Článek
Každý rok si slíbíme s manželkou, že to zvládneme v klidu.
Že letos nebudeme běhat po obchodech, nezblázníme se z úklidu a nebudeme chtít, aby všechno bylo dokonalé.
A stejně se přistihneme, že zase zapomínáme na to nejdůležitější — že Vánoce nejsou výkon, ale chvíle, kdy se můžeme konečně zastavit.
Možná to znáte taky. Ten zvláštní pocit, když se probudíte 26. prosince vyčerpaní, nervózní, a uvědomíte si, že jste vlastně vůbec nebyli přítomní.
Letos to může být jinak.
Nehledejte dokonalost, hledejte klid
1. Všechno, co má být, se stihne.
To ostatní prostě nemá být.
Vzpomínky nevznikají z naleštěného stolu, ale z toho, že jsme si na chvíli sedli a zasmáli se nad obyčejností. Nad tím, jak tatínek zase spálil kapra. Nad tím, jak babička zapomněla, že salát už udělala, a udělala druhý. Nad tím, že stromek je křivý a hvězda spadla.
Dokonalé Vánoce neexistují. A to je v pořádku.
Co existuje, je chvíle, kdy se na sebe všichni podíváte a řeknete si bez slov: „Jsme tu. A to stačí.“
2. Dárky nejsou důkaz lásky
Kdo vás má rád, nechce věci.
Chce vás.
Chce, abyste byli přítomní. Abyste je poslouchali, ne jen slyšeli. Abyste se podívali do očí a zeptali se: "Jak se vlastně máš?"
Dárky se rozbalí za pět minut. Pozornost zůstává navždy.
Nejkrásnější dárek, který jsem kdy dostal, nebyl v krabici. Byla to SMS od kamaráda: „Myslím na tebe. Vím, že letos je to těžké.“
To stačilo. Víc než cokoliv z obchodu.
3. Rodiče nejsou samozřejmost
Nečekejte, až „bude víc času“. Nebude.
Zvedněte telefon, napište, nebo prostě zajděte. I když je ticho mezi vámi delší, než by mělo být, právě teď je chvíle to zlomit.
Někdo kdysi řekl:
„Největší dárek, který můžeš dát svým rodičům, je čas. Protože nikdy nevíš, kolik ho ještě mají.“
A měl pravdu. Všechno ostatní se dá koupit, jen čas ne.
Příběh, který obletěl svět
Pamatuju si příběh, který mě dostal do kolen.
Starý muž poslal svým dětem parte se svým jménem, aby je donutil se sejít.
Když pak otevřeli dveře jeho domu, našli ho živého, seděl u stolu se zapálenou svíčkou a řekl jen:
„Konečně jste tady. Všechno, co jsem chtěl, jste vy.“
A pak si povídali až do rána.
Není to smutný příběh. Je to připomínka, že někdy musí přijít šok, aby se lidé zase našli.
My, co již rodiče nemáme, můžeme jen říct: buďte s nimi co nejdéle. Až odejdou do nebíčka, už se nikdy nevrátí.
4. Nedělejte si výčitky
Možná letos nebudete šťastní.
Možná vás něco bolí. Možná chybí někdo, kdo tu loni ještě byl. Možná se cítíte prázdní místo naplnění.
Je to v pořádku.
Nemusíte se přetvařovat. I smutek má v těchto dnech své místo — někdy právě on dělá člověka opravdovým.
Vánoce nejsou povinnost být šťastný. Jsou příležitost být pravdivý.
5. Uklízejte míň, objímejte víc
Prach se vrátí, ale doteky ne.
Není potřeba mít všechno srovnané, aby bylo doma hezky. Stačí, když tam bude teplo. A pár rukou, co se neuhnou, když se chcete přitulit.
Vždycky si vzpomenu na slova Jiřiny Bohdalové:
„Já uklízím tak, že do každého rohu nastříkám Iron a je hotovo.“
To má v sobě všechno.
Humor. Lehkost. A uvědomění, že nikdo si z vašich Vánoc nebude pamatovat, jestli byl čistý roh za skříní.
Budou si pamatovat, jestli jste se smáli. Jestli jste měli čas. Jestli jste tam byli.
6. Dýchejte
Zhluboka. Pomalu.
Uprostřed všeho shonu se zastavte a uvědomte si, že žijete.
To není samozřejmost.
Zavřete oči. Poslouchejte vlastní dech. Cítíte to? Ten klid někde hluboko pod vším tím hlukem?
To je místo, kam se můžete vrátit kdykoliv. I uprostřed chaosu.
7. Nechte minulost spát
Staré hádky, bolesti, věty, které se měly říct jinak.
Všechno to, co vám pořád leží někde v hrudi.
Nechte to být.
Ticho umí víc než omluva vynucená tlakem svátků. Někdy je nejlepší dar prostě jen být vedle sebe a nepřehrabovat se v tom, co už stejně nezměníte.
Odpuštění neznamená zapomenout. Znamená to přestat nosit ten kámen.
8. Myslete na ty, kdo zůstali sami
Možná máte v okolí někoho, kdo letos nebude mít s kým usednout ke stolu.
Sousedku v prvním patře. Kolegu z práce, který nikdy nemluví o rodině. Kamaráda, který řekl: „Já to mám rád v klidu,“ ale vy víte, že to není pravda.
Někdy stačí malá zpráva. Nebo krátká návštěva.
Člověk nikdy neví, jak moc může být pro druhého posledním světlem.
A když to uděláte, zažijete nejkrásnější tiché štěstí na světě. Od pozvání cizího člověka k vánočnímu stolu až po „jen“ odnesení salátu a řízku sousedovi.
To jsou Vánoce, které mají smysl.
9. Zpomalte
I když svět běží, vy nemusíte.
Klid není slabost, ale odvaha.
Vypněte televizi. Zalijte si čaj. Koukejte chvíli z okna. Sledujte, jak padá sníh. Nebo jak nepadá.
Ticho je ten největší dar, který si můžete dát.
A věřte mi — po Vánocích si nebudete pamatovat, co běželo v televizi. Ale budete si pamatovat ten okamžik, kdy jste seděli u okna a konečně jste se nadechli.
10. Děkujte
Ne proto, že se to má.
Ale protože můžete.
Děkujte lidem, kteří s vámi zůstali, i těm, kteří museli odejít. Děkujte za obyčejné věci — za teplou vodu, za to, že máte kde spát, za to, že ještě můžete cítit.
Vděčnost mění všechno — i obyčejný večer ve svátek.
Možná letos nebude všechno podle vašich představ.
Možná bude stromek křivý, salát lehce přesolený a někdo se zase pohádá o politiku.
Ale pokud si udržíte klid, laskavost a pár upřímných slov s těmi, které máte rádi, bude to víc než dost.
A možná si právě letos uvědomíte, že Vánoce nejsou o čase, ale o přítomnosti.
Ne o tom, kolik toho stihnete.
Ale o tom, kolik toho prožijete.
A co vy?
Jak prožíváte Vánoce? Co vám pomáhá zůstat v klidu? Napište do komentářů — rád si přečtu váš příběh.
Díky za každé srdíčko, každý komentář, i ten krátký, pomáhá tomu, aby tenhle příběh nezmizel v šumu internetu.
A pokud chcete přispět na čas, který jsem věnoval tomuto textu, můžete mi poslat třeba jen symbolickou částku prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“. Moc děkuji, David
