Článek
Rozsudek bude největším pádem politika ODS
V bitcoinové kauze létají miliardy, stovky bitcoinů, darknetová tržiště i názvy paragrafů, ve kterých se běžný člověk rychle ztratí. Pod tím vším je ale docela jednoduchá otázka: může ministr vědomě porušit zákon a odejít jen s politickou ostudou?
Pokud soud prokáže, že se Pavel Blažek skutečně podílel na praní špinavých peněz a zneužil svou pravomoc, odpověď musí znít ne. Nestačí demise. Nestačí omluva. A nestačí ani vysvětlení, že to celé mělo vydělat peníze státu.
Takový rozsudek by zároveň nešlo uzavřít jako osobní pád jednoho politika. Pavel Blažek nebyl náhodný host v ODS. Patřil k jejím nejvlivnějším lidem a spravedlnost nevedl sám za sebe. Pokud v této funkci vědomě porušil zákon, bude to také ostuda jeho strany.
Blažek zatím vinný není
Řeknu to rovnou. Pavel Blažek není vinný proto, že na něj žalobkyně podala obžalobu. Rozsudek ještě nepadl a dokazování teprve přijde.
Jestli se obžaloba neprokáže, musí být osvobozen. Tak to má být. Soud nemá dodat výsledek, který si objedná veřejnost nebo který se zrovna dobře vyjímá v titulcích.
Ale pokud se obžaloba prokáže, nesmí přijít žádná sleva za funkci, známosti ani za to, že obžalovaný dlouhé roky patřil mezi nejvlivnější české politiky. Před soudem má být bývalý ministr pořád jen občan Pavel Blažek.
Nejdůležitější není miliarda, ale jedno slovo
Stát získal z darovaných bitcoinů téměř miliardu korun. To je částka, která na sebe pochopitelně strhává pozornost. Pro mě je ale v celé obžalobě důležitější slovo záměrně.
Žalobkyně netvrdí jen to, že Blažek něco přehlédl, špatně vyhodnotil nebo že se nechal napálit. Podle obžaloby měl spolu se svým tehdejším náměstkem Radomírem Daňhelem záměrně porušit povinnosti úřední osoby a podílet se na legalizaci peněz z trestné činnosti.
Mezi chybou a úmyslem je propast. Za chybu může politik přijít o funkci. Za úmyslný trestný čin má nést stejnou odpovědnost jako každý jiný člověk.
Blažek tvrdí, že chtěl získat prospěch pro stát a že se osobně neobohatil. Soud bude muset posoudit, zda je toto vysvětlení pravdivé a zda obstojí proti důkazům žalobkyně.
Samo tvrzení, že peníze měly skončit u státu, ale nemůže být univerzální omluvenkou. Politik přece nemusí nacpat bankovky do vlastní kapsy, aby mohl zneužít pravomoc. Rozhodující je, co udělal, co věděl a proč v tom pokračoval.
Vedl právě spravedlnost
Pavel Blažek vedl Ministerstvo spravedlnosti. Právě jeho úřad má občanům zaručovat, že zákony platí pro všechny stejně.
Proto by případné odsouzení mělo takovou váhu. Nešlo by jen o politika, který udělal špatné rozhodnutí. Před soudem stojí bývalý šéf resortu, který měl důvěru ve spravedlnost chránit.
Ministerské audity přitom popsaly dost varovných znamení. Úřad znal trestní minulost Tomáše Jiřikovského. Věděl, že Jiřikovský usiluje o vrácení elektroniky s bitcoinovou peněženkou a současně státu nabízí část bitcoinů. Přesto neproběhla dostatečná prověrka rizik a nebyly využity ani veřejně dostupné informace, které spojovaly bitcoinové adresy s darknetovým tržištěm.
To samo o sobě Blažkovu trestní vinu nedokazuje. Rozhodně to ale nabourává obrázek, že šlo o čistý dar polepšeného člověka a že nikdo nemohl nic tušit.
Demise není trest
V české politice jsme si zvykli na zvláštní konec velkých kauz. Politik odstoupí, několik týdnů se o něm píše a potom se celá věc začne pomalu ztrácet. Demise se vydává skoro za nejvyšší možný trest.
Jenže demise není trest. Je to politický důsledek. Pokud někdo spáchá trestný čin, odchod z ministerstva jeho odpovědnost nemaže.
Běžný člověk také nemůže přijít k soudu a říct, že už kvůli svému jednání přišel o dobrou práci, takže je tím všechno vyřízené. Proč by měl takový způsob vyúčtování stačit politikovi?
Právě tady by případný rozsudek mohl změnit víc než osud jednoho bývalého ministra. Lidé by viděli, že vyšetřování nekončí před dveřmi ministerské kanceláře. Že ani politické kontakty nemají být důvodem k zastavení případu. A že politická moc není permanentka k beztrestnosti.
ODS se od Blažka nemůže jednoduše odstřihnout
Pavel Blažek nebyl nestranický odborník, kterého ODS jednou posadila do vlády a potom už s ním neměla nic společného. Do strany vstoupil v roce 1998, dlouhá léta patřil mezi její nejvlivnější politiky a ministrem spravedlnosti byl za ODS hned dvakrát.
Po vypuknutí bitcoinové kauzy podal demisi a 7. června 2025 pozastavil své členství. Tím ale nelze vymazat předchozí roky ani politickou důvěru, kterou od ODS dostal. Strana si nemůže přivlastňovat úspěchy svých ministrů a při jejich největším selhání prohlásit, že jde pouze o soukromou věc jednoho člověka.
Trestní vina může být pouze Blažkova. Politická odpovědnost by ale dopadla také na ODS, která ho dvakrát postavila do čela jednoho z nejcitlivějších resortů. Pokud by soud prokázal úmyslné praní peněz a zneužití pravomoci, byla by to pro občanské demokraty obrovská ostuda.
ODS navíc dlouhé roky žádá odpovědnost od svých politických soupeřů a upozorňuje na kauzy Andreje Babiše. O to přísnější musí být na vlastní lidi. Buď platí stejný metr pro všechny, nebo jsou řeči o politické kultuře jen prázdná výloha.
Výstraha pro všechny politiky
Případné odsouzení Pavla Blažka by samozřejmě mělo být varováním i pro každého ministra, hejtmana, primátora a starostu bez ohledu na jeho stranickou příslušnost.
Ne proto, aby se politici báli rozhodovat. Kdo spravuje stát, musí občas rozhodnout rychle a může se také splést. Každá chyba nemůže končit u policie.
Jenže s veřejnou funkcí člověk nedostává pouze pravomoc. Dostává do ruky cizí peníze, cizí důvěru a možnost rozhodovat o životě druhých. Čím vyšší funkce, tím méně může obstát věta, že se raději nikdo na nic neptal.
Pokud soud prokáže úmyslné porušení zákona, musí následovat skutečný trest. Ne symbolická pokuta, kterou člověk s dobrými příjmy zaplatí a jede dál. Trest, ze kterého bude jasné, že ministerské razítko z trestného činu neudělá záslužnou akci.
A co když bude osvobozen?
Pak je nutné takový rozsudek přijmout. Osvobození by neznamenalo, že přijetí bitcoinů bylo rozumné nebo že audity nic neodhalily. Znamenalo by, že se trestní vina nepodařila prokázat bez důvodných pochybností.
To je podstatný rozdíl. Politické rozhodnutí může být nezodpovědné, ostudné a nebezpečné, aniž by současně naplnilo znaky trestného činu.
Soud proto nemá Blažka odsoudit, aby uklidnil naštvanou veřejnost.
Má ho odsoudit jedině tehdy, pokud budou důkazy stačit. Pokud ale důkazy obstojí, musí soud s Blažkem zacházet stejně jako s každým jiným obžalovaným.
Politik může mít funkci. Ne vlastní zákon
Nepřeji Pavlu Blažkovi vězení. Přeji si něco jiného: aby Česká republika dokázala dovést tak závažnou kauzu k jasnému a uvěřitelnému výsledku.
Pokud bude nevinný, ať je osvobozen. Pokud bude vinný, ať je potrestán. Bez politického divadla a bez zákulisní záchranné sítě.
Jestli soud prokáže, že bývalý ministr spravedlnosti vědomě pomáhal prát peníze z trestné činnosti, pak jeho odsouzení opravdu bude dobrou zprávou. Ne proto, že jeden člověk skončí ve vězení. Protože miliony lidí uvidí, že spravedlnost dokáže dojít i za mužem, který kdysi stál v jejím čele.
Pro ODS by zároveň zůstal účet, který nepůjde zavřít větou, že Blažek už má členství pozastavené. Politickou odpovědnost za člověka dosazeného do tak citlivé funkce totiž nelze pozastavit spolu s jeho stranickou legitimací.
Politik může mít řidiče, kancelář, kontakty i nejlepší právníky. Jednu věc ale mít nesmí: vlastní zákon.
.
Děkuji za sdílení článku, srdíčko a nebo také váš komentář.
Pokud chcete podpořit mojí další tvorbu článků, můžete tak udělat prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“.
