Článek
Leť, Holubice bílá,
zamávej křídly s bělostným peřím, staniž se symbolem víry!
Já v Boha věřím!
Pospíchej, duše má, za Světlem zářícím
na výšinách.
Na Sion poběž, utíkej za Ním.
Vylévat chtěl bych duši svou
před Tím, jenž dal mi matku mou,
a dobro na cestách životem,
obklopen Jeho přátelstvím.
Pohledím,
zda letí již Holubice bílá, zda nad řekou krouží a křídly mává, zda nad proudy vod se snáší, a zda milost Boží
zástupu dává.
Hlasem svým oslovím Holubici,
jakmile ji spatřím, svou touhu jí vyznám,
já za spásou kráčím.
Oč jen požádám Holubici,
s bělostným peřím, v paprscích dvou sluncí
se skvící?
Snad o lásku,
klenot všech srdcí,
snad o poznání,
abych prozřel v temnotách?
Veden jsem přímou cestou,
a paprskem Jejího požehnání.
Do řeky vstupují,
jeden za druhým, před mužem v rákosí se potápějí,
vlasy své smáčí vodou tekoucí, a když vynoří se z proudu, Holubici spatřují,
s bělostným peřím.
Přijali život,
stali se čistými, domů odcházejí bez viny.
To Holubice posvětila jejich duše,
a řekla jim:
„Ať dobré činy o vás dosvědčují, a jako oheň ať v srdcích vašich hoří jejich svědectví.
Jste zapsáni, do svitků živých.
Vejděte mezi svaté, jichž dotk se prst Boží.“
Vejdu do řeky,
poseté dřívky z plovoucích větví, bez loďky splynu s vlnami čeřivými,
obklopen vinami, jež odnáší tok v dál.
Okolí řeky zkrášleno je
horami, na jedné z nichž, té nejvyšší, září v Moci Boží Král.
Dává nám naději a odpouští nám hříchy,
vrací zpět všechna stvoření, abychom vyšli, odznova, po cestě víry,
očištěni řekou Vzkříšení.
Tak přál si to Ten,
kdo vytvořil den.
Jemu patří moc,
on vytvořil i noc.
I potkal jsem na té cestě muže
v šatu bělostně jasném, a s červeným pruhem přes prsa,
a s dlouhými vlasy k ramenům sahajícím.
Ti očištění setkávají se s Ním
na břehu řeky, tam opodál, kousek, kde rostou javory a svažují se k pustinám…
Tam lidé putují do záře,
již vybarvuje zlatý Chrám.
On v něm žije
a říkají o něm: „To je náš Pán a živý Chléb“,
na místě před Ním, uvnitř toho Chrámu na oltář,
pokládají bytosti zářivé cosi jako prosby, a v dýmu z kaditelnic mění je
v oběti modliteb…
