Hlavní obsah
Lidé a společnost

Křehké vztahy s dcerami. Proč se u Jany Brejchové podařilo víc je narovnat, než u Mileny Dvorské

Foto: David Řezník/ChatGPT, ilustrační obrázek

Někdy se vztah nerozbije. Jen se od začátku staví jinde. Příběhy Jany Brejchové a Mileny Dvorské ukazují, jak první roky rozhodnou o tom, jestli se ticho dá ještě proměnit v klid.

Článek

Ticho tam, kde měl vzniknout vztah

U známých hereček se automaticky mluví o kariéře, rolích a úspěchu.

Jenže vedle toho existuje ještě jiný příběh, který se neodehrává na jevišti ani před kamerou. Vztah s dítětem v prvních letech života.

Právě v této době se vztah teprve skládá – skrze každodenní přítomnost, opakování, doteky a rutinu. Když matka v těchto letech není každý den fyzicky přítomná, vztah se nezačne stavět.

Nevznikne drama ani konflikt. Vznikne prázdné místo, kde měl vztah růst. A tohle místo si dítě nese dál, aniž by ho tehdy dokázalo pojmenovat.

Začalo to rozhodnutím svěřit dítě jinam

U Jany Brejchové je ten začátek přesně popsatelný. Když se jí narodila dcera Tereza Brodská, byla v období intenzivní práce. Film, divadlo, závazky.

Dcera proto v prvních letech vyrůstala u tety – sestry Jany Brejchové. O tom mluvila Tereza Brodská opakovaně. Popsala, že v raném dětství nevyrůstala s matkou jako s každodenní jistotou.

Péče byla zajištěná, ale vztah se od začátku stavěl jinak. Ne mezi matkou a dítětem v jednom prostoru, ale odděleně. To není soud ani výčitka. To je popis reality, ze které se ten vztah dál vyvíjel.

Rozdíl se ukázal až v dospělosti

U Jany Brejchové ten vztah nezůstal uzamčený v dětství. Postupem času přišla ochota vracet se k minulosti bez obhajování. Dcera dokázala mluvit o tom, co jí chybělo. Brejchová dokázala naslouchat. Vztah se neposunul do ideálu, ale do klidu a respektu.

U Mileny Dvorské se podobný začátek proměnil jinak. I zde sehrála roli práce a nepřítomnost v raných letech. Jenže vztah se už dál neposunul.

Z jejích výpovědí a vzpomínek vyplývá spíš smíření než skutečné sblížení. Přijetí faktu, že některé věci se nestihly – a že se už dohánět nebudou.

Rodinná terapeutka Virginia Satir to vystihla jednou větou:
„Nikdy není pozdě vztah pojmenovat. Ale ne každý vztah se dá znovu prožít.“

Nejde o soud, ale o důsledek

Když se říká, že u Jany Brejchové se podařilo víc, nejde o porovnávání matek. Jde o výsledek. O to, že dovolila vztahu pokračovat.

Mileny Dvorské zůstalo nastavení z raných let spíš neměnné. Ticho se nezměnilo v konflikt, ale ani v blízkost.

Ne každé ticho vznikne hádkou. Některé vznikne tím, že dítě v klíčové době vyrůstá jinde. A ne každý vztah má později sílu nebo prostor se znovu přestavět.

* * *

Díky za každé srdíčko i komentář. A sdílením pomáháte tomu, aby se tento text dostal k lidem, který může něco říct.

A pokud mě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat zasláním symbolických 10 Kč prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“.

Za co Vám ze srdce děkuji,

David

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz