Článek
Popis záchrany života a klinického úmrtí v americké nemocnici:
17. května 2024 pan Robert Marshall zjistil po svém probuzení, že má na krku velkou bulku. Jeho potíže s dýcháním a polykáním ho přivedly na pohotovost. Byl hospitalizován a lékaři vyšetřován. Podstoupil výpočetní tomografii (CT), měření tlaku, krevní testy a další procedury, z nichž bylo vyvozeno, že má agresivně postupující rakovinu.
Poté lékaři zahájili standardní operativní přípravu, vložili panu Marshallovi do krku intubační hadičku a umístili jej na jednotku intenzivní péče, kde ležel do 19. května. Po celou dobu měl nedostatek kyslíku a musel mu být uměle přidáván, aby se neudusil. „Nakonec jsem se udusil,“ poznamenává Robert Marshall po vylíčení detailního průběhu v nemocniční péči.
Pro nedostatek kyslíku utrpěl zástavu srdce. Úmrtí Roberta Marshalla byla přítomna jeho manželka, která zaznamenávala poslední chvíle života svého milovaného celoživotního partnera s propadem psychiky do stavu zhroucení.
Ihned ji vyloučili z místnosti JIP a zahájili první kardiopulmonální resuscitaci (tj. stlačování hrudníku a umělé dýchání, pozn.). Pan Marshall i nadále jevil známky modrání, nepřítomnost životních funkcí a vědomí. Lékaři se pokoušeli do intubační trubice zavést olej, aby nabral kyslík do průdušnice, ale nedařilo se to kvůli nádoru. Poté rozřízli panu Marshallovi krk a snažili se o tracheotomii (tj. chirurgický zákrok, jimž se snaží dostat kyslík do průdušnice, pozn.).
Vzhledem k souběžně pokračující resuscitaci – masáži hrudníku, byl však zákrok skalpelem nesprávný a došlo k zhoršení situace. „Řez byl nakřivo a zeširoka, hadička nebyla dostatečně velká, aby se tam dostala“ vysvětluje pan Marshall. Po 15 minutách byla resuscitace úspěšná, srdce naskočilo. Nešťastnou chybou v postupu lékařů však došlo ke krvácení do plic. „Tentokrát jsem se utopil ve vlastní krvi,“ popisuje dál. Panu Marshallovi se plíce naplnily krví a lékaři se snažili ji z plic dostat pryč pomocí hadičky.
Trvalo dalších 20 minut, než se srdce po další zástavě opět rozproudilo. I druhá resuscitace tak byla úspěšná. Po dobu prvních 15 minut však byl bez přívodu kyslíku. Posléze to trvalo už dalších 20 minut. Plicní membrány kyslík nepřijímaly. Sražená krev na plicích nadále znemožňovala panu Marshallovi jakékoli dýchání. Lékaři později zadokumentovali v danou dobu již druhé Marshallovo klinické úmrtí.
Manželka Roberta Marshalla, přítomna operaci, později přirovnala místnost k řeznictví, protože byla zakrvácená po zavedení kleští do hrudníku, tak na ni působilo seškrabování a tahání krve z plic. Absence kyslíku tentokrát dosáhla doby 55 minut, za niž pacient nebyl při vědomí. Lékaři bojující o jeho přežití vyvrtali do těla díru z boku, aby odčerpali tekutiny a krev z plic. Množství odsáté krve naplnilo lahev.
Průměrný člověk má v krvi asi 98,95-98% kyslíku. Pokud klesne pod 90, musí být převezen na pohotovost a pokud klesne k 80, nastane problém. Pan Marshall měl v dané době v krvi 0% zjištěného množství kyslíku. Trvalo 90 minut, než se ho podařilo do krve pana Marshalla vracet; nacházel se v daném momentu na hladině 0,05%. Po souběžném seškrabávání krve se hladina kyslíku dostala až na 40%.
Jak již v tuto chvíli věděli, poškození mozku pacienta bylo nevratné. Byl zcela zničen. Robert Marshall byl napojen na přístroje, které kontrolovaly tlukot jeho srdce a udržovaly ho v chodu. „Udělali mi magnetickou rezonanci mozku,“ pokračuje.
V dané době již na své okolí nereagoval. Po následných testech stříkání ledové vody do uší a kontrole očí přikládáním polštářků lékaři bezpečně konstatovali, že mozek je mrtvý. Magnetická rezonance ukázala absenci jeho funkcí a fyzické změny jeho struktury. Výsledky testů prokázaly deformace lebky.
„Nebyla přítomná žádná mozková hmota,“ popisuje podle záznamu lékařské dokumentace. „Byla to jen černá díra s gelem. Jediné, co viděli v pevném stavu, byl horní okraj páteře. Doktoři už věděli, že není absolutně žádná naděje,“ líčí.
Pan Marshall, napojený na přístroje udržující v činnosti krevní tok a srdce, byl prohlášen za neschopného života bez umělé podpory krevního oběhu a v řešení byla závěť, tedy americký zákonný postup, jimž dochází k úvaze o ukončení života, někde se nazývá euthanazií, jinde asistovanou sebevraždou, s níž musí souhlasit blízká osoba pacienta. Podle zákona měla paní Marshallová 14 dnů na rozhodnutí. Lékaři prohlásili: „Můžeme vyměnit srdce, ledviny, opravit cokoli, ale nemůžeme nikdy a nikde vyměnit ani opravit mozek.“ Jak dodal pan Marshall, „když je váš mozek pryč, jste pryč“.
Od 19. do 23. května se snažili přesvědčit paní Marshallovou, aby upřednostnila racionalitu nad tíživým smutkem a umožnila svému muži důstojný odchod ze života. „Každý den s ní mluvili,“ líčí dojatě pan Robert. „Pořád se modlila a jen modlila a nevěděla, co má dělat,“ dodává.
Vzhledem k rozsahu příběhu pana Roberta Marshalla, který se s ohledem na důkazy poskytnuté nemocnicí a lékařskými zprávami stal fenoménem klinické smrti ve Spojených státech amerických, musím zestručnit příběh na maximum, ale čtenář má možnost si ho vyslechnout sám v pořadech amerických moderátorů. Pozvání pana Roberta do médií se rozrůstají, protože události, které jsou součástí jeho života, k nimž došlo ve věku jeho 74 let (nyní je mu 75 let, pozn.) jsou i lékaři nazývány skutečným zázrakem.
Pan Marshall se v krátké době stal fenoménem lékařské vědy, žasnoucí nad nevysvětlitelným uzdravením, k němuž došlo po jeho několikanásobném klinickém úmrtí a stavem bez mozku v deformované lebce. Po jeho návratu k životu a uzdravení lékaři také zjistili, že se mu změnila DNA.
Jeho líčení o posmrtném setkání, které navíc přinesl celému světu v již mnoha pořadech různých médií však předčí i vědecky nevyjasněná uzdravení a obnovu fyzicky poškozených orgánů jeho těla. V současné době je zcela zdráv a jeho zdravotní stav se nemění.
Život po smrti a setkání se zemřelým otcem
Jak následně dosvědčil moderátorům, život po smrti je reálný, stejně jako zázrak jeho uzdravení a navrácení k normálnímu životu, po nevratném zničení mozku, ale i srdce a dalších orgánů.
Pan Robert Marshall se během stavu klinické smrti setkal a nejprve přivítal se svým zemřelým tatínkem, jenž se dožil vysokého věku nad 90 let a poté zemřel na rakovinu. Uviděl svou zemřelou matku. V nádherném, nepopsatelně krásném místě, jež nazývá rájem, spatřil v dálce – hovořící v tu chvíli právě se svým otcem -, muže, který na něho čekal. Nevěděl zprvu, kdo to je, stál příliš daleko od nich. Potom mu otec řekl, „to je Ježíš“.
Z líčení pana Marshalla běhá mráz po zádech jako ledový vítr z hor, když popisuje své setkání s Tím, kdo zemřel za všechny lidi světa na římském kříži, s Kristem Ježíšem. Říká o něm: „On je Bohem Všemohoucím, to On je stvořitelem vesmíru, On napsal Bibli…“
Jedna věc však ohromuje úplně všechny věřící na celé planetě, stejným způsobem. Pan Marshall nejen, že za Boha a Stvořitele označuje Ježíše Krista, ale z rozhovoru s ním v nebi, během 3 dnů své ztráty mozku a schopnosti návratu k životu, přináší průlomovou teologii. Podle jeho jediného svědectví, nezaznamenaného asi u jakéhokoli jiného člověka, jenž přinesl svědectví o posmrtném setkání se Světlem po své klinické smrti a návratu k životu, prohlásil Ježíš Kristus, že i ti, kdo si dobrovolně vzali život a věřili v Něho, jsou spaseni a budou žít v nebesích.
Pan Marshall prohlásil v rozporu s teologií středověku, poukazující na sebevrahy jako na odsouzené lidské bytosti, které po spáchání sebevraždy jdou do pekla, že tito jdou po své sebevraždě také do nebe. O tom, zda sebevrah, který v Ježíše nevěřil, má určenu stejnou cestu spásy, se už pan Robert Marshall nezmínil. Lze však z jeho slov vyvodit jen to, že tato milost Boží je jistá pro zemřelé, pokud věřili v Ježíše, i když spáchali sebevraždu.
Vyjádření pana Roberta Marshalla je průlomové a je mezníkem ve víře, který nás pouští dál k poznání Kristovy lásky a Kristova soucitu. Dává naději všem lidem na světě, předně však pozůstalým těch, kteří odešli dobrovolně a vztáhli na sebe ruku, ačkoli nebyli ateisté a víra je měla chránit před rezignací na život.
Je to dobrá zpráva, přinášející naději, že nebudeme sami, že po smrti můžeme žít s Tím, jenž nás stvořil a kromě života v těle nám daroval i život duše, v nebeském Království. Není tím však řečeno, že by lidé měli chtít zemřít svou rukou. Tato zpráva z nebe dává jen odpověď na otázku tisíců generací těch, kteří uvažovali, jak to asi je s lidmi, kteří se života dobrovolně vzdali, a především je posilou ve víře pro ty, kteří je milovali a ztratili pod vlivem teologických dogmat naději na jejich spásu, a shledání se s nimi po své smrti.
Jesus told her, I am the resurrection and the life; whoever believers in me, even if he dies, will live.
Zdroje:
Brad Peterson: He Died, Spent 44 Hours in Heaven, and Came Back to Tell the Truth | Robert Marshall Part 2
Brad Peterson: Dead 3 Days… 44 Hours with Jesus (Miracle Return) | Robert Marshall Q&A + „Father, Glorify Your Son“
Life After Life NDE: Man Dies For 44 HOURS; GOD ANSWERED THE MYSTERIES OF LIFE!
Heaven Encounters with Randy Kay: „I DIED FOR 44 HOURS & GOD ANSWERED THE MYSTERIES OF LIFE!“ on the Randy Kay channel.
Next Level Soul Podcast: PROFOUND NDE: BRAIN DEAD for 90 MINUTES; Met JESUS in HEAVEN & RETURNED w/ MESSAGE | Robert Marshall
Good News Nation: The Incredible Story of Robert Marshall || Man Who Spent 44 Hours in Heaven and Met with Jesus
Good News Nation: Pt.2 Robert Marshall Died and Went to Heaven || What Jesus Told Him
Good News Nation: Live With Robert Marshall || The Man Who Went to Heaven
Resurrection Syndrome DE: Nach zwei Tagen Tod kehrt ein Mann zurück und sagt, er habe Jesus im Himmel gefunden!! – NTE
Depoisdavida: Ele Morreu… E passou 44 horas no Céu com Jesus (EQM)
