Článek
Jsem Franta. A ještě nedávno jsem žil v dlouhodobém vztahu. Myslel jsem si, že máme pevné základy. Ale pak se mezi námi začalo něco vytrácet. Teplo. Blízkost. A jednoho dne mi partnerka řekla, že její srdce už patří někomu jinému.
Zůstal jsem sám. A hodně zlomený.
Utíkal jsem od toho, jak se dalo. Nejčastěji do hospody. Ne za pitím. Spíš za tichem. A právě tam jsem potkal Radku. Pracovala tam jako servírka. Měla klidný hlas a úsměv, co člověka nespálí, ale zahřeje.
Začali jsme si povídat. Nejdřív jen tak, pak čím dál častěji. A najednou jsme věděli, že spolu chceme být. Ne z nouze. Ale z lásky.
Čas běžel jako voda. Stěhování, společné dny, malé rituály. A pak jedno ráno Radka přišla s tím, že čekáme miminko.
Byl jsem dojatý. Šťastný. Překvapený, jak snadno se život někdy umí obrátit k dobrému. Chystali jsme výbavičku, vymýšleli jména, chodili na procházky a těšili se.
A pak to přišlo. Porod.
Bylo to rychlé a silné. Radka byla statečná. A když mi do náruče dali malou Marušku, měl jsem pocit, že se mi srdce nevejde do hrudníku.
Týdny po porodu byly nejkrásnější. Malá spala vedle nás, Radka se smála, učil jsem se přebalovat a být tátou. Poprvé v životě jsem měl pocit, že všechno zapadá přesně tam, kam má.
A pak nám zazvonil telefon.
Z výsledků po porodu něco nesedělo. Radka musela na vyšetření. Mysleli jsme si, že je to jen formalita. Ale nebyla. Znělo to jak z filmu. Jenže tohle byla realita. Rakovina vaječníků. Rychlá. Nemilosrdná.
Dali nám měsíce.
Začal boj. Všechno šlo stranou. Hledali jsme další názory, zázračné terapie, doufali v chybu v diagnóze. Ale pravda byla tvrdá. A nezměnitelná.
Radka pomalu slábla. Ale nikdy si nestěžovala. I když jí bylo zle, usmívala se na Marušku a říkala mi, jak šťastná je, že nás má.
A pak jednou prostě zavřela oči… a už je neotevřela.
Zůstal jsem sám s miminkem. S největší láskou v náručí a největší bolestí v hrudi. Pomáhají mi babičky a dědové. Ale Radka tu chybí. Každý den.
A přesto… nikdy bych to nevyměnil. Protože Radka nám dala víc než život. Dala nám lásku. A to nezmizí.
Jde o skutečný příběh, zaznamenaný v rámci terapeutické skupiny. Jména byla pozměněna.
