Článek
Jak správa nemovitostí ve 21. století vyplácí přeplatky – aneb romantika složenky v digitální době.
I v moderní době, kdy peníze z účtu na účet převedete během několika vteřin či načtením QR kódu, se najdou instituce, které s neochvějnou důsledností ignorují dvacetiletý technologický pokrok. Mezi nimi hrdě ční například správy nemovitostí, jež přeplatky nevrací bankovním převodem, ale s grácií staré školy sáhnou po papírové složence.
Tato volba v sobě skrývá jistý sentiment. Připomíná dobu, kdy bylo poštovní razítko známkou důvěry a papír nositelem hodnoty (asi i proto, že jiná možnost prostě nebyla). Jenže zatímco svět kolem nás přešel na bezkontaktní placení, kryptoměny a QR kódy, správa nemovitostí jako by uvízla v paralelní realitě, kde sousloví „finanční digitalizace“ zní jako zakázané zaklínadlo z dílny Hermiony Grangerové.
Pojďme se ale na chvíli zastavit u samotné složenky. Tento nenápadný dokument je ve důmyslným vynálezem z konce 19. století, poprvé se objevil v zemích Rakouska. V České republice se mimo jiné setkáváme s poštovní poukázkou typu B, která umožňuje zaslat hotovostní částku přímo na adresu příjemce — tedy domů, do schránky. Zdánlivě pohodlné, že? Možná tak pro odesílatele…
Za prvé, někdo tu obálku musí fyzicky doručit. A protože žijeme v době, kdy pošťáci velmi rádi namísto zásilky zanechají výzvu k převzetí (a to i přesto, že jste ten den fakt byli doma a měli home office), často končí cesta vaší složenky stejně na přepážce. Za druhé, náklady. Odesílatel, tedy správa, jistě platí České poště nějaký poplatek – a už jsem se setkal i s případy, kdy jsem se důvodně domníval, že tyto náklady možná budou vyšší než samotný přeplatek. Za třetí, a to je klíčové, máte doma zase jen papír. A musíte s ním, občankou a leckde i notnou dávkou trpělivosti na poštu.
A proč vlastně nepřevést peníze rovnou na účet? Inu, setkal jsem se s více „odůvodněními“. Mimo jiné i s „neznáme váš bankovní účet“. To je ale holý nesmysl, protože platby za služby dané instituce sám posílám bezhotovostně a převodem. Jako by správní firmy žily ve světě, kde zadání čísla účtu je na úrovni žádosti o státní občanství. Mnohé přitom mají elektronické klientské portály, výzvy k platbě rozesílají e-mailem a inkaso strhávají automaticky. Ale vrátit peníze? To už chce papír.
Dalším vysvětlením, kterého se mi dostalo, bylo to, že vytvořit systém, který by uměl automaticky vrátit přeplatek na účet, ze kterého jsou prováděny platby, je příliš časově a finančně nákladné. Nějak nevím, co bych k tomu dodal. Ano, jistě k tomu bude potřeba nějaký programátor. Nebo možná postačí jen licence k zakoupení nějakého již existujícího produktu; spousta firem, zejména třeba dodavatelů energií a služeb v oblasti bydlení, přeplatky na účet běžně vrací. Řešení tedy již bylo vyvinuto, existuje… Jenže to by znamenalo ukrojit si něco z vlastního zisku.
A tak dostáváte domů pozdrav z minulosti. Přeplatek 85 korun, slavnostně doručený složenkou typu B. Ten lístek vypadá jako relikvie z dob, kdy jsme ještě posílali pohledy z dovolené a hlasovali do soutěží přes kupony vystřižené z časopisu. A když jej vyměníte na poště za hotovost, máte pocit, že jste součástí nějakého velkého (a trochu obskurního) ceremoniálu. Chybí už jen fanfára a zlatý bludišťák.
Možná je v tom ale něco hlubšího. Možná je to poslední pokus o udržení lidského kontaktu v éře digitalizace. Možná jde o nostalgický rituál, který vám říká: „Nejsi jen číslo v tabulce. Jsi člověk, kterému osobně vracíme jeho 86 korun v hotovosti na základě poštovní poukázky. Jsme rádi, že sis to vyzvedl.“
Ať už je důvod jakýkoli, jedno je jisté. Takové poslání přeplatku složenkou typu B, to není není jen transakce. Je to kulturní událost. Je to lekce z trpělivosti. A hlavně — důkaz, že když správa nemovitostí chce, klidně si zahraje na pošťáka z roku 1984. A vy se tomu můžete jen s úsměvem a lehkým pozdvižením obočí podivit, sbalit si potřebné propriety a vyrazit na poštu…
