Článek
Milion chvilek už v červnu 2019 dostal na Letnou podle tehdejšího odhadu organizátorů čtvrt milionu lidí.
Takže když dnes čtu předpovědi o více než sto tisících účastníků, žádné zemětřesení v tom nevidím. Vidím schopnost znovu svolat početný politický tábor, který se uměl sejít už dávno.
V článku Seznam Zpráv oslovení sociologové očekávají mezi protestujícími převahu opozičních voličů. Připouštějí také, že se téma veřejnoprávních médií propojí s obecnou kritikou Andreje Babiše.
Právě proto si myslím, že pod novým heslem přijde z velké části stejný okruh lidí. Mění se důvod na transparentu, odpor k premiérovi zůstává. U části účastníků podle mě rozhodnutí vyrazit předchází tomu, kvůli čemu se vlastně půjde.
Řeknu to surově. Mně to připomíná i podzimní společenský program městského prostředí. Je zima, brzo tma, venku už se toho tolik podnikat nedá. Tak se jde protestovat. Člověk potká známé, poslechne si oblíbené osobnosti, společně si zanadávají na vládu a odchází s pocitem dobře stráveného odpoledne. Navíc má příjemné vědomí, že udělal něco pro republiku. Takovou odměnu vám obyčejná procházka nenabídne.
Jistě tam budou lidé s opravdovou obavou o budoucnost televize a rozhlasu
Jen se mi příčí představa, že každá účast na demonstraci musí být automaticky projevem mimořádné občanské hloubky. Někdo jde z přesvědčení, další za přáteli a jiný si chce užít atmosféru. V jednom člověku se klidně potkají všechny tři důvody. Politické shromáždění pořád tvoří obyčejní lidé se vším, co k nim patří.
Právě společný pocit dokáže být opojný
Kolem vás tisíce souhlasících, z pódia přicházejí věty, které chcete slyšet, a každou z nich potvrdí potlesk. V takové chvíli je snadné uvěřit, že stejně přemýšlí celá země.
Přál bych si občas slyšet od řečníka i něco, co jeho publikum nepotěší. Třeba připomenutí, že slušný a přemýšlivý člověk může v téhle věci dojít k jinému názoru.
Kdyby na stejné místo dorazilo sto tisíc Babišových příznivců, přijal by tenhle tábor jejich požadavky se stejnou úctou?
Považoval by jejich počet za důkaz, že mají pravdu? Tuhle otázku bych rád slyšel ještě před prvním projevem. Kdo z účasti vyvozuje váhu svého názoru, měl by stejný metr unést i ve chvíli, kdy se před pódiem sejdou jeho protivníci.
Za hranicí televizního záběru přitom pokračuje život. Někdo slouží v nemocnici, jiný se stará o rodiče, další má po týdnu práce dost všeho a chce mít v neděli pokoj.
Doma zůstanou příznivci vlády i její odpůrci. Z jejich nepřítomnosti se nedá vyrobit podpora žádné strany. Stejně tak ale odmítám, aby jim někdo přiděloval menší zájem o vlastní zemi. Starost o společnost má mnoho podob a většina z nich se na pódium nikdy nedostane.
U veřejnoprávních médií chci především slyšet, jak bude zajištěna jejich nezávislost, jak se bude kontrolovat hospodaření a co zabrání politikům používat peníze jako páku. To jsou otázky, na které má smysl chtít konkrétní odpovědi.
Umím si představit poctivý spor o různé způsoby financování. Mnohem hůř snáším, když se z něj udělá zkouška charakteru, v níž správnou odpověď předem určí pořadatel demonstrace.
Vláda si zaslouží kontrolu a kritiku. Výsledkem voleb nezískává nárok na čtyři roky klidu. Také organizátoři protestů však musejí snést otázku, koho zastupují a jaké řešení nabízejí. Umět přivést lidi na pláň je úspěch. Přesvědčit člověka, který s vámi nesouhlasí, bývá podstatně těžší. Právě tam bych hledal skutečnou sílu občanského hnutí.
Ať se tedy Letná zaplní. Budu ale poslouchat, zda odtud zazní také něco pro lidi, kteří nepřijdou. Něco víc než další ujištění, že účastníci stojí na správné straně. Sto tisíc lidí má právo být slyšet. Těm ostatním kvůli tomu nevzniká povinnost přitakat.
Republika se na Letnou nevejde.
David
Zdroj:
www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-prisel-perfektni-moment-na-letne-bude-pres-sto-tisic-lidi-rikaji-odbornici-319701
