Článek
Na úvod: Je ANO levicová strana?
Ne, není. Konec příběhu. Třetí nejbohatší člověk v Česku není levicově smýšlející, nikdy nebyl a nikdy nebude. ANO jsou tři kluci na sobě v kabátě, kteří si hrají na politickou stranu. ANO je populistické hnutí, protože to představuje nejlehčí cestu k vítězství. Pro vítězství by se spojilo s kýmkoliv – přes komunisty a sociální demokraty až po SPD a Motoristy. ANO musí vyhrát, protože je to zaprvé velmi důležité pro zisky Agrofertu a jeho investorů, a zadruhé by nejen jeho předseda šel jinak doslova do vězení.
Proč tedy političtí komentátoři říkají, že levici nepotřebujeme, protože máme ANO?
To je mnohem zajímavější otázka. ANO totiž využívá spoustu levicových témat k tomu, aby získalo popularitu. Levicová politika je ve své podstatě inherentně populární pro 90 % voličů.
Například:
- pětidenní pracovní týden a osmihodinové směny,
- důchody,
- bezplatné zdravotnictví,
- bezplatné školství,
- rodičovská.
Drtivá většiny populace levicová opatření miluje (i když při tom nemá ráda levici jako takovou, za což si ale levice může trochu sama).
Příkladem levicových témat, která ANO prosazuje právě teď, jsou:
- zvýšení rodičovského příspěvku,
- zastropování věku odchodu do důchodu v 65 letech (poté, co ho vláda SPOLU zvýšila na 67 let, což byla velmi nepopulární pravicová politika),
- navýšení životního minima.
Jak jsem ale na začátku jasně řekl, ANO není levicová strana, je čistě populistická. Prosazuje tak i populární pravicové kroky, například:
- snížení daní firmám,
- konkrétní provedení novely stavebního zákona (č. 91/2026 Sb.),
- odmítnutí emisních povolenek ETS 2.
A k tomu všemu tu máme i populistická témata, která nejsou pravicová ani levicová – člověk by řekl, že jde až o jakousi třetí cestu:
- odmítnutí migračního paktu EU,
- nový zákon o pobytu cizinců.
Sklenice je z poloviny plná.
Spousta voličů ANO (ne-li většina) volí toto hnutí právě kvůli těmto populistickým, ale přesto levicovým politikám. Že 33 % lidí chce silnější sociální stát, je skvělá zpráva. Dalších 30 % voličů nechce Babiše.
Znamená to tedy, že by 60 % voličů volilo stranu se silným sociálním programem, která není vedena Babišem?
Ne tak docela. Spousta lidí totiž volí ANO jen kvůli tomu, že je v jeho čele Babiš, a ne kvůli čemukoliv jinému. Navíc se preference stran nedají jednoduše sčítat.
Více než cokoliv jiného je to však pozitivní signál pro politickou stranu se silným levicově-populistickým programem a známou hlavní tváří. Ukazuje se, že si taková strana může sáhnout na velkou část voličů z obou táborů – jak antibabišovského, tak zklamaných vládních voličů.
Stačí mít populární politiku. Naštěstí na to teď máme dost dobrý výzkum od Demokratické strany: https://decidingtowin.org/
Populární Demokratické politiky
a vyhýbat se těm nepopulárním.
Nepopulární Demokratické politiky
Graf ukazující rozpor mezi prioritou voličů a Demokratické strany
„Voliči mají pocit, že demokraté nedostatečně upřednostňují témata jako životní náklady, ekonomiku, imigraci, zdravotní péči, daně a kriminalitu, což jsou všechno hlavní starosti voličů. Zároveň mají voliči za to, že demokraté kladou až příliš velký důraz na změnu klimatu, demokracii, potraty a identitární či kulturní otázky.“
Progresivní a levicové strany mají v Česku doslova stejný problém. Nejasné řešení toho, že život se pro pracující lidi stává nedostupným, nemluvě o krizi bydlení a masivním státním deficitu, a zároveň se soustředí na témata, která pro voliče nejsou tak důležitá, jako třeba práva LGBT komunit nebo globální oteplování.
Dalším bodem, na kterém levice v Česku dost trpí, je atomizace – to, že máme 20 stran, které mají pod 0,1 %. Dále trauma, které obrovské množství českých voličů má z minulého autoritářského režimu. A to, že strana sociální demokracie se stihla už tak 5× rozpadnout a složit a nejznámější politik z této strany je pro mnoho Čechů Miloš Zeman.
Co z toho všeho plyne?
Prostor pro novou, rozumnou levicovou sílu tu nebylo nikdy větší. Jenže ta si musí napřed zamést před vlastním prahem: přestat se tříštit do dvaceti mikroskopických spolků, přestat lidi poučovat o tématech, které je při pohledu na životní náklady netrápí, a nabídnout jim jasná řešení pro každodenní život.
