Emisní povolenky: Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější

Vítejte ve světě, kde se i teplo stává luxusní komoditou a uhlík má konečně svou cenovku. Evropská unie totiž rozhodla, že i obyčejný člověk, který si večer rád zatopí, musí pocítit, že planeta není nafukovací. Emisní povolenka – kdysi strašák pouze pro elektrárny a hutě – se už velmi brzy promítne i do účtů obyčejných domácností, které topí plynem. Nezáleží, jestli bydlíte v paneláku na Jižním Městě nebo v řadovém domku u Mnichova – povolenka se účtuje podle tuny vypuštěného CO₂, a ta je dražší než běžný rodinný oběd v hospodě. Cenu stanovuje trh EU ETS, který dnes pohybuje kolem 70 eur za tunu. A teď si představte, že běžná domácnost, která ročně spálí kolem 20 000 kilowatthodin plynu, vyprodukuje zhruba čtyři tuny CO₂. Výsledkem je jednoduchý výpočet: v příští topné sezoně to bude příplatek zhruba 280 eur za rok. Taková malá „emisní daň“, aby si člověk lépe rozmyslel, jestli chce žít v civilizaci, nebo zkusí bydlet v iglú.

Pro někoho je 280 eur k účtu za plyn sotva znatelný výdaj, pro jiného docela velký zásah do peněženky. A tady se pohádka o rovnosti v EU rozpadá na realitu statistik. V Německu je průměrná hrubá mzda zhruba 3 800 eur měsíčně, zatímco v Česku je to 45 000 korun, tedy zhruba 1 800 eur. Stejných 280 eur na povolence tedy představuje pro průměrnou českou domácnost skoro dvojnásobně větší náklad vzhledem k příjmu. Němec si tak za „emisní příplatek“ koupí jednu a půl večeře v restauraci, Čech se místo hospody zasměje u letáku z Lidlu a o víkendu raději vyrazí na chatu – tam se totiž dá ještě topit dřevem bez povolenky, alespoň prozatím.

A tak zatímco německý stát chystá masivní dotace, úlevy a vysvětluje veřejnosti, že „Green Deal“ je cesta k prosperitě a energetické nezávislosti, v Česku se místo toho mluví o tom, kolik lidí spadne do energetické chudoby a jak si má důchodce pořídit tepelné čerpadlo, když nemá ani na nové boty a živí se gothajem v papíru. Jenže emisní povolenka se vybírá stejně – ať už ji platí někdo, kdo si může dovolit elektromobil na leasing, nebo někdo, kdo pořád jezdí dvanáctiletým dieselem a dům mu vyhřívá plynový kotel z akce v OBI.

Přitom na samotném principu není nic složitého ani nespravedlivého: za každou tunu CO₂ se prostě platí, aby trh začal preferovat čistší řešení. Jenže jak je zvykem, ve střední Evropě máme trochu jiné životní náklady než na západě. Takže i když čísla na faktuře budou stejná – těch 280 eur za rok – německý zákazník si to odečte z vyšší mzdy a za měsíc ani nepozná rozdíl. Český zákazník si ten stejný poplatek musí odtrhnout z daleko nižšího příjmu, takže si to na konci měsíce zatraceně dobře zapamatuje. Paradox evropské klimatické spravedlnosti tak v praxi znamená, že čím chudší země, tím větší procentuální náraz. Ať už jste ekolog, nebo skeptik, musíte uznat, že uhlíková stopa české rodiny není o moc větší než té německé – zato stopa v peněžence větší je, a to pořádně.

Jsem zvědav, jak budou politici vysvětlovat, že „povolenka je spravedlivá a všichni jsme na stejné lodi“. Fakta tp však říkají jasně: domácnosti topící plynem v Česku čeká zhruba o pětinu vyšší roční účet za vytápění kvůli emisní povolence. A když si srovnáte, kolik z vaší výplaty ukousne těch 7 000 korun (nebo 280 eur), možná vás příště zahřeje už jen pohled na účet a pocit, že pro lepší klima děláte víc než váš kolega v Německu. Ale aspoň budete vědět, za co si připlácíte – za evropský pocit spravedlnosti, který v peněžence pálí víc než saze v komíně.

Zkrátka - raději si místo topení vezměte další svetr…

Zdroje: