Brněnské dopravní peklo - další parádička na Žabovřeské

Když se v říjnu 2018 na Žabovřeské rozjely první bagry, většina z nás nejspíše netušila, že se z jejich oranžových majáků a všudypřítomných zátarasů stane brněnský talisman na dlouhé roky. Ruku na srdce; kdo by si nechtěl užívat poklidné cesty západní částí města, když může dennodenně meditovat ve smogu a poslechu dopravního zpravodajství, které hlásá, že jediné kolony jsou někde u Prahy? Co na tom, že tady bylo třeba auto zastavit často hned pod Královopolským tunelem? Co na tom, že jste 3 kilometry jeli stejně dlouho jako kdybyste se vydali na pěší túru na Pálavu?

Žabovřeská, klíčová tepna západního Brna, se stala symbolem stavební trpělivosti. Víte, že rekonstrukce nakonec trvala téměř šest let? Šest let, během nichž by se v USA postavilo nové letiště, v Německu tři dálnice a v Dubaji další umělý ostrov. U nás jsme ale rádi i za těch 1,8 kilometru. Přesně tolik nového městského okruhu se tu za šest let vykouzlilo: 880 metrů v první etapě (říjen 2018 až prosinec 2020), 920 metrů v druhé (prosinec 2020 až listopad 2024). 3× hurá! Nicméně přínos stavby je jednoznačný, to zpochybnit nelze.

Kdo zažil slavné brněnské „kolony přes Žabiny“, má nejspíš dodnes tik v levém oku. Pokud jste tu někdy uvízli, nejspíše poznáte každý keř (nebo po brněnsku „šáši“) mezi řekou a silnicí. Možná jste si stihli poslechnout si tři díly audioknihy, děti si dokonce mohly vypracovat domácí úkoly. V dopravní špičce zde doprava nebyla plynulá, ale spíš ponurá.

Nabízí se otázka: co trvalo tak dlouho? Inu, důvodů je několik.

Vedení městského okruhu je v úzkém koridoru mezi řekou Svratkou, tramvajovou tratí a skálou, na níž se nachází Wilsonův les. Pro jakýkoli větší zásah bylo nutné koordinovat stavební práce v extrémně omezeném prostoru. Zásahy do břehů Svratky (pokud se nějaké uskutečnily) tak patrně musely být konzultovány s povodím Moravy. Wilsonův les jako takový je územím s výskytem chráněných druhů živočichů, zejména ptáků. To znamenalo dočasné zastavení nebo odložení některých prací podle ročního období a rozhodnutí ochranářů.

Problémem byla také samotná tramvajová trať; aby se vytvořil prostor pro silnici, vznikl v rámci druhé etapy unikátní tramvajový tunel dlouhý 600 metrů, který je stavebně mimořádně náročný. Výstavba v blízkosti řeky, pod stávající zástavbou a v poměrně tvrdé hornině jistě nebyla legrace.

Přeložky inženýrských sítí: Muselo se přeložit velké množství inženýrských sítí, včetně vodovodů, plynovodů, kanalizací a optických kabelů. Některé z nich v trasách, kde jejich přesné vedení nebylo ani na mapách. Přeložky často vynutily zastavení hlavních prací.

A to celé vyústilo v dlouhou dobu stavby a úvahy o smyslu života.

V listopadu 2024 se konečně Žabovřeská kompletně otevřela. Slavnostní přestřižení pásky, triumfální úsměvy politiků a výhled na budoucnost bez kolon… Naivní, kdo by tomu věřil, vždyť jsme v Brně! Stačilo půl roku provozu a západní část města čekal další „zážitek“, tentokrát ve formě totální uzavírky Žabovřeské kvůli rekonstrukci vodovodu. Ano, uplynulo asi půl roku a oranžové majáky a přechodné semafory se znovu rozzářily, jako by žádné přestávky nebylo.

28. července 2025. Den D. Letní lahůdka v Brně. Kompletní uzavírka Žabovřeské směrem do centra, kolona dlouhá až čtyři kilometry (ne, není to překlep), nervózní řidiči zírající na navigaci a zoufale hledající objížďku, která se ovšem záhy také ucpala. A pokud jste jeli MHD, měli jste možnost v ranní špičce poznat, co znamená „nekonečné čekání“ – některé linky nabíraly zpoždění dvacet, třicet minut i víc. Řidiči autobusů si s sebou klidně mohli vzít štrikování, protože pohyb dopředu byl minimální. Ale Brno to bere s humorem, prý jde o „dočasné dopravní komplikace“.

Všechno se děje kvůli rekonstrukci vodovodu v Bauerově a Žabovřeské – záslužná činnost, na kterou se ale čeká s podobným nadšením, jako na preventivní návštěvu zubaře. Podle plánů má tato oprava trvat až do 25. září 2025. Západní Brno se tak může těšit na další měsíce zácp, kličkování po objížďkách a posilování brněnské legendy „nejpomalejšího průjezdu městem v ČR“.

A teď si představte tu vřelou komunikaci mezi Brňany a radnicí. Na jedné straně tápající městská samospráva, která si každý nový výkop a uzavírku pochvaluje jako krok k lepším zítřkům a náležitě se plácá po ramenou, na druhé straně obyvatelé, kteří po letech stavebních utrpení a nekonečných čekání už ani nemají sílu nadávat. Respektive nadávají, ale je to spíš takové tiché šeptání, protože hlasivky už jsou po šesti letech výkřiků do větru unavené. Nade vším visí ve vzduchu jedna otázka - Žabovřeská i Bauerova se po mnoho let opravovaly. Nedal se tedy ten vodovod udělat tehdy?

Zpátky k chronologii: Žabovřeská nebyla jedinou komplikací. Ještě větší „lahůdku“ chystali dopravci v podobě plánované uzavírky Pisáreckého tunelu. Ta měla původně přijít souběžně s vodovodní pohromou, což by dávalo smysl, ale nestihla se, protože… Pozor! Problémy s výběrem dodavatele a zpochybnění tendru – opravdové české déjà vu. Takže místo jednoho totálního ochromení celého Brna se rekonstrukce tunelu posunula až na podzim. Můžeme být rádi? Spíš ne – pouze to znamená, že až jednou voda z Bauerovy proteče novými trubkami, začne Brno znovu testovat nervy svých řidičů u Pisárek.

Všichni ti, kdo už teď s úsměvem říkají „vydržte, pak bude na dlouho klid“, mají smysl pro černý humor. Technicky a hlavně dopravně náročná rekonstrukce systémů v Pisáreckých tunelech, která opět ochromí západní dopravní tepnu a promění „zrychlený průjezd Brnem“ v pomalou, meditační výpravu skrze cedule, zátarasy a beznadějné dopravní hlášky.

Možná bychom se měli smířit s tím, že Brno se nestalo městem na řece, ale městem na objížďce. Každý nový úsek, každá rekonstrukce je příslibem, že až někdy bude vše hotovo, přijde lepší zítřek. Jenomže v Brně to „zítra“ znamená „počkáme si ještě pár let a pak možná začneme znovu“. A mezitím se všichni, kdo mají v autě trpělivost, zásoby vody a dobrou náladu, mohou těšit na další kapitoly nekonečného seriálu „Brněnský okruh trpělivosti“.

Jedno pozitivum to ale přece jen má. Tím, že z přivaděče od Svitav nejezdí tolik vozidel, se trochu uvolnil prokletý nájezd na D1 na kilometru 190. Ale o tom zase příště…

Použité zdroje: