Analýza jednotlivých evangelií podle církve

V uplynulých dekádách nám svatá církev Římskokatolická přináší nevšední pohled na zásadní strukturu evangelií a jejich spisovatelů (takto je i nazývá, pozn.), a přináší jej z několika hledisek, která věřící vždy ocení vřelým vděkem. Dozvídá se o povaze svaté zprávy, o záměru evangelisty, o charakteru obce čtenářů, pro něž je sepsána na prvním místě, a s ohledem na dobu, v níž evangelista žije.

Zodpovědný přístup vědců, především v té rovině teologicko-sociologické, potažmo za nimi historické a archeologické, nám předává poznatky na výsost cenné pro každého zájemce nejen z řad věřících a zvláště členů církevních společenství, ale i ateistů nebo agnostiků.

První ze čtyř evangelií je mladší, ale řazeno na prvním místě vzhledem k tradici. „Církevní tradice (je) dosvědčená již od druhého století“ (s.1691), a toto evangelium napsal svatý apoštol Matouš, patřící k dvanácti apoštolům (Mt 9 9; 10 3). „Složil je v Palestině pro křesťany obrácené ze židovství, a to v hebrejském jazyce, totiž aramejsky, a jeho dílo bylo později přeloženo do řečtiny“ (tamtéž).

Matouš patřil k židovské obci, byl rodilým Židem. Věřící i studenti Bible jsou často klamáni domněnkou, že ne všichni apoštolové nebo učedníci včetně evangelistů, měli židovský původ, ale zde se setkáváme pouze s jedinou výjimkou, a tou u učedníka Lukáše, Syřana. Evangelisté Matouš, Marek a Jan byli Židé, přičemž Marek se sice narodil v Řecku, ale jeho původ je židovský. „Jeden z jeruzalémských učedníků, Jan Marek, Sk 12 12, pomáhal v apoštolátu Pavlovi, Sk 12 25, 13 5, 13; Flm 24; 2 Tim 4 11, Barnabášovi, Sk 15 37, 39, což byl jeho bratranec, Kol 4 10, a Petrovi, 1 Petr 5 13, jemuž sloužil jako tlumočník, a také pak v Římě písemně zaznamenal jeho ústní katechezi. Jiný učedník, lékař Lukáš, Kol 4 14, jenž byl na rozdíl od Matouše a Marka pohanského původu, Kol 4 10-14, a podle některých zpráv se narodil v Antiochii a jenž provázel Pavla na jeho druhé (Sk 16 10n) a třetí (Sk 20 5n) apoštolské cestě a dlel u něho též při jeho dvojím věznění v Římě, Sk 27 1n; 2 Tim 4 11, napsal jako třetí v řadě další evangelium, které se tedy mohlo odvolávat na Pavla, srv. snad 2 Kor 8 18, tak jako se Markovo odvolávalo na Petra.“ Markovo a Lukášovo evangelium jsou napsány v řečtině.

Přestože církev u čtvrtého evangelia podle článku z  21. 4. 2024, 17:37 Evangelia se liší dobou i obsahem poselství poněkud váhala nad autorstvím svatého apoštola Jana, v pozdějším analyzování, opřeném o pečlivější a díky moderní době dostupnějším prostředkům historicko-teologické examinace určila za autora přímého svědka Ježíšova, právě Jana. Již zmíněný útržek evangelia Janova, nalezený v Egyptě, je důkazem nejen nejstarší písemnosti všech evangelií, ale i zásadní přelomové skutečnosti, že apoštol Jan evangelium osobně sepsal. Rovněž dříve vážná pochybnost o osobním autorství jeho tří listů (dopisů) vymizela. (- K tomuto vyjasnění se dostaneme příště v autorizovaném církevním podání).

„Přímá závislost mezi Matoušem a Lukášem, ať v tom či onom směru, se zdá málo pravděpodobná a jejich mimomarkovské paralely se dají vysvětlit spíš existencí jednoho či několika společných pramenů, jež nemají co dělat s druhým evangeliem“ (- Markovým, pozn.). Jak církev konstatuje, byly vytčeny dva prameny a jedním z nich by měl být Marek, „na němž prý Matouš i Lukáš závisí ve svých vyprávěcích partiích“.

„Marek se sice vskutku jeví často jako původnější než Matouš a Lukáš, ale v některých případech platí zase opak“ (s.1692).

Jak dále církev vysvětluje, jsou zde až neobyčejně složitá všechna porovnání, z nichž se vychází při stanovení těch či dalších závěrů původnosti děl a jejich autorizaci. „U Marka nacházíme pozdní rysy ovlivněné Pavlovým učením nebo přizpůsobováním výrazů pro čtenáře řecko-římského světa, zatímco Matouš nebo Lukáš uchovávají archaické rysy poplatné semitskému způsobu vyjadřování nebo palestinskému prostředí“ (tamtéž).

A závěrem prvního shrnutí než budou následovat neobyčejně složitá rozplétání, se sama církev ptá: „Nedá se jev vysvětlit tím, že se v nich dosud zračí okolnost, že užili Marka ve starším stavu, než je jeho stav současný?“ – Zde už je opět náznak z předchozích článků o evangeliích, protože v prvním z nich bylo již uváděno, že existoval prototyp Markova pozdějšího evangelia.

Napětí vzbuzující otázkou pro příští článek zůstává: Byl podobně jako Jan i učedník Marek původním autorem evangelia?

– Nechme se překvapit v připravovaném příštím článku.