Článek
Jeho vyjádření je především snahou obhájit kolegyni Apolenu Rychlíkovou, ale také relativizovat zásadní fakta o financování, která jsem v textu předložil z veřejně dostupných zdrojů. Věřím, že v demokratické společnosti má být kritika oboustranná, a proto i já připojuji několik poznámek – věcně, ale s poukázáním na absurditu argumentů Jakuba Zelenky.
Příspěvek Jakuba Zelenky na Facebooku
Braník jako etický štít
Pan Zelenka ve své odpovědi píše, že „někdo jiný může říct, že si někdo s někým otevřel Braník, a to je závažnější než stotisícový dar“.
Podle této logiky bychom se neměli zajímat o transparentnost financování médií, ale o to, kdo s kým a kdy utrhl pivo nebo kdo si s kým koupil bagetu na pumpě.
Jenže bohužel (nebo naštěstí), dar zůstává stále darem. A pokud médium přijímá finance od člověka, který dlouhodobě ovlivňuje politiku, financuje vládní kampaně a přiznává, že chce „ovlivňovat dění“, pak je přirozené se ptát: Ovlivňuje i nás, čtenáře? A jestli ne, proč čtenářům o takto politicky motivovaném daru redakce PageNotFound výslovně neříká ani u závažných kauz v předvolebním období?
Voucher, grant, nebo jen pivo?
Page Not Found dle šéfredaktora Zelenky neobdržel žádnou dotaci, nýbrž „kreativní voucher“. Ano, není to grant. Takové slovo totiž nezní „nezávisle“. Je to jen pozorný bonus od CzechInvestu.
Podobně by vyznělo tvrzení, že když vám někdo na oslavě platí pivo, nijak neovlivňuje, co ten večer pijete. Opravdu však účelové dotace, granty či dary nemají žádný vliv na práci médií? Ani když jsou dárci sponzoři politických stran? Možná ne, ale stejně tak je možné, že ano. Účelem mého článku tak není poškozovat práci PageNotFound, nýbrž poukázat na zcela zásadní otázky jejich financování.
Otázky vzbuzují také dotace z veřejných peněz a to proto, že se platforma PageNotFound profiluje jako nezávislý projekt ve veřejném prostoru. Bez jakéhokoliv upozornění u článků, které vznášejí závažné obvinění opozičních Motoristů těsně před volbami.
A i zde platí: nic z toho, co jsem napsal o financování, nebylo Jakubem Zelenkou vyvráceno. Jakub Zelenka pouze relativizoval zjištěná fakta.
Jakub Zelenka, šéfredaktor PageNotFound
Nezávislost v grantovém vesmíru
Jan Barta, zmíněný sponzor PageNotFound v mém předchozím článku, financuje weby, kulturní projekty, progresivní fondy i prezidentské kampaně a politické strany. To nejsou konspirace, ale veřejně dostupná fakta. A pokud někdo takto štědře investuje do politických stran a zároveň obdarovává média, která o politice referují, je fér se ptát, zda jsou skutečně nezávislá.
Nemusíte být investigativní novinář, abyste pochopili, že i přiznané peníze mohou být motivací. Někdy i silnější než ty nepřiznané.
Aby i zde byly uvedeny konkrétní zdroje, Barta svými dary podpořil vznik Fondu pro nezávislou žurnalistiku. Podle záznamu z Lobbyfacts činí jeho příspěvek 40 453 € – tedy zhruba 1 milion Kč. Z něj následně čerpají jiná média, která pak většinou komentují právě politiku. Legální ekosystém peněz? Ano. Nezávislý? Zvažte sami. Ani tento rámec Zelenka či Apolena Rychlíková ve své odpovědi nezpochybnili.
Memy nejsou zločin. Argumenty Zelenky jsou osobní
Co v reakci na má zjištění odpověděl Jakub Zelenka? Filip Turek má Instagram a firmu. A Generace Motor? Tu v reakci Zelenka poměrně rychle shodil jako síť šířící memy.
Ano, Generace Motor na sítích zveřejňuje memy. Zároveň se však jedná o největší mládežnický klub politické strany, jaký kdy v českém veřejném prostoru existoval.
V kauze Filipa Turka se však Generace Motor neprojevovala memy, ale otázkou: Proč se dvacet let staré obvinění objevuje pár měsíců před volbami? Kdo rozhoduje o načasování?
A v čem je problematické se na tuto otázku Apoleny Rychlíkové zeptat?
Odpovědi zatím nepřichází. Místo toho se jen recyklují fráze o „bezprecedentním útoku“ na novinářku, jako by poukázání na možné střety zájmů bylo osobní vendetou. Jedná se často o zcestné argumenty, které redakce PageNotFound vyčítá Turkovým příznivcům.
A tím se dostáváme ke klíčovému bodu.
Jsou rodinné vazby „soukromou záležitostí“ také v politice a médiích?
Apolena Rychlíková je součástí veřejného prostoru. Jako novinářka se věnuje vládě, opozici i kulturní scéně. A zároveň je dcerou senátora, který kandidoval za vládní stranu s podporou dalších vládních stran. (TOP 09 + podpora ODS, Piráti + Zelení)
V zemích, které berou novinářskou etiku vážně, by taková informace byla samozřejmou součástí kontextu článku. Ve Francii, Německu nebo Británii by to pak dokonce bylo povinné. A u nás? Ticho po pěšině. A když na to někdo upozorní, setká se s nálepkami a výsměchem. Patříme na západ jen tehdy, když se nám to hodí?
Ani u této otázky se redakce PageNotFound neodvážila odpovědět. Dočkal jsem se pouze veřejného osočení a velmi sprostých útoků z řad podporovatelů Apoleny Rychlíkové.
Závěrem: kritika a novinařina neznamená útok
Nepíšu tento text proto, abych útočil. Naopak. Chci, abychom se nebáli klást otázky i lidem, kteří se považují za nezávislý zdroj informací.
Žádný z konkrétních bodů, které jsem v článku uvedl, nebyl v reakci PageNotFound vyvrácen. Místo toho se vedla řeč o pivu, emocích a satirických účtech.
To je legitimní taktika pro krizovou komunikaci. V žádném případě však taková reakce nevyvrací argumenty.
Když novinář říká, že „hlídá mocné“, měl by být připravený na to, že se někdo podívá i na něj. To není útok. To je dialog. A čím déle ho někdo odmítá, tím víc si lidé začínají klást další otázky.
Zdroje:
