Článek
Včera vařila moje žena výbornou mňamkovou slepičí polévku, ale zbyla nám v ledničce jen tak dvě veliká slepičí prsa. Co s tím ?
En - ten - týky - dva - špa - lí - ky …, rozpočítali jsme se, a bylo jasné, že se o jejich přípravu mám postarat já. Mým jídlům moje žena obvykle říká „prototypy“. Nevznikají podle žádného receptu, suroviny se přidávají ty, které najdu doma (nakupovat kvůli tomu většinou nechodím) a množství se určuje podle průpovídky ve filmu Byl jednou jeden král. Tedy „přiměřeně, přiměřeně“. Takže jídla pak jsou, jak jinak, většinou neopakovatelná.
A tak jsem dnes znovu aktivoval svou prototypovou dílnu a slepičí prsa nakrájel na maličké kostičky, které jsem hodil do wok pánve na olej a na cibuli.
Dál už to bylo intuitivní vaření: Co je mňam? No jasně, máme tu hrádeckou čabajku. Šup tam jednu pokrájenou nožičku. Musíme být také zdraví, takže šup tam dvě pokrájená rajčátka. Ale ne zase tak moc. Decánek slivovice, podpálit a vylít do pánvičky, jen ať to všechno hoří. Sůl, pepř, maďarskou sladkou papriku, nakrájené žampióny.
Míchat a převracet a míchat.
Mezitím uvařit dva sáčky předvařené rýže, a jakmile jsou hotové, vyklopit je také do pánvičky.
Míchat a převracet a míchat.
Hotovo? Tak už jen sundat z plamenů a do směsi vmíchat ještě zakysanou smetanu pro zjemnění chuti.
A výsledek? Zase mňamka pro tři lidi.
Dobrou chuť, kamarádi!