Článek
Ačkoli do nedávna nebyl znám ani novinářům, píšícím tu a tam o zasvěcených tématech Turínského plátna, Trnové koruny nebo původu dřeva Ježíšova kříže, byl řeholník Řádu Tovaryšstva Ježíšova Gerhard Kroll (2. 12. 1914 - 14. 6. 1997) nikoli neznámou osobou pro Vatikán.
Vysvěcen byl sedm let po přísaze věrnosti Kristu, v jezuitském řádu v polské vesnici Mittelsteine (Ścinawka Średnia), kam se odebral v roce 1933, protože jej zavolal Pán. Alespoň tak to o něm dosvědčuje v nekrologu německý kněz K. H. Fischer.
V německých médiích po něm není takřka ani stopa, nenacházel se v tamní Wikipedii, ani v současných (či dřívějších) katolických médiích. Přestože jeho význam je mimořádný, především pro církev, nedala si - což je pozoruhodné - příliš práce s jeho publicitou.
Po svém kněžském vysvěcení v roce 1940 byl zajat Francouzi a trávil čas rozjímáním ve francouzském táboře. Po skončení války v roce 1949 odešel do Výmaru, kde u kněze Drosta usiloval o vzdělávací přípravu na misionářskou činnost. Po roce studia působil v misiji diaspory v Lipsku a tady poprvé zahájil svou práci, která se po mnoha letech usilovného bádání stala ceněnou Svatým stolcem. V témže Lipsku totiž v roce 1963 vydal svou první část knihy Po stopách Ježíšových, o niž se v okamžení začal zajímat Vatikán.
Kroll nebyl do té doby nijak preferovaným knězem, autoritou, od níž by kdokoli v Římě očekával mimořádná a objevná díla, ale jeho úsilí, tolik naplňující příslovečnou německou důkladnost a pečlivost při práci, dovádělo vatikánskou hierarchii k naději, že tento jezuitský duchovní něčím přínosnější bude, a to se také potvrdilo.
Jeho původní práce o rozsahu 188 stran měla po dalších letech už o 448 více a dál se rozrůstala. Přičinlivý kněz totiž rozpletl záhady původu dřeva Svatého kříže, Turínského plátna a původu rostliny Trnové koruny, vsazené Římany na hlavu Kristovu před ukřižováním. A veřejnost si lámala hlavu s otázkou, jak je možné, že Krollova kniha nese pomyslné razítko schválení církve v podobě imprimatur díla? Němečtí novináři však knize pozornost nevěnovali.
V roce 1980 otec Gerhard Kroll po opakovaném naléhání svých žádostí, dostal svolení k cestě do Izraele, kde uskutečnil průzkum oblastí s významnou teologickou historií, především míst archeologických nalezišť - cenných předmětů nebo svitků, obhledával místa po nichž putovali apoštolové i sám Ježíš, a hledal důkazy, jež konzultoval s dalšími vědci. Analyticky hodnotil kritickým myšlením všechny dějinné souvislosti, provázané s římskou okupací tehdejšího izraelského území, zkoumal archivy Vatikánu a s jeho svolením nakonec uveřejnil ve své knize vědecké posudky, přičemž jedním z nich byla i anatomická „pitva“ kosterních zbytků 26letého muže, ukřižovaného v Jeruzalémě.
Protokoly vědců byly šokující! Kristův kříž byl sestaven ze dvou trámů olivového dřeva.
Proč však církev tyto vážné informace tajila? Ať už důvody byly jakékoli, nakonec to byl právě on, kdo získal schválení Vatikánu s jejich uveřejněním. Byl patrně i prvním katolickým duchovním, jenž zaštítěn církevním požehnáním - za sebe sama - konstatoval, že Turínské plátno byl skutečně rubáš Kristův, a podepřel opět svá vysvětlení církevním archivem.
Po návratu z Izraele, kde onemocněl, se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že trpěl stálým vyčerpáním a setrvával v jezuitském Domově svatého Petra Fabera v Berlíně. Po třech letech pobytu tam i zemřel.
Jeho kniha byla přeložena do 11 jazyků a stala se uznávaným dílem pod záštitou Římskokatolické církve, na jejímž základě jsou na katolických fakultách - nejen v Německu - vypracovávány bakalářské a různé vědecké práce.
Zdroj: Wikipedie (Gerhard Kroll, Svatý kříž, Trnová koruna, Turínské plátno).
