Článek
Říká, že to není o identitě. Že je to jen hra. Ale když přijde řeč na otce, všechno zjihne.
Ondřej Brzobohatý vystoupil v televizním pořadu a předvedl se jako Tiffany Richbitch. S nadsázkou, v růžových lodičkách, s humorem.
Drag je pro něj forma vyjádření. Nikoli coming out, jak zdůrazňuje.
Ale když začne mluvit o tátovi Radoslavu Brzobohatém, všechno se ztiší.
„Táta by mě podpořil,“ říká. A v různých rozhovorech ten motiv opakuje. Různými slovy, ale stále stejně: Táta by měl pochopení. Táta by se bavil. Táta by byl můj fanoušek.
A v tu chvíli to přestane být jen show. Přestane to být drag. A stane se z toho něco hlubšího.
Tiffany vznikla v New Yorku. Ale narážka na tátu přišla až později. A nikdo se neptá proč.
Své alter ego popsal jako výsledek náhody. Byl nalíčen promotérem drag queens, měl si vymyslet jméno. Volba padla na Tiffany – podle filmu Snídaně u Tiffanyho.
A Richbitch? To prý přišlo samo. Je přece Brzobohatý.
Když se ale veřejně začalo řešit jeho převlékání – včetně toho, jak to vnímají jeho blízcí – Ondřej sám přinesl do rozhovorů jméno svého otce.
Nikdo ho nenutil. Neptali se ho na něj.
Ale on to řekl. A řekl to víckrát.
Jako by potřeboval, aby to zaznělo nahlas.
„Táta by mě podpořil.“ Říká to s jistotou. Ale čím častěji to říká, tím víc je znát, že by si přál, aby to opravdu někdy slyšel nahlas. Od něj.
Radoslav Brzobohatý měl smysl pro humor. Hrál travesti roli v Kleci bláznů a podle slov Ondřeje si ji nesmírně užíval.
I proto si je jeho syn jistý, že by Tiffany Richbitch chápal.
Ale právě proto, že tu táta už není, ta jistota nikdy nebude úplná.
A možná proto Ondřej v různých rozhovorech pořád znovu připomíná, že by ho otec podpořil.
Ne kvůli bulváru. Ne kvůli fanouškům.
Ale možná právě proto, že někde v sobě pořád čeká na ten souhlas. Opravdový. Nahlas. Otcovský.
Nejde o drag. Nejde o skandál. Jde o syna, který pořád potřebuje slyšet, že je v pořádku takový, jaký je.
Ondřej Brzobohatý říká, že Tiffany je hra.
Ale možná to není úplně pravda.
Možná je Tiffany způsob, jak být někým jiným.
A přitom pořád sám sebou.
A možná – a to je to nejsilnější – je Tiffany způsob, jak si dovolit být klukem, který jen chtěl slyšet: „Jo, synku. Jsem na tebe pyšnej.“
A to není drag.
To je život.
Zdroje:
Blesk.cz – Brzobohatý o Tiffany a otci
ProŽeny.cz – Rozhovor o drag kultuře a smyslu
iDNES.cz – Vyjádření Hany Gregorové
