Článek
Léto přináší mnoho příjemného — slunce, volno, cestování a delší dny plné světla. Ale spolu s teplem přichází i některé méně vítané projevy. Těmi může být třeba přehřátý asfalt, klimatizace bojující s výkonem… a ano, také tělesný pach v přeplněných prostředcích městské dopravy.
Zkušenost, kterou si v letních měsících zažil téměř každý, není nijak výjimečná. Nastoupíte do autobusu nebo tramvaje v odpoledních hodinách, teplota venku se blíží třiceti stupňům a uvnitř vozu se vzduch téměř nehýbe. Klimatizace nestíhá, okna nejdou otevřít, lidé stojí natěsnaní jeden vedle druhého, mnozí jsou unavení, zpocení a přejí si být už jinde. V tu chvíli se z pohodové jízdy může stát drobná zkouška nervů — prostor naplní těžký, nepříjemný pach potu, který nelze ignorovat. Každý jej cítí, ale málokdo o tom mluví. A přesto je to velmi reálný problém.
Již mnohokrát se mi stalo, že jsem při cestě MHD v létě „bulel jako želva“. Nebylo to však smutkem, nýbrž tím, že se sešla řada zpocených lidí, kteří se (namísto použití antiperspirantu) pokoušeli svůj přirozený odér „přebít“ jakousi voňavkou. Dělají to muži i ženy. Výsledný efekt je ale bohužel děsivý, protože voňavka nejen že ten zápach nepřekryje - ona se s ním naopak smíchá a celé to vytvoří pozoruhodné kombinace.
Pocení je naprosto přirozený a důležitý proces. Tělo se jím ochlazuje a udržuje si zdravou teplotu. Ale jakmile se pot začne rozkládat na kůži, vzniká zápach, který může být v uzavřeném prostoru opravdu nepříjemný. A když se potkají desítky lidí ve stejnou chvíli ve stejném autobuse, je výsledek předvídatelný.
To, že je pot lidský a normální, ještě neznamená, že bychom jeho dopady měli ignorovat. Osobní hygiena je soukromá záležitost, ale ve „společných“ prostorech se její význam násobí. Není to jen otázka komfortu, ale také ohleduplnosti. Ne každý má možnost jezdit autem, a v létě jsou autobusy, vlaky i tramvaje plné lidí různého věku, zdravotního stavu i citlivosti. Nepříjemné pachy vyvolávají podvědomě stres, podráždění a někdy i fyzickou nevolnost. Přitom stačí tak málo.
Používání deodorantu či antiperspirantu by mělo být samozřejmostí, zvláště v létě. Stejně tak není od věci mít v batohu náhradní tričko, pokud víme, že budeme delší dobu na cestách. Volba oblečení hraje také svou roli — přírodní materiály jako bavlna či len pomáhají tělu dýchat a zadržují méně pachu než syntetika. Vlhčené ubrousky mohou být osvěžením během horkého dne a sprcha ráno nebo večer není jen zvykem, ale základní formou péče o sebe i své okolí. Samozřejmě není třeba se pokaždé ztrácet pod vrstvou pěny různých drogistických přípravků; to ani není zdravé. Stačí čistá voda.
Nejde o to, být dokonale navoněný nebo se snažit zamaskovat přirozené projevy těla. Jde o úctu k prostoru, který sdílíme s ostatními. Nikdo nechce být tím, o kom se šeptá po vystoupení z tramvaje, že „to bylo fakt hrozný“. A na druhé straně — i ten, kdo cítí zápach od jiného, často neví, jak to slušně a vhodně vyjádřit. Téma tělesného pachu je totiž stále v naší společnosti trochu tabu.
Je pochopitelné, že ne vždy má člověk situaci pod kontrolou. Dlouhý pracovní den, nečekaná cesta nebo zdravotní problém mohou způsobit, že se někdy necítíme svěže. Ale pokud to lze ovlivnit, měli bychom to udělat. Městská doprava je specifickým místem, kde se potkáváme bez možnosti výběru. Není to kavárna, není to park. Je to úzký, uzavřený prostor, kde se navzájem dělíme o vzduch, o prostor, o dojem z cesty.
Jako společnost se často zaměřujeme na to, co je vidět — vzhled, styl, doplňky. Ale vůně, nebo přesněji řečeno pach, je často něco, co vnímáme ještě dříve, než si člověka vůbec prohlédneme. V létě to platí dvojnásob. Proto by péče o osobní hygienu měla být přirozenou součástí každého dne, nejen kvůli sobě, ale i kvůli ostatním.
Léto je krásné, slunečné, ale i náročné. A právě proto bychom k sobě měli být ohleduplní. Stejně jako pustíme sednout staršího člověka nebo se usmějeme na řidiče, může být projevem slušnosti i to, že ráno nezapomeneme na deodorant. Není to maličkost. Je to výraz respektu k prostoru, který sdílíme. A v letním autobuse to může znamenat opravdu hodně.
A na závěr si zazpíváme něco k tématu…
