Článek
Představte si - Je rok 2020 a já v malé Cesně startuji z letiště Melbourne. Betonová síť ulic se rozmazává v teplem rozechvělém vzduchu. A pak to uvidím. Obří mrakodrap popírající fyzikální zákony. Co to v té Austrálii postavili? O něčem takovém by psali ve zprávách.
Stisknu tlačítko a letadlo zamrzne ve vzduchu.
Jsem doma. Přede mnou zastavený Microsoft Flight Simulator - hra s nejvěrnější napodobeninou planety Země v měřítku 1:1. Vzhled všech velkých měst věrně kopíruje skutečnost. Až na Melbourne.
Otevírám Google Street View a hledám souřadnice. Nic - zahrady, sušáky na prádlo, ulice. Kde se vzal ve hře mrakodrap?
Komunita virtuálních pilotů brzy záhadu vyřeší - Herní svět se generuje strojově: algoritmus čte data z veřejných databází a odhaduje výšku budov. Jeden překlep v OpenStreet maps – 212 pater místo dvou – a program slepě vygeneruje kilometrový kolos.
Mapa je model. Zjednodušený náčrt světa – na papíře, v počítači, v naší hlavě. Může být chybná, nepřesná nebo zkreslená - někdy úmyslně a někdy jsou zkreslení nevyhnutelná vlastnost. Mapu vydáváme za skutečnost, aniž bychom si vůbec všimli, že obsahuje chyby. A přitom ne každá chyba je tak nápadná jako kilometrový mrakodrap.
AUSTRÁLIE, 2012
Navigace vede řidiče k městu Mildura.
Mapa hlásí: „Za pět kilometrů Mildura.“
Okolí říká něco jiného: Klokani, prach, buš.
Ve skutečnosti je Mildura o 70 kilometrů jinde. Chyba v Apple Maps posílala poutníky do středu národního parku. Bez vody, bez přípravy, bez signálu. Někteří bloudili až 24 hodin.
Chyba byla tak závažná, že australská policie musela veřejně varovat před využíváním Apple Maps.
Jak se to mohlo stát? Apple tehdy čerpal data z oficiální australské databáze, kde byla místo města Mildura uvedena souřadnice pro „Mildura Rural City“ – tedy územní celek zahrnující široké okolí. Tato souřadnice však ukazovala hluboko do neobydleného národního parku. Algoritmus převzal nesprávný bod jako cíl navigace – a mapa se tak stala nebezpečnou iluzí reality. Tento fenomén – důvěra v reprezentaci místo reality – má hlubší paralelu v tom, jak my všichni fungujeme každý den."
Chyby a zkreslení totiž nevznikají jen na papíře nebo na počítači. Každý z nás má vlastní mapu – v hlavě. Mozek si vytváří model světa z toho, co vnímáme, a i z toho, co si o tom myslíme a co jsme zažili dříve.
Z toho modelu v zájmu rychlosti a přežití předpovídá co se stane - a pro naše předky bylo užitečné ze šelestu ve křoví předpovídat raději predátora, než jenom vítr.
Takže někdy máme v hlavě špatnou mapu – nejen kvůli nedostatku informací, ale kvůli tomu, jak jsme stavěni.
USA, 1975
Žralok sežere plavce u fiktivního ostrova Amity.
Film Čelisti vydělá 470 milionů dolarů. A po premiéře klesá návštěvnost pláží v USA o téměř 30 %.
Ve Spojených státech přitom zemře na útok žraloka průměrně méně než jeden člověk ročně. Blesky zabijí desítky lidí, automaty na colu 2× víc než žraloci.
Ale bojíte se automatu?
Krev, násilí - to je nebezpečí na které je náš mozek citlivý - co kdyby se to stalo mě? Raději si dám pozor.
Nohy trčící z pod převráceného automatu? To by se mi nestalo…
Strach nevychází z pravděpodobnosti, ale z představivosti.
MÁM PRO VÁS ŠPATNÉ ZPRÁVY
Začíná tak většina sdělení, která nám zůstanou v paměti. Mozek se na ně okamžitě zaměří, protože ještě před pár tisíci lety to byla otázka života a smrti. Všechny špatné zprávy byly lokální. Medvěd v lese, jedovaté bobulky…
Dnes se bojíme víc žraloků a pádů letadel než sladkých nápojů či jízdy na motorce. Média, reklamy i politici vědí, jak náš mozek funguje. Některé mapy nezkreslují svět náhodou. Jsou překreslené schválně, aby vypadaly dramatičtěji, přitažlivěji. Nebo aby nás zavedly někam, kam bychom sami nikdy nešli.
---
I tento článek vám kreslí do mapy. A doufám, že jen malou užitečnou poznámku pod čarou - „Mapa není území“
---
Spouštím simulátor znovu.
Aktualizace dorazila. Věž zmizela.
Melbourne je zase placaté.
Ale aktualizovat mapu, kterou máme každý v hlavě, nejde jedním klikem.
Mapu v telefonu opraví aktualizace. Mentální mapa ale potřebuje něco jiného – odvahu připustit, že je to jen model.
A začít se ptát:
- Proč tomu věřím?
- Odkud to mám?
- A proč věřím právě tomu zdroji?
Pokud vás zajímá, jak vás váš mozek může klamat, přečtěte si můj předchozí článek:
