Článek
Tak se mi, kamarádi, dnes ráno zastavilo srdce a byl jsem fakt jen milimetr od infarktu.
Vysvětlím :
Zaměstnaný jako šofér autobusu už nejsem, ale platné papíry na to ještě mám (a budu mít ještě pár měsíců, než mi vyprší zdravotní prohlídka, kterou si už potom kvůli svému aktuálnímu zdravotnímu stavu nedokážu obnovit). A tak občas vypomůžu v jedné autobusové firmě jako brigádník, když prostě potřebují něco odjet a nemají na to kmenového zaměstnance, protože ten má zrovna buď dovolenou nebo PN, nebo musí čerpat ze zákona povinný odpočinek.
Když jedu někam autobusem, vezmu si svoje auto, to zaparkuji do depa a autobusem odjíždím. Depo, kde jsou schované firemní autobusy se na noc ovšem zamyká, vrátný tam není, a jako pouhý brigádník od toho hlavního zámku na té hlavní bráně nemám klíč. Ten mají pouze zaměstnanci. Takže jsme se s majitelem domluvili, že když se z jízdy vrátím pozdě v noci, nechám si autobus v pohodě zaparkovaný u sebe před domem, a ráno, až se vyspím, ho prostě dovezu do garáže, nebo s ním rovnou odjedu na další jízdu, kdyby bylo ještě potřeba.
Přesně to se stalo i včera, z dálkové jízdy po Rakousku jsem se vrátil až ve 4:00 ráno, jel jsem jen mini-autobusem, a protože před naším domem bylo i v tu dobu shodou okolností volné místo, v klidu a v pohodě jsem ho zaparkoval tak, abych na něj z okna našeho bytu viděl.
Když jsem ovšem šel ještě rozespalý ráno v 8:20 na záchod, mrknu z okna - A AUTOBUS NIKDE! Chvilku na to prázdné místo zírám, jdu dokonce na balkon, jestli snad nemáme jen špinavé okno, a srdíčko mi pomalu pracuje k infarktu. Ono se totiž jednalo o sice menší, ale novučičký, superluxusní a superdrahý Mercedes, jehož cena je… no řekněme astronomická. Která sv*ně mi tohle mohla udělat?!
Beru do ruky telefon a volám šéfovi. On má totiž v mobilu takové udělátko, že může aktuální polohu všech svých vozů sledovat on-line na mapě. A nepředpokládám, že by zloděj uměl jen tak narychlo tohle velmi dobře skryté GPS sledování vyřadit z provozu.
Šéf má ovšem asi práci, protože telefon nezvedá. Nevadí, odkládám si telefon před sebe na stůl, on vždycky volává zpátky, hned jakmile se uvolní.
A jak tak sedím u stolu a hypnotizuju očima telefon, aby se rozezvonil, všimnu si, že na tabletu ve WhatsAppu mi bliká už hodinu stará, nepřečtená zpráva.
Otevřu aplikaci a tam čtu zprávu od šéfa : „Víťo, potřeboval jsem autobus, tak jsem si pro něj ráno přijel. Nechtěl jsem Tě budit, vím, že jsi přijel pozdě. Na parkovišti kousek výš máš moje osobní auto, klíčky jsem schoval tam a tam, tak si ho vezmi a dojeď si s ním do garáže pro svůj vůz. Auťák mi tam zase nechej, klíčky schovej stejně jako já.“
Teprve teď cítím, jak zhluboka vydechuju. Ten šutrák, co mi spadnul ze srdce byl tak těžký, že by mi rozdrtil nohu, kdyby dopadl jen o kousíček vedle. Ufffffffff…
Řidič děda Víťa pro změnu za volantem jiného autobusu.
