Článek
Za předpokladu, že nebudeme vyzbrojovat Ukrajinu dodávkami munice a finančně ji podporovat nám válka hrozí!, prohlašoval ne takto doslova, ale velmi podobně nabádal české voliče. Tím obhajoval likvidaci našeho rozpočtu, který po dobu 3 let značně ochuzoval finanční podporou Ukrajiny.
Výše zmíněný předpoklad je fikcí, kterou si vybájil a 3 roky každého, kdo nesouhlasí s českými dotacemi pro Ukrajinu, nálepkoval prorusky smýšlejícími lidmi – ať už vědomě a záměrně smýšlejícími, nebo z hlouposti, jak zaznělo v předvolební superdebatě na Primě.
Média přidávala po tutéž dobu nálepky o proruských švábech a páté koloně všem odpůrcům války, respektive odpůrcům dotací. Lidé přitom reagovali v komentářích pod články docela logicky, že Rusko nemá ani na to, aby obsadilo Ukrajinu, natož aby postupovalo ke slovenským hranicím a premiér jim kontroval, že pokud nebudeme podporovat Ukrajinu, dočkáme se. Tyhle pseudopravdy o nutnosti naší české finanční podpoře Ukrajiny neopíral o jakákoli fakta. Prostě se chtěl podobat americkému prezidentovi a západoevropským lídrům a dotovat Ukrajinu jako oni, a nerespektoval fakt, že na rozdíl od Česka si to mohou dovolit.
Zahraniční lídři bohatých zemí a vůdcové silných ekonomik jako jsou Německo, Francie a Velká Británie - včetně prvořadých Spojených států – se však při finanční podpoře Ukrajiny vždycky ohlíželi na svou zem, a na její možnosti pokrýt nutné potřeby svých občanů a voličů, neohrožovali důchody ani zabezpečení resortů svých sociálních odvětví a života společnosti.
Lišili jsme se i v další skutečnosti, že Rakousko bylo téměř celou dobu prvních let války stále neutrální a stejně tak Švýcarsko, což jsou země se silnou ekonomikou a životem spokojených lidí - s pěknými platy na úrovni Němců. V případě Švýcarska dokonce i vyšší než v SRN. A přesto tyto vlády nechtěly – v souladu s vůlí svých občanů - finančně podepírat ukrajinské válečné výdaje.
Zatímco Česko je nahlíženo zdrženlivými Němci jako ekonomicky rozvojová země s nízkou životní úrovní, o kterou nemají zájem ani imigranti z Afriky a považují ho za transferovou oblast při přechodu hranic na území Německa, kde skutečně chtějí žít a zůstat, nahlížel premiér Fiala s Jurečkou, Lipavským a prostě celou vládou včetně fanatické ministryně Černochové na český státní rozpočet jako na projekt pomoci Ukrajině.
Obrovské peníze 3 roky vládní 5koalice putovaly na Ukrajinu. Chyběly však všude a vznikla vyšší inflace. Fiala neustále odrážel námitky občanů a dokonce i některých racionálnějších novinářů stejnou ignorací a formou odpovědí, nadneseným arogantním pravdoznalectvím, že bez naší pomoci by Ukrajina padla do rukou Rusům. Češi pod vlivem mediálních masáží o dezolátech a pátých kolonách dokonce vybírali (kromě ukrojeného balíku peněz z rozpočtu) i ze svých peněženek a konali dobrovolné sbírky na nákupy granátů a dronů.
Tohle Rakušané nedělali a Němci dokonce váhali s dodávkami zbraní tak dlouho, že začali být nesnášeni a pomlouváni za lhostejnost vůči válce, za sobectví a kdo ví, co si ještě dalšího v oblíbeném a navyklém očerňování, Češi navymýšleli.
Po určité době jim to teprve začalo docházet, ale ne všem. Že nejsme Německo ani Rakousko, ani Švýcarsko, že jsme finančně takřka negramotní a sami sebe neschopní zaopatřit, že naše vláda nehledí na naše zájmy, ale na zájmy jiné země, daleko od našich hranic, že nás od Ukrajiny odděluje ještě Slovensko a nejsme bezprostředními sousedy území, které není navíc v hraničním pásmu se Slováky ani ohroženo, protože válečný konflikt probíhá až na druhém konci Ukrajiny a ta není rozlohou malá. Ale premiér Fiala stále hrozil válkou, která prý může přerůst v celoevropský konflikt a přesunout se k nám.
Kupodivu se této rétoriky neobávali Rakušané, ale jen to stádo Čechů s transparenty o ruských švábech. Fiala se stal jakýmsi garantem, že všechny naše peníze nutné k provozu a fungování sociálních resortů, jako jsou zdravotnictví, školství, sociální zabezpečení a celkově ekonomika trhu jako taková, jsou nutnější jinde, než u nás, ale nezeptal se na to nikoho; všechno věděl nejlépe on sám.
Něco jako referendum, demokratický způsob chování, je pro Fialu tabu. On je teď premiér a bude si dělat s pomocí svých oddaných médií, co uzná za vhodné. A za vhodné uznal naše důležité finanční prostředky k přežití společnosti - přesunout na Ukrajinu. Odměnou mu bylo poplácání po ramenou od paní Ursuly von der Leyenové a pana Zelenského, který mu napsal jméno na dlaždici v chodníku. Jméno za naše stovky milionů na přežití našich občanů.
Na našich chodnících přitom za ty 3 roky Fialovy vlády vidíme větší počet lidí bez domova, a důchodce odsouzené pracovat do nejdelšího věku. Jak smutné je, že jeden z těchto lidí, největších podporovatelů takového nakládání s rozpočtem, Zdechovský z KDU-ČSL, se ještě i po tom všem dostal znovu do Europarlamentu. Po dobu dalších 5 let bude opět pobírat několik set tisíc korun měsíčně, ačkoli některé typy důchodů jsou stanoveny jen v maximální výši cca 9 tisíc korun za okolností inflace a tudíž těžkého přežití. Denně volají důchodci na linky pomoci a naříkají si na svou životní situaci, kterou jim Zdechovský, Fiala a Pekarová s Jurečkou připravili v jejich stáří, s pomocí dobře placených mediálních podpůrců .
Veřejnost ve své většině přijala s velkou vděčností výsledky voleb do EP, kam se proto dostaly i strany či politická uskupení odrážející názor národa – jenž nechce už nikdy více tuhle vládu asociálů.
Jak příhodně tudíž odpověděl na tiskovce Andrej Babiš, krátce po zveřejnění výsledků vítězných voleb – k dotazu novináře: Kde by našli takovéhle pozice? - K dotazu o předčasných volbách - podobně jako ve Francii.
Je jasné, že tahle 5koalice bude požívati výhod daných funkčním obdobím až do října příštího roku, což už ale naštěstí nebude trvat tak dlouho. Příští vláda bez jediného z této směsice různostran bude mít těžkou práci, totiž zrušit hrůzozákony a kiksy, připravující nám tu nejšílenější budoucnost, jakou bychom mohli mít, protože horší už není, vyjma úplného zahynutí.
Přestože zákon o posunu věku odchodu do důchodu je extrém, zmiňuje se prezident Petr Pavel po volbách o nárůstu extremistů a Fiala o úspěchu protestních stran. – Ale protestních v jakém smyslu? - Má snad v demokracii někdo zapotřebí protestovat proti demokracii? Fialovy protimluvy a demagogické výkřiky vypovídají po celou dobu jeho politické uzurpace života o jeho absolutní a flagrantní neznalosti, a o jeho staronovém stylu politiky, že každý, kdo je proti němu, je dezolát, pátá kolona nebo nově zas extremista a populista.
Ačkoli vnesl do české společnosti jen neštěstí a řadu populistických nesmyslů, namířených k chiméře válečného stavu, „jsme ve válce“, je každý s opačným politickým postojem či názorem, populista a extremista.
Jak vidno z komentářů k projevům tohoto ražení u prezidenta Pavla, nevnímá však veřejnost podobné zastrašovací formy chování jakkoli bojácně a naštěstí už ví, kdo jsou v Česku skuteční extremisté.
Jak řekl Andrej Babiš, budeme muset ještě rok přečkat. S úlevou a vděčností k Bohu dodávám, že přečkáme, abychom tvář této zlovlády už na televizních obrazovkách nikdy víc neviděli.
