Článek
Studie „Political Divisions in 2016 and Beyond: Tensions Between and Within the Two Parties“ z června 2017 zkoumá ideologické a sociální rozštěpení uvnitř americké společnosti i samotných politických stran po prezidentských volbách v roce 2016.
Graf ukazující distrubuci amerických voličů napříč politickým spektrem
Jak ukazuje, více než polovina voličů z obou táborů se identifikuje jako ekonomicky levicová. Konkrétně voliči Hillary Clintonové se popisují převážně jako liberálně levicoví, zatímco voliči Donalda Trumpa z roku 2016 jako sociálně konzervativní a ekonomicky středoví. Výzkum mimo jiné odhalil, že největší nepokrytou skupinou voličů v USA byli lidé ekonomicky levicoví (podporující sociální zabezpečení, zdravotní péči a ochranu práce), ale sociálně konzervativní (proti imigraci, vlastenečtí). Donald Trump dokázal v roce 2016 tuto skupinu oslovit a přetáhnout významnou část z nich na svou stranu.
Tento výzkum má samozřejmě spoustu úskalí. Hlavním problémem je použití dvourozměrného politického kompasu, který je pro tak komplexní téma, jako jsou politické preference velké skupiny lidí, příliš zjednodušující. Slouží spíše jako orientační, snadno pochopitelná vizualizace. Dalším úskalím je střet kauzality a korelace.
Jako největší slabinu dotazníku vnímám „self-reporting“ — tedy fakt, že se respondenti do politického kompasu umisťovali sami. Studie měřila spíše kombinaci okamžitých emocí, zpětného zkreslení paměti a politické stylizace respondentů před tazateli. Tvrdit něco na základě self-reportu z roku 2017 je odvážné a metodologicky nepřesné. Lepší studii jsem bohužel nenatrefil, takže budu pracovat s touhle. Nebudu se držet přesných procent, spíše ji beru jako signál, co si většina voličů přeje.
Co ale na grafu bije do očí a co dokonale vystihuje dnešní českou politiku, je naprostá neobsazenost pravého spodního bloku. Tedy bloku, do kterého se sami stylizují české strany jako ODS nebo TOP 09 (pokud v době, kdy tohle čtete, ještě vůbec TOP 09 existuje — není k tomu totiž žádný důvod.)
Proč už nikdo nemá rád neoliberální kapitalismus?
To je velmi snadno pochopitelné pro pracující mladé lidi, ale už méně pro podnikatele v oblasti „syn nebo dcera“, případně pro boomery, kteří si koupili byt pětkrát levněji, než kolik stojí teď. Zkusím to tedy vysvětlit i jim.
Bydlení nebylo nikdy dražší. Kvalita zdravotnictví, školství a dalších státních institucí upadá, protože se na daních vybírá čím dál méně peněz a na státní správě se zkrátka musí šetřit. Zatímco nejbohatší skupina lidí za posledních pár let několikanásobně zvětšila své bohatství, ti nejchudší ještě více zchudli.
Neoliberální kapitalismus totiž selhává v tom nejzákladnějším: z domova udělali investici. Generace mladých lidí tak sponzoruje cizí hypotéky skrze předražené nájmy, zatímco jim systém tvrdí, že za své vyhoření a prázdný účet si mohou sami a prostě by měli jen víc pracovat a neutrácet tolik za kafe. Výsledkem je společnost bez vyhlídek na vlastní bydlení, která postupně ztrácí víru v lepší budoucnost. Důvodů, proč nikdo nechce volit opozici, je samozřejmě spousta. Třeba ten, že ani pravicové sliby, které si strany nastaví, nejsou schopné dodržet. Ty liberálnější se pak více soustředí na identity politics či globální oteplování než na to, aby nabídly jasné řešení faktu, že si většina mladých lidí nemůže dovolit bydlení.
Pokud pravice a liberální opozice nepochopí, že nabídka dalších škrtů, privatizace a pouček o osobní zodpovědnosti už pro většinu lidí nefunguje, bude dál vyklízet pole populistům. Lidé totiž nechtějí poučky o trhu. Chce dostupné bydlení, funkční veřejné služby a pocit, že poctivá práce stačí k důstojnému životu. Dokud politické strany tento zásadní rozpor mezi potřebami voličů a svou neoliberální dogmatikou neukončí, nemohou se divit, že je nikdo nechce volit.
