Článek
Z ulic, sociálních sítí i radnic měst se ozývá Ruce pryč od médií. Vláda to považuje za opozicí vyvolanou hysterii. Ti první, k nimž se taky řadím, se obávají, že změna financování veřejnoprávních médií umožní vládnoucí garnituře držet Českou televizi a Český rozhlas pod krkem. Druzí kontrují, že zestátnění médií proběhlo i v jiných demokratických zemích a že není důvod, aby média měla mezi odvětvími veřejné služby nějaké výsadní postavení.
Celý tento humbuk by vůbec nevznikl, kdyby ochrana médií měla v ústavním pořádku pozici a váhu, která odpovídá jejímu příspěvku k udržitelnosti naší svobody a demokracie. Než se ale dostanu k úvahám, kam ochrana nezávislosti médií patří, pojďme se společně krátce zastavit u argumentace vlády.
Všichni to dělají
„Které země rušily poplatky přesně podle toho, jak mi to navrhujeme: Belgie 2018, Švédsko 2019, Norsko 2020, Dánsko a Francie 2022,“ podává premiér Andrej Babiš výčet tradičních demokracií, aby ukázal, že se není čeho obávat. V tomto prohlášení jsou hned dva rozpory - jeden na první dobrou viditelný, druhý šikovně skrytý.
Viditelný rozpor je v tom, že třeba ve Švédsku a Dánsku opravdu nezrušili poplatky „přesně podle toho,“ jak to současná vláda navrhuje. V těchto severských zemích zavedli místo koncesionářských poplatků speciální daň, skrze kterou si Švédové a Dánové svá veřejnoprávní média platí. Nedochází tedy k žádným handlům a zákulisním hrám na téma Kolik peněz vám letos z rozpočtu dáme. V zásadě je to jen jiná forma poplatků rozšířená na všechny občany, čímž se dostáváme k důvodu, proč k ní skandinávské země sáhly, a taky k druhému, skrytému rozporu Babišova argumentu.
Ve Švédsku a Dánsku, podobně jako v dalších zemích uváděných premiérem, byl totiž výběr poplatků tak nízký, že už nedokázal televizi a rozhlas uživit. Jinými slovy: uvedené země většinou rušily poplatky proto, aby našly pro veřejnoprávní média nový, vyšší zdroj příjmu. To je naprosto odlišná situace od té naší.
Jak upozornil v pondělí pro ČRplus ředitel rozhlasu René Zavoral „v České republice je platební morálka koncesionářů mimořádně vysoká, závidí nám ji v západní Evropě.“ Současně se vláda netají tím, že po zestátnění médií chce vrátit jejich příjmy do roku 2024, tedy před poslední navýšení poplatků, které reagovalo na dlouhodobou stagnaci a vysokou inflaci posledních let.
Takže sečteno a podtrženo: zatímco v ostatních demokraciích, kterými se premiér ohání, docházelo k rušení poplatků kvůli navýšení příjmů médií v situaci, kdy poplatky nedostačovaly, v našem případě rušíme funkční systém poplatků, abychom mohli příjmy médií snížit. To je přesně stejné leda tak v Babišově světě iluzí a skrytých vlastních zájmů.
Doktoři jdou taky z rozpočtu
„Veřejnoprávní média jsou třeba, ale mají jakousi službu veřejnosti, tak jako zdravotnictví, školství. A přece si nikdo za tyto veřejné služby neplatí žádný poplatek, je to součástí výdajů státního rozpočtu,“ ptá se poslankyně ANO Jana Murová, proč by měla mít média v rámci veřejného sektoru nějaké výsadní postavení.
Důvodů je hned několik a všechny se dají shrnout do jednoho slova - v detektivkách se tomu říká motiv. Média jsou tu od toho, aby koukala politikům pod prsty, jestli jim nezůstalo něco za nehty. Jestli nerozkrádají naše prostředky, jestli nezneužívají svou moc, jestli se nedopouštějí jiného protiprávního jednání. Média jsou hlídací pes demokracie, který štěká tak, až to politiky bolí, ale to není něco, co bychom měli chtít odstranit. To je jejich hlavní přínos pro naši společnost.
Politici ale potom mají logicky motiv jim nasadit náhubek. Děje se to zas a znova. Dobře to známe už od snah Klause zpochybnit nestrannost České televize, přes Zemanovy pokusy zlikvidovat Respekt a všechny jejich další eskapády plné rádoby vtipných a ironických poznámek: „No co s tím, novináři jsou stejně největší nepřátelé lidstva.“ (Klaus); „Jsou tu další novináři? Novinářů je moc, měli by se likvidovat,“ (Zeman směrem k Putinovi).
Jsme svědky jen další části tohohle příběhu mocných, kteří nechtějí, aby jim někdo koukal pod prsty; aby někdo kontroloval, zda se nezpronevěřují svým slibům; aby někdo klepal na všechny ty zavřené dveře. V příběhu nás všech se ale objevuje motiv přesně opačný - motiv dělat vše proto, aby politici nemohli nasadit hlídacímu psovi náhubek nebo mu upřít obživu.
Pilíře demokracie patří do Ústavy
„Dlouhodobě zastávám názor, že média veřejné služby patří mezi základní pilíře naší demokracie a každé velké změně má předcházet široká odborná i veřejná diskuse,“ uvádí ve svém příspěvku prezident Petr Pavel. Naprosto s ním souhlasím - stejně jako přinejmenším desetitísíce interagujících.
Pro pilíře naší demokracie, které se mají měnit jen po široké diskusi a v maximální shodě, máme jeden pěkný dokument. Říkáme mu Ústava. Ochrana nezávislosti veřejnoprávních médií by v ní neměla chybět, pokud teda nechceme zažívat další a další pokusy politiků média veřejné služby zkrotit, nebo přímo vyhladovět.
Co ale teď s tím, když je tu ta náhubkovací stoosmička?
Tlačit v rámci pokojných občanských protestů a participací co to dá, aby si to Babiš ještě rozmyslel. Babiš je populistický mikromanažer se vším všudy, takže pokud jste voliči ANO, kterým se makání na média nelíbí, nebo máte takové kolem sebe, napište mu mail, nebo SMS. On to fakt čte a řeší - mluvím z vlastní zkušenosti, sic ne jeho volič.
Pokud to neklapne, dělat totéž, aby se prostředky, které vládnoucí většina médiím poskytne, neodvíjely od roku 2024, ale od současné výše. Když ani tohle neklapne, nezdráhat se zapojit do občanských sbírek, jako byla ta na Korzo Národní. Taky podpořit nastupující primátory, kteří chtějí dočasně podržet veřejnoprávní média nad vodou, jako Jakub Hruška v Brně.
No a konečně, až to tam půjdeme nejpozději v roce 2029 házet, zvolit zástupce, kteří šmahem obnoví politickou nezávislost veřejnoprávních médií a kteří ji ideálně rovnou zanesou do Ústavy. Pamatujme ovšem na to, že si tím sami na sebe upletou pevnější bič, takže nečekejme jejich horlivou iniciativu. Budeme si o to muset hlasitě říct.
