Článek
Koncem 70. let viděl film Nekonečné léto o cestování mladých surfujících kalifornských Američanů po světě, aby našli nekonečné léto a moře plné vln, a nadchl ho.
Cestoval 2 roky po Austrálii, jihovýchodní Asii, Bali, Srí Lance a Malajsii, až se nakonec usadil na malém ostrově Mauriciu (- ostrov v Indickém oceánu, pozn.). Dá se tam výborně surfovat a potápět. Žil tam u domorodých rybářů Simona a Daniela, v Tamarinské zátoce.
Dohodli se, že se v noci půjdou potápět. Večer vypluli. Potápěli se a chtěli ulovit nějaké langusty (- čeleď vyšších korýšů z řádu desetinožců, pozn.). Na loďce žertovali a nechali se ovlivnit příjemnou náladou a klidnou atmosférou noci. Pod vodou McCormacka učili přátelé nočnímu potápění. Pohybovali se na vnější straně útesu a používali pod vodou baterky.
Krabi a langusty jsou světlem baterek oslepeni a dají se potom lehce posbírat. Když se Ian rozhlížel, uviděl pod vodou medúzy krabicovitého tvaru s dlouhými chapadly. Napadlo ho přiblížit se k jedné z nich, aby se přesvědčil, že je to opravdová medúza. Vůbec netušil, že se tak ocitl v blízkosti - jak uvedl - nejjedovatějšího nebo druhého nejjedovatějšího tvora na Zemi, čtyřhranky smrtelné. Čtyřhranka Fleckerova Chironex fleckeri je smrtelně jedovatý druh mořské medúzy z čeledi Chirodropidae, obývající příbřežní vody v okolí Austrálie, v období od října do května. Nazývá se i mořská vosa. Při kontaktu žahavých buněk s lidskou kůží následuje silná palčivá bolest doprovázená otokem, vedoucí k utonutí plavce. Kardiotoxin čtyřhranky patří k nejsilnějším toxinům na této planetě, a udává se, že jed dospělého exempláře stačí na usmrcení 60 dospělých lidí, přičemž vše závisí na rychlé první pomoci. Při zasažení čtyřhrankou je nutné polít zasažené plochy vinným octem. Poté, po přivolání rychlé záchranné služby první pomoci, je nutné provést kardiopulmonální resuscitaci. Zasažená místa je dále nezbytné natřít pudrem a nechat je zaschnout a potom opatrně sloupnout. První pomoc však neznamená, že je postižený mimo ohrožení života.
„Byla průsvitná, tělo vypadalo jako kostka a táhla za sebou dlouhá chapadla,“ líčí Ian. Myslel si však, že je to sépie. Po kontaktu dostal zásah. Cítil, jako by mu tisíce voltů prošly rukou. Když se snažil vyplavat k loďce, zasáhly ho ještě dvě další medúzy. Následovala ještě další medúza a McCormack dostal celkem 4 zásahy čtverhrankou. Přátelé na loďce mu chtěli pomoci, ale jeho pravá ruka visela ve vodě a v tu chvíli dostal pátý zásah medúzou. Popisuje, že v danou dobu cítil blížící se smrt a měl pozoruhodné a neobvyklé myšlenky na špatnosti, kterých se dopustil během svého života, ale myslet na to v tu chvíli vůbec nechtěl.
Bojoval s bolestí po pětinásobném zásahu jedovatého tvora. Popisuje, jak jed pronikal do ledvin formou bolesti podobné útoku nožem, na krk. Po doplutí přes lagunu měl celou pravou část těla ochrnutou. Mladý kamarád ho uklidňoval, ale Ian se svalil na zem u břehu a kamarád ho dál neunesl. Ian ztrácel vědomí. Mladík Iana McCormacka nechal samotného na onom místě, kde zkolaboval a vzdálil se v loďce neznámo kam. Napadlo ho, že jde asi za svými druhy pro pomoc na útes, ale to si pouze myslel. Poté usínal, a ve stavu, který neumí už blíže popsat, uslyšel zřetelný hlas: „Synu, jakmile zavřeš oči, už se nikdy neprobereš.“
Ian McCormack podotýká, že byl v minulosti kvalifikovaným záchranářem a uvědomoval si situaci, umíral. Po tomto sdělení vstal a snažil se jít. Vlekl se po cestě, aby našel pomoc. Nějací lidé s kamarádem z taxíku se mu zpovzdálí smáli: „Podívejte se na něj, opilý surfista.“ Prosil je o pomoc, ale zeptali se ho, jestli má peníze, když chce do nemocnice. „Kolik máš?“ Odpovídal, že zaplatí cokoli, že může zaplatit i 100 dolarů, ale jen se tomu zasmáli a podotkli, že moc pil. V tu chvíli, kdy už odcházeli s cigaretami v ústech, uslyšel onen hlas s výzvou, zda je ochoten za svůj život žebrat o pomoc.
Prosil tedy odcházející muže o záchranu. Opět mu jeden pokládal tutéž otázku, kolik má u sebe peněz? - Taxikář to tedy akceptoval, naložil ho do auta a v autě se znovu ujišťoval, že zaplatí, a ptal se ho, kde bydlí. Směřoval do bungalovu, kde byl McCormack dočasně ubytován. „Do nemocnice, prosím,“ dál prosil, ale taxikář mu odpověděl: „Nejdříve pro peníze.“ Posléze si taxikář vše rozmyslel a znovu požadoval platbu za jízdu. „Vypadni,“ vyhodil McCormacka ze dveří a ponechal ho na silnici. Pomohl mu Daniel, u kterého bydlel.
Vzal ho na ruce a odnesl ho do hotelu. Daniel pospíchal s přivoláním sanitky. V hotelu přítomní Číňané považovali McCormacka za feťáka, jeden k němu přišel, a podíval se mu na ruku s poznámkou, že je hlupák píchající si drogy. Číňan mu dal napít whisky a odmítl vyhovět jeho prosbám o převoz autem do nemocnice. Argumentoval, že počkají na sanitku, přivolanou Danielem.
McCormack popisuje, jak se ho zmocnil hněv nad chováním Číňanů přítomných v hotelu. Potom se konečně objevili záchranáři vedení Danielem až k němu, přibíhající s nosítky. Když houkající sanitka mířila rychlou jízdou k nemocnici, začal spatřovat chlapce a nepoznal hned, že vidí sám sebe v dětství. Po chvílích spatřování úseků ze svého dětství, intenzivně vnímal obraz své matky.
Maminka mu v dětství řekla, že bude-li z hloubi srdce volat Boha, bude mu odpuštěno a bude v bezpečí. McCormack byl v tu dobu ještě ateista a přemýšlel, jakého boha, když v Asii jich uctívají mnoho? Napadlo ho však zachovat se podle rady matky a pomyslel si, že je-li Bůh, ať se mu ukáže a pomůže mu, protože pokud neuvidí Boha, neuvěří. Uviděl před očima slova, jak k němu putují v podobě vět, a náhle pochopil, že jde o slova modlitby. Zvolal:
Bože, pokud jsi skutečný, odpusť mi.
Potom ho věty připlouvající k němu, nabádaly, aby se pokusil odpustit všem lidem, kteří mu ublížili. Pomyslel si, že není pomstychtivým člověkem, a že jim odpouští. V tu chvíli před sebou ale uviděl tvář onoho indického taxikáře, který ho před chvílí vyhodil z auta a předtím po něm mámil peníze za záchranu života odvozem do nemocnice. Byl to tak živý obraz, že se až ptal sám sebe, co tu dělá? Odmítl mu odpustit - a cítil zase hněv.
Potom uviděl hotelového Číňana. Měl stejný pocit hněvu i k němu. V nemocnici lékař žádal o okamžitý přísun protijedu do krve McCormacka a nabádal ho, aby neusnul. Záchrana života McCormacka probíhala dramaticky. „Bojujte s jedem, bojujte, víc pro vás udělat nemůžeme,“ říkal mu lékař, zatímco McCormack umíral. „Cítil jsem, že odcházím,“ říká Ian. „Bylo to zvláštní, protože jsem stále všechno vnímal, cokoli se kolem mě dělo.“
McCormack se rozhodl jen na chvíli zavřít oči a potom je opět otevřít, až si odpočine. Líčí, že na to přivřel oči a když to udělal, přišel zvláštní pocit uvolnění. Zápas o přežití tím skončil. Před půl druhou, ukazující na hodinách místnosti, kde ležel, lékař konstatoval, že životní funkce pacienta byly zastaveny.
McCormack však vnímal a měl dojem, že někdo vypnul světlo a přemýšlel, co je to za nemocnici, kde je taková tma. „Proč někdo nerozsvítí?“ Hledal tedy vypínač, aby rozsvítil sám. Nenašel však v té tmě ani stěnu a přemýšlel, že ho asi někam přestěhovali. Když pobýval v této chvíli v místnosti, popisující ji jako tmavou komoru, intuitivně zaznamenal přítomnost někoho, koho však neviděl. Byl to pro něho pocit, že je pozorován a náhle pocítil zimu a obavu z něčeho či někoho zlého.
„Kde to jsem?“ zeptal se a za chvíli přišla vulgární odpověď: „Drž hubu! Zasloužíš si být tady.“ McCormack nechápal, o čem hlas mluví. „Zasloužím si být kde?“ zeptal se. Odpověď přišla zakrátko: „V pekle. Teď drž hubu.“
Když tam tak stál po této odpovědi neznámé bytosti, již neviděl, rozzářilo se nad ním jasné a planoucí světlo. V onu chvíli měl nesmazatelný dojem, že opouští zemi - a je vtahován do světla, které jím zcela pronikalo. Vycházelo z kruhového otvoru vysoko nad ním. Blížil se vtahován jako zrnko prachu výš, a ohlédl se dolů, kde spatřil onu temnotu. Zjistil, že se nachází v tunelu. Ze středu světla vycházely vlny, zaplavující jeho osobu a pociťoval teplo a útěchu. Neměl nejmenší strach a světlo jím procházelo skrz naskrz. Když na chvíli pomyslel na to, že tohle světlo je energie, nasycující snad všechen život v kosmu, uslyšel hlas. Byl to ale tentýž hlas jako v sanitce. „Chceš se vrátit, Iane? Jestli se chceš vrátit, musíš vidět svět v jiném světle.“
Poté hlas ustal a Ian uviděl před očima věty: „Bůh je světlo a není v něm vůbec žádná tma.“
Hlavou mu probíhaly mnohé myšlenky, nadšeně lokal sílu těchto slov a náhle si vše uvědomoval. Měl pocit, že všechno pochopil. Vracel se zpět a ze středu světla vysoko nad ním vyšla další vlna. Prošla jím a on pocítil lásku, která ho rozplakala. Ve chvílích takto trvajících neurčitou dobu Ian popisuje své neporozumění Bohu v míře jeho lásky, kterou během svého života sám zanedbával a páchal nejrůznější zlé věci, např. že bral drogy a dokonce Boha proklínal.
Popisuje, že Bůh to věděl, ale lásku Ian pociťoval dál, dokonce za každým ohlédnutím se na svůj uplynulý pozemský život. Po těcho událostech spatření světla, a stálé přítomnosti v něm, Ian uviděl obrysy lidské postavy, s bosýma nohama a v dlouhém šatu, bílém a zářícím tímtéž intenzivním světlem. Ian líčí, že rysy tváře s dlouhými vlasy halilo světlo tak silně, že obličej nebyl dobře rozpoznatelný, ale přiblížil se až blízko k němu a uvědomil si, že tohle je Bůh, v němž nebo přímo On sám jsou dveře, do věčnosti.
Skrz postavu s vlasy po ramena, zahalenou v zářícím světle, uviděl někde v dálce flóru, zemi s nebem a horami, řekami a květy, nepopsatelně krásnou. „Tohle je ráj,“ pochopil Ian.
Nakonec s radostí líčí: „Procestoval jsem celý svět, abych našel ráj, a on byl tady, přímo přede mnou.“ Když chtěl vejít do oněch nepopsatelně krásných míst, postava muže ve světle mu v tom zabránila. „Iane, potom, co jsi viděl, chceš vejít nebo se chceš vrátit?“ Ian odpověděl, že není ženatý a nemá děti a není, pro koho by se měl vracet, ale Bůh mu připomněl matku. V tu chvíli pocítil, že Bohu lhal, že jeho matka nepochopí, kde je a že by mohl být šťastný. Protože žil špatným životem v zálibách, a ne duchovně, a maminka nepozná ve svém srdci, že její syn může být v nebesích.
Napadlo ho, že maminka si určitě bude myslet, že je v pekle a zlomí jí to srdce. „Dostane telegram se zprávou: ´Váš syn včera v noci zemřel.´“
Při pomyšlení na tyto události blížící se budoucnosti mrtvý Ian pochopil, že má zodpovědnost, že nemůže žít v království Božím s tímto svědomím. „Chci se vrátit,“ usmál se.
Návrat
Ian McCormack se probudil na chodbě se skalpelem zdravotníka v noze. Ten ihned někam utíkal, sotva vzkříšeného zaznamenal. První, co po svém vzkříšení uslyšel, byl hlas: „Synu, právě jsem ti vrátil život…“
Poté Ian teprve procital ve svém uvědomění. Došlo mu to. „Já jsem opravdu viděl Boha? Co se to děje?“ Pocítil úžasnou moc, proudící skrze něho: „Byla jako elektřina.“
McCormack se uzdravil už za pár hodin od této události, a opustil nemocnici. „Řekl jsem Bohu: Čím jsem se stal?“ Odpověděl mu: „Znovuzrozeným křesťanem. Mohl jsi vejít jen proto, že ti byly odpuštěny hříchy a Ježíšova krev tě přikrývá. Ježíšova oběť přikryla tvé hříchy a ty jsi mohl k němu přijít, jako bys byl bílý jako sníh.“
Ian McCormack nakonec dodává:
Být nepřítomen v těle znamená být v Boží blízkosti…
Zdroj citací a vylíčení:
