Článek
To jsem takhle jednou hledal nějaký netradiční zážitek, který bych věnoval své ženě k narozeninám, a našel jsem nabídku na „Dinner in the Sky“, česky tedy na večeři v oblacích. (Proč vůbec skoro všechno u nás v Čechách i na Slovensku musí mít „světový“, čti anglický název?)
Bohužel, dopadlo to jinak, moje žena nakonec v době akce onemocněla a zúčastnit se nemohla, zároveň ovšem trvala na tom, abych šel alespoň já. Její lístek jsem na poslední chvíli musel prodat, a tak přináším reportáž ze zážitku, kterého jsem se zúčastnil jen já sám.
Pojďme tedy nejdřív na úvodní pokyny. A samozřejmě, dostanete welcome drink.
Podle pokynů se nejprve 30 minut před „odletem“ všichni sejdete v tom bílém stanu, slečna vás pečlivě zaeviduje do počítače a pak dostanete „welcome drink“, tedy sklenku šampaňského a presso kávu. Mezi tím jsou vám anglicky a slovensky odříkány bezpečnostní pokyny - v sedadle musíte sedět klidně, nesmíte se za „letu“ odpoutávat, nádobí pokud možno ze stolů neodhazovat na zem a tak dále.
Nedílnou součástí bezpečnostních instrukcí je také informace, že pro případ smrtelné nehody jste pojištěn na kulatou částku 50.000 US dolarů, při těžkém zranění a následné invaliditě dokonce na ještě kulatějších 100.000 US dolarů. Uff, to jednoho potěší.
Tohle vás za chvíli vynese „do oblak“
Hned vedle je bytelný stavební jeřáb, který umí zdvihnout kabinku s 22 strávníky a se čtyřčlennou posádkou zhruba do výše 50 metrů nad zem - tedy do výše 15. patra panelového domu.
Budu věřit tomu, že hák na konci silného ocelového lana unese zhruba 5 tun? To je prý totiž váha samotné restaurace, nádobí, vařičů, potravin, nápojů, a pochopitelně i všech zdvíhaných lidí. A hlavně - ten hák je tu jen jeden, to lano je tady taky jen jedno, zdvojené to není… Tož - jdeme na to…
Už sedíme, na talíři před námi první chod. Ale zatím to ještě nejezte…
Pak už si sednete do sedadel. Jsou velmi pohodlná a připoutají Vás do nich určitě líp, než je připoutaný pilot formule 1 za jízdy. Různých pásů, lanek a karabinek je kolem Vás fakt hodně. A pozor, vzduchem se nese důrazný, hlasitý odpočet spojený s výraznou mimickou gestikulací šéfa kabiny, pochopitelně je to nedílná součást dobře nacvičené šou - five, four, three, two, one, GO!!!
Odlétáme!!!
Startujeme…
A pomaličku nahoru, nahoru a nahoru… asi po dvou minutách fakt pomalého stoupání se s mírným zhoupnutím zastavíte ve výšce 50 metrů. Výhled je odsud nádherný - já zážitek absolvoval v Bratislavě, a tak mohu vidět Dunaj, na něm turistické i nákladní lodě, most SNP, ikonickou kavárnu Bystrica, které Slováci stejně neřeknou jinak než UFO, samozřejmě bratislavský hrad, parlament… jéééé, ahoj, sluníčko! Ty jsi tu taky ???
Výhled z výšky našeho jeřábu.
Konečně smíme odklopit stříbrný poklop z první servírované krmě. Takhle vypadá zeleninová rolka z rýžového papíru, přelitá satay omáčkou v podání šéfkuchaře Michala Konráda, který prošel snad celý svět, aby dnes vařil ve vyhlášené FOU ZOO restauraci v Bratislavě.
Když nám ho představovali, zapamatoval jsem si, že je držitelem řádu tří zlatých vidliček, a že FOU ZOO je jedna z nejlepších restaurací na Slovensku. Řád zlaté vařečky (myslím tu od prince Radovana z pohádky o myším kožíšku) ani Michelinskou hvězdičku ale zatím ještě nemá. K pití jsem si zvolil „bezednou“ skleničku pomerančového džusu.
Předkrm. První z celkem čtyř servírovaných chodů.
Naše restaurace se začíná otáčet, a tak se dívám dolů na ten jeřáb, co nás tu zrovninka drží. Hodná mašinka, hodná, jenom se zrovna teď neporouchej. Radši bych se Gitce domů vrátil já sám, než aby dostala šek na 50.000 dolarů.
Svůj fotoaparát jsem několikrát namířil také přímo dolů. Lidé jsou odsud maličtí jako mravenci.
Na řadu mezitím přišel druhý chod. Burger z vepřového iberika (co to je???), nakládaná okurka, koriandr, azijská BBQ omáčka. A je v tom prý ještě véééééľa lásky, doplňuje nám šéfkuchař informace z jídelníčku.
Burger z vepřového iberika. Připravený, podle pana šéfkuchaře, se spoustou lásky.
Ještě dva chody, zakončené datlovým koláčkem, miso karamelem, s pěnou z bílé čokolády a s ledovými malinami. Já neodborník bych to nazval dobrým zmrzlinovým pohárem, ovšem já jednak nejsem šéfkuchař, a jednak by to potom při mém jednoduchém názvu jistě stálo výrazně méně.
Přestali jsme se otáčet. Mírné zhoupnutí celé restaurace po chvíli znamená, že začínáme opět klesat. Rychlost je asi stejná jako při tom stoupání, tedy opatrně, pomaličku pomalu. Šéf kabiny se dívá směrem k jeřábu, zvedá ruku a řve „Five, four, three, two, one, and SIT DOWN!!!“
Vítejte nazpět na zemi, vážení jedlíci. Potlesk pro šéfkuchaře, a ještě jeden pro pana jeřábníka. Zvládli to, kluci.
Vítejte zpátky na zemi. Ještě rozepnout obrovské množství karabinek, a jde se domů.
