Článek
Ve svém výstupu naznačil svoji neochotu jmenovat nominanta, který by zpochybňoval členství ČR v EU a NATO. Tento jeho postoj není nový, neboť obdobně mluvil i ve své prezidentské kampani, kdy se vyjádřil ve smyslu, že by nejmenoval členem vlády někoho, kdo má „extrémní“ názor na členství ČR v EU a NATO. Tento jeho dlouhodobý postoj však zůstává nepochopitelně stranou komentářů a zájmu médií, přitom má zásadní význam nejen z hlediska obecného chápání demokracie, ale především má významné ústavněprávní konsekvence.
Nahlíženo touto optikou je pak názor vyjádřený občany Velké Británie v referendu o vystoupení z EU nutno považovat logicky za extrémní, neboť v něm vyjádřili svoji vůli vystoupit z EU. Má to snad znamenat, že Velká Británie a její obyvatelé (mimochodem nejstarší demokracie na světě) je extremistická či nedemokratická? Určitě ne.
V našem kontextu prezident zřejmě naráží na strany, které se ve své předvolební kampani vyjadřují ve prospěch přijetí obecného zákona o referendu, který by umožňoval uspořádat celostátní plebiscit i o otázce setrvání ČR v EU či NATO. Znamená to tedy podle prezidenta, že jde o extremistický či jinak nepřijatelný požadavek? Určitě ne.
Podle současné Ústavy ČR je lid stále zdrojem, resp. nositelem veškeré moci ve státě. Dále Ústava stanoví, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Nejde tedy o extremistický či nepřijatelný požadavek, naopak jde o zcela legitimní požadavek naplňování Ústavy. Lid je nositelem moci, a jestliže se v referendu mohl demokraticky rozhodnout vstoupit do EU, může se stejně legitimně rozhodnout také vystoupit z EU[1]. V opačném případě by byl lid zbaven své moci! A to by neznamenalo nic menšího než popření demokracie, materiálního jádra Ústavy, resp. podstatných náležitostí demokratického právního státu, které jsou dle Ústavy nezměnitelné. Členství v EU je mezinárodněprávní závazek, který však lid jako nositel moci může vypovědět. Chce snad prezident, aby paradoxně došlo k naplnění parafráze známého sloganu z nedemokratické minulosti „S EU na věčné časy a nikdy jinak“? Nevím.
Zajímavější však na celé záležitosti je přehlížení faktu, že takový postup prezidenta by byl zjevně protiústavní. Ústava jasně říká, že prezident jmenuje na návrh premiéra členy vlády. V této větě nenajdeme žádnou dodatečnou podmínku ve smyslu „pokud nemá extrémní názory na členství v EU a NATO“. Zapomenuty tak ve veřejné diskuzi zůstávají výtky a hrozby ústavní žalobou Senátem prezidentu Zemanovi, když odmítl jmenovat ministrem nominanta ČSSD Miroslava Pocheho, nebo když později odmítal Jana Lipavského.[2]
Prezident se dále k podpoře svého stanoviska odvolává na svůj mandát ve volbách, kdy voliči jej volili s tím, že avizoval jasné zakotvení v EU a NATO, odkazuje na zájem země a jejích občanů. Zde je třeba připomenout, že ani silný mandát v přímé volbě jej neopravňuje postupovat v rozporu s Ústavou a ČR stále zůstává parlamentní nikoliv prezidentskou republikou. Hlasy voličů, kteří případně podpoří strany podporující referendum, jsou stejně legitimní jako hlasy jeho voličů, navíc jejich legitimita bude jejich případnou volbou aktualizována. Vše ostatní je v parlamentní republice na povolebním vyjednávání stran. Mandátem prezidenta tak především zůstává dodržování a naplňování Ústavy.
Prezidentovy postoje vyplývají z obecnějšího trendu ostrakizování tzv. populistických, extremistických, či antisystémových subjektů[3]. Tento trend je pak patrný v celé Evropě a v poslední době přibývá příkladů stále více[4]. Důvody nárůstu popularity těchto subjektů je však třeba hledat nikoliv v nesprávné či nekvalifikované volbě voličů. Nic takového totiž neexistuje. Existují však jasné dysfunkce stávajícího systému, kdy není možné dosáhnout jakékoliv hmatatelné změny, což vnímají stále početnější vrstvy nespokojených obyvatel. Lapidárně řečeno, demokracii si rozvracet nedáme, pane prezidente.
[1]Zajímavé je, že o schválení Smlouvy o EU se bez problémů může hlasovat i opakovaně, viz případ Dánska v letech 1992 a 1993
[2]Blíže k protiústavnosti odmítnutí jmenovat nominanta prezidentem viz např. rozhovor s ústavním právníkem Janem Kyselou na Radiožurnálu 10.12.21
[3]Historicky vzato, nebýt antisystémových prvků ve společnosti, nikdy by nemohlo dojít ani např. k Velké francouzské revoluci, resp. jakýkoliv společenský vývoj a pokrok by byl znemožněn. Přesto si v rámci ústavně zaručené svobody myšlení ponechám svůj názor, že za ideální systém považuji Zemi krále Miroslava.
[4]Viz cordon sanitaire vůči frakci Patrioti v Evropském parlamentu, anulace prezidentských voleb v Rumunsku, zákaz prezidentské kandidatury M.L.Penové ve Francii, zařazení AFD v Německu na seznam extremistických sil, momentálně dočasně pozastaveno, apod.
