Jak číst volební průzkumy: příručka pro běžného voliče

Většina průzkumů zobrazuje volební preference, to jest procentuální podíl hlasů v hypotetických volbách. Čtení takového grafu je relativně snadné, důležité jsou ovšem i detaily. Klíčovým údajem je míra statistické chyby. Po zohlednění tohoto údaje se celá přetahovaná mezi ODS a hnutím STAN jeví jako irelevantní, neboť rozdíly mezi těmito dvěma uskupeními jsou v rámci statistické chyby. To znamená, že nelze s jistotou určit, která strana má skutečně vyšší preference. Dalším důležitým ukazatelem je období, ve kterém sběr dat probíhal. Politici často vítězoslavně prohlašují, že nějaká kauza neměla na jejich preference vliv, takové závěry jsou často zavádějící. Průzkumy obecně vycházejí se zpožděním, jelikož je nutné data zpracovat a převést je do prezentovatelné podoby. Poslední průzkumy tedy nemusí vzhledem ke zpožděním některé kauzy reflektovat.

Přestože často vidíme posty jednotlivých politiků, kteří až dojatě děkují za přizeň voličů, když jim nějaký průzkum přisoudí o nějaké to procento navíc, musíme si uvědomit, že jednotlivé volební modely jsou do určité míry irelevantní. Klíčové je sledování trendů, tedy dlouhodobého vývoje preferencí. Jednorázový nárůst preferencí o několik procent není relevantní, dokud tento trend není potvrzen i dalšími průzkumy v delším časovém horizontu. V tomto ohledu je užitečné používat pro čtení volebních preferencí takzvaný „poll of polls“, což je model, který zprůměruje dostupné relevantní průzkumy a vytvoří z nich jednotné výsledky. Takový model publikuje například server Politico.

Obecně platí, že velké mediální domy spolupracují s důvěryhodnými agenturami, jako jsou Ipsos nebo NMS. Jejich důvěryhodnost posiluje i fakt, že přes rozdílné populační vzorky dochází většinou k výsledkům, které se liší jen v řádu jednotek procent. Naopak průzkumy šířící se na sociálních sítích, ve kterých je významně nadhodnocen výsledek konkrétní strany, bývají často smyšlené.

V nedávné době se objevil průzkum zobrazující volební potenciál jednotlivých uskupení pro komunální volby v Praze. Spousta lidí tento průzkum dezinterpretovala jako průzkum volebních preferencí a začala hovořit o možném obejití koalice SPOLU.

Vysvětleme si, co vlastně je volební potenciál a proč výsledky nejsou nijak překvapivé. Volební potenciály procentuálně zobrazují množinu všech voličů, kteří uvažují o volbě daného hnutí či strany. Zjednodušeně řečeno, respondent je například volič SPOLU, ale uvažuje i o volbě STANU. Takový respondent se započítá do potenciálu obou těchto uskupení. V takovém typu průzkumu mají centristická uskupení, jako je například STAN, jasnou výhodu. Konkrétně Starostové jsou totiž typickou stranou druhé volby. To znamená, že mnoho voličů SPOLU, Pirátů nebo Prahy sobě uvádí STAN jako svou druhou volbu. Rozhodně to však neznamená, že Starostové by byli největším hnutím v Praze, jelikož se nálepky „strany druhé volby“ obtížně zbavuje a přetavení volebního potenciálu ve skutečný výsledek je nesmírně náročný úkol.

Ačkoliv jsou průzkumy preferencí bezesporu užitečným nástrojem, nemůžeme je vnímat jako přesné předpovědi výsledku voleb. Ve skutečnosti zachycují volební nálady v konkrétním období. O výsledku voleb často rozhodují voliči, kteří se rozhodují na poslední chvíli, nebo lidé, kteří k volbám běžně nechodí. S ohledem na všechny výše zmíněné argumenty bychom měli k průzkumům přistupovat s určitým nadhledem a neměli bychom podléhat šokujícím titulkům ani jednotlivým výkyvům volebních nálad.