Článek
Kauza Filipa Turka je již týden součástí veřejného života v České republice. V citlivém předvolebním čase tak na sítích rezonují diskuze nejen o povaze samotného obvinění, ale také o možném účelovosti celé kauzy. Nově zjištěné skutečnosti o vazbách autorky reportáží Apoleny Rychlíkové z webu Page Not Found na významného sponzora vládních stran výrazně „nahrávají“ druhému táboru.
Filip Turek, europoslanec, v CNN Prima News
Financování Apoleny Rychlíkové
Autorka článků, Apolena Rychlíková, byla část své novinářské kariéry spojena se zpravodajským projektem A2larm, kde zastávala pozici šéfredaktorky. Společně s některými kolegy založila novou platformu PageNotFound. Tuto novou platformu pak částečně financuje podnikatel Jan Barta, který je soustavně po mnoho let dle dostupných zdrojů sponzorem několika politických stran i neziskových organizací, které se svou činnost směřují okolo politického dění v České republice.
Barta o těchto svých aktivitách a snaze být součástí politického dění otevřeně hovoří. Ačkoli toto propojená nemusí nutně znamenat přímé ovlivnění obsahu platformy, v diskuzích napříč internetovým prostorem vyvolal velkou vlnu otázek o politické nezávislosti Apoleny Rychlíkové a propojením jejího projektu s dlouholetými sponzory vládních stran.
Účelové načasování, nebo odvaha jít proti proudu?
Obvinění vůči Filipu Turkovi přinesla Apolena Rychlíková v době, kdy politické hnutí Motoristé sobě, za nějž Filip Turek kandiduje jako středočeský lídr, zaznamenávalo dlouhodobě se držící preference okolo 5% hranice potřebné pro vstup do Poslanecké sněmovny. Tento růst voličské podpory Motoristů sobě a Filipa Turka je výrazně stabilnější od loňských voleb do Evropského parlamentu, ve kterém Turek získal více než 150 000 preferenčních hlasů a byl zvolen europoslancem.
Právě výraznější podpora Filipa Turka v posledním roce fakt vyvolal diskusi o možném načasování celé kauzy. Přestože bylo trestní oznámení podáno již v roce 2024 a k údajnému Turkověj jednání mělo docházet průběžně v období před 15 - 20 lety, byla celá kauza zveřejněna až nyní, tři měsíce před řádným termínem voleb do Poslanecké sněmovny.
Apolena Rychlíková, novinářka a spoluzakladatelka PageNotFound
Jan Barta: Sponzor vládních stran, politický investor– a dle některých režisér Turkovy kauzy
Jan Barta je méně výraznou postavou českého veřejného života. V mediálním prostoru se však netají ambicí ovlivňovat politický vývoj. Dlouhodobě patří mezi významné podporovatele politických stran a neziskových organizací. Mezi příjemce jeho darů patří například koalice SPOLU, STAN, Piráti, ČSSD nebo Praha Sobě. Často se jedná o dary ve výši desítek milionů korun:
- Spolek, který Barta vede, Spolek pro liberální demokracii, od svého vzniku v roce 2020 daroval politickým stranám přes 54 milionů korun.
- Koalice SPOLU, tedy ODS, KDU-ČSL a TOP 09, obdržela od spolku přes 31,5 milionu Kč.
- STAN a Piráti získali každý přibližně 10,5 milionu korun.
- Městské uskupení Praha Sobě dostalo v roce 2022 1,5 milionu Kč.
ČSSD pak podle dřívějších vyjádření získala od Barty zhruba 3 miliony korun.
Jan Barta a Dušan Šenkypl, založili Spolek pro liberální demokracii
Kromě toho Barta finančně podpořil také prezidentské kandidáty Jiřího Drahoše a Petra Pavla. Jeho role tehdy však nebyla pouze sponzorská, ale Barta dle svých vyjádření spoluutvářel strategické plánování kampaní.
Jan Barta
Přímé sponzorské dary Jana Barty mimo jeho spolek
Příliš mnoho náhod? Nebo vzorec, který se opakuje?
Tento článek si neklade za cíl obhajovat Filipa Turka ani předvídat závěry vyšetřování (byť je vzhledem k době, kdy měly být skutky spáchány, pravděpodobné promlčení celého případu.) Zároveň je ale legitimní ptát se na širší kontext, ve kterém k medializaci obvinění došlo.
Například:
- Mezi výraznými postavami mediální debaty se objevuje novinářka, která je zároveň dcerou aktivního politika vládní koalice.
- Platforma, na níž se příběh šíří, je částečně podporována podnikatelem, jenž dlouhodobě finančně přispívá na různé strany vládního spektra.
Břetislav Rychlík
Když opakování tvoří realitu a naše hlavy ji přijímají podle svých filtrů
Čím více slyšíme v médiích, že je Filip Turek špatný, nebezpečný nebo morálně diskvalifikovaný, tím více si na to společnost začne zvykat jako na pravdu. Ne proto, že by se objevily nové důkazy nebo fakta, ale proto, že opakování samo o sobě vytváří iluzi reality. Tento psychologický jev je dobře znám - říká se mu „iluze pravdy“ (truth effect). Podle mnoha výzkumů lidé začínají považovat opakovaně slyšené tvrzení za pravdivé, i když nemají konkrétní důkazy. Stačí, že to „už někde slyšeli“ a „říkali to všude“.
V praxi to znamená: opakovaná mediální zpráva, byť postavená na anonymních zdrojích nebo neověřených detailech, začne utvářet veřejné mínění, aniž by proběhl spravedlivý soud nebo hloubková investigace. Z Filipa Turka se tak v očích mnoha lidí může stát „ten špatný“ dřív, než dojde na fakta. Z výkřiku se stává status quo.
Zjednodušený graf vysvětlující efekt pravdy, ResearchGate
Ale to je jen část celého obrazu.
Druhou rovinou, která tento jev ještě zintenzivňuje, je tzv. repetition bias - kognitivní zkreslení, při kterém lidé považují často opakované informace za důvěryhodnější, bez ohledu na jejich faktickou hodnotu. Tento efekt je obzvláště silný v době přehlcené informacemi, kdy náš mozek zjednodušuje hodnocení informací podle „pocitu známosti“: co slyšíme často, to nám připadá pravděpodobnější.
Jinými slovy: opakování není jen forma komunikace – je to nástroj přesvědčování, který obejde naši racionální analýzu.
A čím více se opakuje jen jeden typ výkladu, tím spíše se stává společensky normativním – i kdyby byl původně založen na dojmech, selekci nebo spekulaci.
Ve spojení s iluzí pravdy je repetition bias velmi nebezpečný:
- Opakované zprávy vytvářejí dojem pravdy.
- Naše mozky je přijímají ne podle faktů, ale podle toho, co jsme už slyšeli dřív.
- Čím známější výrok, tím větší pocit, že je „správný“.
Výsledek? Veřejné mínění se neformuje na základě důkazů, ale na základě emoční setrvačnosti a mediální dominance.
A v takovém prostředí se může kdokoli stát obětí předem rozhodnuté interpretace – bez férové šance na slyšení, vysvětlení nebo obranu.
Jak dál?
Platí základní právní princip, presumpce neviny. Filip Turek není odsouzen, a dokud není rozhodnuto soudem, neměli bychom zapomínat na spravedlivý proces a právo na obhajobu.
Zároveň ale máme jako občané právo ptát se: Jak moc je dnešní politický a mediální prostor skutečně otevřený novým hlasům? Jak moc se ovlivňuje veřejné mínění prostřednictvím peněz, zájmů a skrytých motivů? A jak moc nás tato hra stran a investic může připravit o svobodný prostor pro diskuzi?
Média. Hlídací pes voleb, anebo nástroj k jejich ovlivňování
Je přirozené se ptát, kdo stojí za hlasitými narativy, kdo je financuje a jaké hodnoty či zájmy reprezentují. To neznamená automaticky zpochybňovat novinářskou práci z principu – ale vždy otevírat prostor pro otázku zda je náš mediální a politický diskurz opravdu nezávislý a vyvážený.
Zdroje:
