Článek
Za násilné jinak trestné činy odpovědnost už od 13 let. Takový je návrh ministra spravedlnosti, kolem kterého se pomalu rozjíždí veřejná debata. Základní argumenty zastánců i odpůrců úpravy přinesl ČR Plus ve středeční relaci Pro a proti.
Střetly se v ní zastánkyně snížení hranice trestní odpovědnosti a předsedkyně ústavně právního výboru sněmovny Renata Vesecká (za Motoristé sobě) a advokátka specializující se na právní pomoc poškozeným Petra Naskosová, která naopak snižování hranice odmítá.
Pro: jiné státy mají také snížené hranice; děti už jsou dostatečně vyspělé; chraňme společnost před závažnou kriminalitou mladých. Proti: zahraniční studie ukazují, že snížení hranice nepomáhá snížit jinak trestné činy mladých; neurobiologové říkají, že děti nejsou v tomto věku dostatečně vyspělé; domácí výzkum ukazuje, že závažnost kriminality u mladých neroste.
Tolik základní pozice Pro a proti, které přednesly v rádiu obě renomované právničky. Pokud vás zajímá, kudy se diskuse dál ubírala a prohlubovala, neváhejte si celou debatu pustit. Tady ji právě opouštíme, protože cílem tohohle textu není interpretace probíhající veřejné debaty, ale poukaz na linku, na kterou se v ní zatím zapomnělo.
Lidskoprávní rozměr této debaty se totiž netýká jen ochrany dětí, potažmo dalších členů naší společnosti, ale také principu férovosti. Férové nastavení stojí v tomto kontextu na tom, že všichni máme práva i povinnosti. Naším klíčovým právem je pak právo volební, které nám umožňuje spoluurčovat jaké ty povinnosti budou a co přijde, když je někdo neplní. S tím stojí a padají naše demokracie.
A teď si představme, že někdo přijde a řekne: „Hele, tohle jo, ale tohle už ne, a když to nebudeš řešit, půjdeš bručet. Proč to tak je, se ani neptej. To zatím není tvoje věc.“ Nefér je tady vlastně slabé slovo, kdyby někdo s tímhle přišel, dost bychom se mu vysmáli a odkázali ho do patřičných mezí. Něco takového působí absurdně a přitom přesně tohle děláme našim mladým a někteří by - soudě podle propíraného návrhu - chtěli ještě přiostřit.
Už teď jsou nůžky mezi povinnostmi a právy mladých rozevřeny na tři roky. V 15 nastupuje trestní odpovědnost za porušení zákonných povinností a teprve v 18 máme možnost si začít volit, jak ty povinnosti vlastně budou vypadat. Chvályhodně jsme rozjeli debatu o přivření těchto nůžek zavedením volebního práva od šestnácti let, abychom se dneska zhoupli k tomu, že je rozevřeme rovnou na pětiletku.
Vláda přitom jen pár týdnů zpátky odmítla právě návrh na udělení volebního práva šestnáctiletým. Ministři a další vládní činitelé argumentovali mimo jiné tím, že mladí ve věku 16 až 18 let jsou zranitelnou skupinou, která je náchylná k ovlivňování.
Takže sečteno a podtrženo současná vláda mladým říká, že už ve 13 jsou dost zralí a vyspělí, aby čelili trestům za své činy, ale ještě ani v 16 nebudou dost zralí a vyspělí, aby mohli mluvit do toho, kde a jaké ty tresty přijdou. Jako kdyby se ta zralost a vyspělost ve futrech volebních místností nějak tajuplně vytrácela, zatímco bezpečnostní rámy ji mají asi posilovat.
Můžeme si vybrat, jestli tu máme co do činění s totálním pokrytectvím, nebo chladným kalkulem stran, které se bojí, že by od mladých mnoho hlasů nezískaly. A bojí se hádám oprávněně, jen nebude na vině ani tak domnělá ovlivnitelnost mladých, jako spíš vládní politika, ze které mladí vycházejí jako kusy stříhaného hadru. Hadru, se kterým se bude do 18 let vytírat, a pak teda vítězoslavně povýší mezi plnoprávné občany. Možná toho času ve vězení.
