Článek
Crrrr…, crrrrrr… zvoní mi telefon z neznámého čísla. Zvedám.
Já: (když mi zazvoní neznámé číslo, nepředstavuji se jako první. Hovor začínám pouze neutrálním) „Prosím…“
Mladý mužský hlas: (ani ho nezajímá, s kým mluví, jak se vlastně jmenuju) „Dobrý den, tady je XY ze společnosti ABC. Máte chviličku čas?“
Já: „No ano, povídejte…“
Hlas: Tři minuty ze sebe doslova chrlí informace o akciích společnosti MasterCard, a přesvědčuje mně o tom, abych si pořídil jejich akcie, jaká je to právě dnes výhodná koupě. Zítra už se ta šance nemusí opakovat. Nemám šanci vstoupit mu do hovoru, ten chlap mluví snad rychlostí kulometu.
Já: Obecně hodnotím, že řeč se skládá z běžných vět, opsaných z různých učebnic ekonomie a marketingu a obsahuje částečně polopravdy, částečně ovšem i úplné bludy. Když jsem se konečně ke slovu dostal, snažím se vysvětlit, že jsem více než 20 let pracoval jako finanční expert, byl jsem regionálním ředitelem makléřské společnosti. Akcie jsem svým zákazníkům sám prodával, dokonce za mnohem výhodnějších podmínek, než jsem stihl zachytit z jeho předchozího splašeného monologu.
Hlas: Nenechá mě ani domluvit. „To nemůže být pravda. Nikdo nemá výhodnější podmínky než my, pane, vy mi lžete!“ A spouští svůj kulometný monolog, mám dojem, že to celé čte znovu.
Já: Pomaličku odkládám telefon od ucha a pokládám ho na stůl. Hlas jede stále svoje, nepřestává. Po dvou minutách tiše zavěsím. Čekám… Žádná reakce, ani zavolání nazpět.
No, když už nezavolal, přidávám si číslo do soukromého, stále většího seznamu trvale zablokovaných kontaktů. Příště už se mu zavolat nepodaří.
Lidi, fakt ještě může někdo takto prodávat??? To jako fakt???
