Článek
Příběh mění děj.
Ještě včera se psalo o „pádu ze schodů“. Dnes už víme, že to byl jen důsledek něčeho mnohem vážnějšího. Lékaři v ÚVN našli v hlavě Lenky Filipové krevní sraženinu, která mohla způsobit náhlou ztrátu vědomí — a právě ta mohla stát za jejím poroučením se k zemi.
To není detail.
To je zásadní zlom v příběhu.
Najednou se neptáte, jak tvrdě spadla. Ale proč spadla.
A tady začíná to, čeho se bojí každý, kdo se někdy setkal s cévní mozkovou příhodou zblízka.
V naší rodině to není teorie, ale bolestná skutečnost.
A proto mě dnešní zprávy o Lence Filipové zasáhly tak silně.
Tenhle typ události má stejné otisky: náhlost, ticho, šok.
A otázku, na kterou nikdo nechce slyšet odpověď: Co všechno se v té hlavě opravdu stalo?
Jenže tahle zkušenost se u nás doma neobjevila jen jednou.
Moje sestřenice měla cévní mozkovou příhodu ve svých třiatřiceti letech.
Člověk by řekl — mladá, zdravá, sportovala, smála se, řešila život jako všichni.
A pak jedno ráno z ničeho nic nedokázala zvednout ruku.
Nešla jí řeč.
Oči se dívaly, ale nerozuměly.
Příhoda.
Ve třiatřiceti.
Tady už člověk pochopí, že ta nemoc si nevybírá. Že nezáleží na věku. Že statistika není ochranný štít.
Viděl jsem ji, jak bojuje tři měsíce, jen aby dokázala zase říct svoje jméno.
Viděl jsem její strach, když ji překládali z jednotky intenzivní péče na běžné oddělení a ona nevěděla, jestli bude zase chodit.
Viděl jsem, jak se rodina snaží držet pohromadě.
A od té doby čtu každou zprávu o mozkové příhodě úplně jinýma očima.
Proto mě dnes tolik zneklidňuje ticho kolem Lenky Filipové.
Ticho rodiny je někdy víc než tisková zpráva.
Lenny řekla jedinou větu: „Maminka je v péči lékařů.“
Žádné detaily.
Žádné časové odhady.
Žádné zbytečné naděje.
A já to chápu. Takové období není na vysvětlování. Je na dýchání.
Operace byla neodkladná.
Podle zdroje z nemocnice neurochirurgové zasáhli hned — a to je jedině dobře.
Krevní sraženina může být otázkou minut.
Mozek neodpouští odklady.
Tohle je boj s časem. Vždycky.
A i když lékaři uvádějí, že její stav je stabilizovaný, víme svoje:
stabilizovaný není vyhráno. Je to jen naděje.
A teď k tomu nejdůležitějšímu: velikost problému.
Cévní mozková příhoda je v Česku každoročně důvodem k úmrtí 13 000 lidí.
To je víc než dopravní nehody, víc než většina rakovin dohromady.
A přesto se o ní nemluví.
Možná proto, že udeří tiše.
Možná proto, že lidé nechtějí slyšet, že se může stát i jim.
Odsun koncertů „na neurčito“ je signál, který nelze podcenit.
Tohle se nepíše kvůli výmluvě, ale kvůli tomu, že rekonvalescence je u mozku jiná.
Pomalejší.
Křehčí.
Nepředvídatelná.
Mozek neumí spěchat.
On se musí léčit tempem, které nikdo nepopožene.
A právě tady je možná ten vnitřní paradox.
Lenka Filipová celý život hrála.
Soustředění, disciplína, rytmus.
Hudba je přesná.
Ale život ne.
A přesto v tom všem vidím naději.
Jednou už se zvedla.
Jednou už šla z úplného dna zpátky na pódia.
Jednou už dokázala, že tichá síla je pořád síla.
Ta písnička „Z příběhu zbývá jen málo“ dnes působí jinak.
Ale možná právě to „málo“ je to, co jí znovu pomůže —
jeden tón, jedna síla, jedno ráno, kdy se probudí a ucítí, že svět se zase posunul o milimetr dopředu.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář.
Pomáháte tím, aby tyhle texty našly lidi, kteří zrovna bojují se svými vlastními příběhy.
A pokud chcete podpořit čas, který jsem tomuto textu věnoval , můžete poslat třeba jen symbolickou částku přes tlačítko Podpořte autora.
Děkuju vám,
David
David Řezník
Zdroje:
www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/825486/zpevacka-lenka-filipova-71-vazne-zraneni-hlavy-po-desivem-padu-ze-schodu.html
www.fnmotol.cz/novinky/poznate-priznaky-mrtvice-cesko-bude-nyni-usilovat-o-snizeni-poctu-pripadu/
www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/826437/lenka-filipova-71-operace-mozku-boj-o-zivot.html
