli, kdy politička Šebelová přichází s návrhem umožnit asistovanou sebevraždu už od věku 14 let, je kladeno zásadní otázky: Jaký to má smysl a kam nás to může zavést? Odpůrci tohoto kroku volají po zachování základních etických standardů a ochraně mládeže. Tento návrh, pokud by byl přijat, by otevřel dveře pro velmi nebezpečné změny ve společnosti, které by mohly oslabit ochranu psychického a duševního zdraví mladých lidí.
Když politická debata překračuje hranice jistot
Ve veřejném prostoru se objevily výroky představitelů hnutí STAN, kteří naznačují podporu myšlence rozšíření asistované sebevraždy i na osoby mladší 18 let. Michaela Šebelová, zdravotnice a politička STAN, uvedla v rozhovoru pro Aktuálně.cz, že děti rozhodují o svém těle již od 14 let a že by tuto věkovou hranici bylo možné zvážit i v otázkách asistované sebevraždy. Ačkoliv nejde o oficiální návrh zákona, její výrok otevřel veřejnou diskuzi o tom, jak daleko by měla sahat autonomie jedince v tak citlivých otázkách, jako je ukončení vlastního života.
Michaela Šebelová, místopředsedkyně hnutí STAN
Nezralost, krize a dočasnost emocí
Psychiatři a vývojoví psychologové dlouhodobě upozorňují, že ve věku 14 let není mozek dostatečně vyzrálý pro zásadní a nevratná rozhodnutí. Výzkumy profesora Laurence Steinberga, experta na adolescentní vývoj, ukazují, že schopnost dlouhodobě plánovat a chápat důsledky činů se formuje až po 18. roce věku. Adolescence je obdobím častých emočních výkyvů, impulzivity a zvýšené zranitelnosti, což znamená, že rozhodnutí v tomto věku mohou být ovlivněna impulzivními emocemi nebo depresí.
Světová zdravotnická organizace a Americká psychologická asociace doporučují v případě duševních potíží mladistvých především časnou intervenci, psychoterapii a systematickou péči, nikoli úvahy o ukončení života jako „řešení“. Navíc výzkumy (např. Wilkinson et al., 2017) ukazují, že většina adolescentních krizí je dočasná a dobře zvládnutelná při správné péči. Zákonná možnost asistované sebevraždy v tomto věku by byla spíše pastí než osvobozením, zejména u mladých lidí, kteří čelí depresím nebo poruchám identity.
Kritika návrhu z odborného hlediska
Psychiatrická a psychologická literatura dlouhodobě potvrzuje, že adolescenti ve věku 14 až 18 let nejsou stabilně schopni přijímat rozhodnutí s celoživotními důsledky. Podle Americké psychiatrické asociace (APA) a dalších odborníků se kognitivní a emoční vyspělost vyvíjí postupně a je náchylná k ovlivnění okolními faktory.
Podpora asistované sebevraždy v tak nízkém věku ignoruje riziko impulzivních rozhodnutí, které mohou být způsobeny depresí, tlakem okolí nebo nedostatečnou informovaností. Tento návrh místo svobody volby nabízí potenciálně nebezpečnou cestu k přerušení procesu léčby a podpory, který by mohl mladému člověku poskytnout potřebnou pomoc v těžkých chvílích.
Srovnání s Evropou: Kde je realita a kde překročení?
Země jako Nizozemsko a Belgie umožňují eutanazii u nezletilých pouze ve velmi výjimečných případech a za přísných podmínek: opakované posudky více odborníků, dlouhodobé sledování stavu dítěte, souhlas rodičů a dohled regulačních úřadů. V případě STAN však chybí zmínka o těchto základních právních zárukách a odborné shodě. Neexistuje dlouhodobý systém péče a podpory pro mladé lidi, kteří čelí těžkým psychickým problémům, což činí tento návrh naprosto neudržitelným.
Kritická otázka: Je stát připraven chránit, nebo ustupuje?
V české realitě, kde na odborníka dětské psychiatrie čekají měsíce, a školní psycholog není samozřejmostí, působí návrh na „právo na smrt“ spíše jako varování než jako pokrok. Může společnost, která nedokáže včas léčit, skutečně nabídnout možnost zemřít jako „volbu“? Zákonodárná činnost by měla být odpovědná a podpořená širokou odbornou i veřejnou diskusí.
Alternativní řešení péče o mladistvé
Namísto otevírání cesty k asistované sebevraždě by STAN měl zvážit zvýšení dostupnosti a kvality psychiatrické péče pro mladistvé s důrazem na prevenci a dlouhodobou podporu. Podpora rodin a škol v rozpoznávání duševních obtíží, vzdělávací programy zaměřené na duševní zdraví a zavedení multidisciplinárních týmů by měly být klíčovými nástroji pro prevenci krizí a zlepšení péče.
Například systém CAMHS ve Velké Británii je dlouhodobě považován za efektivní model podpory mladistvých v krizích.
Společenské riziko a politická odpovědnost STAN
Pokud by byl návrh STAN přijat, znamenalo by to zásadní odklon od hodnot ochrany slabých a nezletilých. Společnost má morální povinnost chránit duševně zranitelné jedince, nikoli jim umožnit legální ukončení života. Eutanazie u dětí není řešením, ale selháním systému, který neodvádí svou práci v oblasti péče o mladé lidi.
Otevřená debata o duševním zdraví je nezbytná, ale eutanazie dětí by nikdy neměla být vnímána jako pokrok. Místo toho bychom měli posílit právo na kvalitní pomoc a péči, která pomůže mladým lidem překonat těžké chvíle.
Zdroje:
Steinberg, Laurence (2014), Age of Opportunity: Lessons from the New Science of Adolescence
Giedd, J. N. (2008), The teen brain: insights from neuroimaging
Wilkinson, P., et al. (2017),Treatment and outcomes of depression in adolescents: a systematic review.
