Článek
Tichý oceán. Tisíce metrů pod hladinou.
Na hydrofonech se zničehonic objeví série zvuků. Připomínají kachní kvákání. Jsou přesné, rytmické, opakují se den za dnem. A přitom nikde žádná kachna. Jen nekonečná voda, temnota a led.
Zvuk dostane přezdívku „bio-duck“. A nikdo ho neumí vysvětlit.
Zvuk, který neměl existovat
Poprvé byl zaznamenán už v 60. letech. Opakoval se každou sezónu v oblasti Jižního oceánu. Některé ponorky ho vnímaly jako rušení. Někteří námořníci si mysleli, že slyší věci. A vědci? Ti mlčeli. Možná proto, že netušili, co s tím.
Spekulace rostly. Mohlo jít o tajnou technologii? O sonar? Nebo snad o neznámý druh života? Bio-duck zněl téměř mechanicky. A hlavně: nikdo nikdy nezaznamenal žádné další stopy. Jen ten zvuk.
Až po padesáti letech padlo jméno
V roce 2014 se podařilo spojit bio-duck s plejtvákem malým (Balaenoptera bonaerensis). Tato plachá, hlubokomořská velryba není běžně pozorována. Vědci jí připevnili akustické značky. A tehdy se zvuky konečně propojily.
Záhada se zdála vyřešená. Ale ne úplně.
Otázky zůstávají
Zvuky se totiž neozývají stále. Jen v určitou dobu roku. V určitých hloubkách. A někdy se jejich charakter mění. Někdy zní ostřeji, jindy tlumeně. A především – vědci dodnes nevědí, proč je plejtvák vydává.
Může jít o orientaci pod ledem? O hledání partnera? Nebo je to komunikace, kterou zatím nechápeme?
Kachna z hlubin kváká dál
Zvuky se objevují i mimo známé oblasti výskytu plejtváků. Zaznamenány byly v Indickém i Tichém oceánu. A některé nahrávky zní natolik odlišně, že se znovu otevírá otázka: slyšíme stále toho samého tvora?
Možná jsme zachytili hlas oceánu, kterému zatím nerozumíme. Možná je to jazyk, který známe jen jako šum.
A možná… to vůbec nemělo být slyšet.
Zdroje:
NOAA Ocean Explorer
Journal of the Acoustical Society of America (2014)
CSIRO Australia
ScienceAlert, The Guardian
Wikipedia: „Bio-duck“
