Článek
Jenže ti lidé nikam nezmizeli. Podle vedení města samotného se problém přesunul na náměstí Svobody, do parku za Domem umění na Malinovského náměstí nebo na Šujanovo náměstí.
Tak jsem se tiskového oddělení města zeptal, jaký byl jejich plán. A v odpovědi píší, že město chce zajistit „veřejný pořádek, pocit bezpečí a také zlepšení estetického vzhledu“ těchto míst. Jako by člověk bez domova byl jen vizuální smog.
Teď k tomu chce paní primátorka Vaňková (ODS) přidat vyhlášku, která zakáže „bivakování“ ve veřejném prostoru. Z odpovědi magistrátu vyplývá, že se inspirují Frýdkem-Místkem, Bohumínem a Vsetínem. Vymáhat ji budou strážníci Městské policie Brno.
Je to až k pláči. Člověk bez domova, který nemá kam jít, dostane pokutu za to, že nikam nejde.
Pokuta člověka bez domova nepřivede k tomu, že si najednou najme byt. Naopak mu finanční situaci zhorší a tím jeho šanci na získání bydlení sníží, jen aby nám lidé bez domova nebyli na očích.
To stejné se stalo ve Frýdku-Místku, kde v březnu 2025 schválili vyhlášku, která zakazuje žebrání i bivakování na 43 lokalitách, v podstatě v celém městě. Experti a opozice už tehdy varovala, že je vyhláška špatně připravená, bude těžko vymahatelná a veřejný pořádek nezlepší.
Funguje to tak dobře, že strážníci podle slov ředitele tamní městské policie Tomáše Zapletala vyjíždějí k lidem bez domova „téměř denně“. V zimě je vykazují ze sklepů obytných domů, kde se aspoň trochu zahřejí, a harassují je u supermarketů. Náměstek primátora Lukáš Kmec to shrnul tak, že vyhláška je „pouze jedním z dalších nástrojů“ jejím smyslem je „mít účinný nástroj, jak vykázat osoby“. Vykázat. Kam? To už nikdo neřeší. Město tvrdí, že se situace zlepšuje, ale žádná data nepředložilo. Žádná čísla. Jen prohlášení, že je Frýdek-Místek vzor, kterým se chtějí inspirovat další města. Vzor čeho přesně? Asi v přemisťování lidí z lavičky do sklepa a ze sklepa za Kaufland.
Advokát Pavel Uhl vyhlášku označil za pohybující se „na samé hranici práva“, potenciálně v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv i se samotnou ústavou. Už v červnu 2025, pár měsíců po schválení, ukázal reportér Deníku Alarm v reportáži, kde ptal, podle čeho vlastně strážníci rozhodují, kdo na lavičce smí zůstat a kdo ne. Odpověď? Zápach. A město exportuje tenhle nástroj dál, do Bohumína, do Vsetína, teď do Brna. Výborně.
Lidé se nepřestanou potřebovat někde spát, jen se přesunou jinam. Takovéhle vyhlášky nefungují. Nikdy nefungovaly, protože nic neřeší, jen přemisťují lidi z bodu A do bodu B. Protože Brno a ostatní města řeší symptom, ne příčinu. Bezdomovectví nevzniká proto, že se někomu chce rozvalovat se na lavičce na hlavním nádraží, a proto taky nepomůže, když to lidem město zakáže. Vzniká proto, že člověk nemá domov. Proto se jim říká lidé bez domova, ne lidé, co se chcou povalovat na lavičkách.
Místo aby město budovalo dostupné bydlení, píše zbytečné vyhlášky. Místo aby investovalo do řešení příčiny, investuje do řešeni symptonů, které ten problém přehodí do sousední ulice.
Dále jsem se ptal, proč město opouští Housing First, když data ukazují 85–90 % úspěšnosti. Tiskové oddělení se vymezilo: město „rozhodně neskončilo s uplatňováním metody zabydlování a kontinuální sociální podpory Housing First“. Rapid Re-Housing byl prý jen prvním projektem, na který navázala řada dalších, vždy financovaných Evropskou unií. A od letošního roku, díky zákonu č. 175/2025 o podpoře bydlení, se prý mění systém sociální bydlení je „pevně navázáno do povinností měst“, končí „éra pilotního budování“ a přichází „systémové ukotvení i financování“ v zákoně. Město dokonce tvrdí, že přispělo k podobě zákona, protože se při jeho tvorbě na MMR a MPSV „vycházelo právě ze zkušeností obcí, které od roku 2016 sociální bydlení koncepčně budovaly“.
Magistrát v odpovědi klidně přiznává, že má 200 sociálních bytů. Opoziční radní Jakub Holl ale upozorňuje, že by jich bylo potřeba 800 až 1000.
Jan Milota z Platformy pro sociální bydlení, organizace, která se na brněnských projektech zabydlování podílela expertně, uvedl: „Brno má 28 tisíc bytů, na sociální bydlení využívá jedno procento z nich. Stačilo by, kdyby jedna městská část, Brno-sever, uvolnila 20 procent svých čtyř tisíc bytů, a všechny sociálně slabé rodiny s dětmi by mohly bydlet hned.“
I samotné město Brno v roce 2018 plánovalo s 720 socialnimi byty, aby „ve městě zcela ukončeno bezdomovectví. Tento plán počítá s poskytnutím městských bytů a následnou dlouhodobou sociální prací“. V roce 2026 jich má 200 a ještě uvadí že sociální bydlení je „pevně navázáno do povinností měst“.
A potom přijde argument: „problém překračující hranice Brna“, protože lidé „mnohdy nejsou občany Brna a přicházejí sem z důvodů dostupnosti sociálních služeb, které jinde v kraji nejsou“.
Brno má síť služeb, které udržují lidi v režimu přežití. Ale místo aby magistrát tyhle služby doplnil bydlením, protože bez bytů bezdomovectví nevyřeší, jen ho udržuje v režimu přežití, vytahuje argument, že lidé přicházejí zvenku, takže je prý vyženeme vyhláškou.
Jenže ti lidé přicházejí zvenku právě proto, že nikde jinde v kraji nic není.
To by se ale musela města ptát, proč ti lidé nemají kam jít, ne kam je schovat, aby je nebylo vidět.
