Článek
Kdyby člověk věřil všemu, co se o cestování do Itálie píše na internetu, musel by si před odjezdem nastudovat přinejmenším malou encyklopedii společenského chování. Dočetl by se, že po jedenácté dopoledne nesmí ani pohlédnout na cappuccino, že špagety se nikdy nelámou, pizza se jí zásadně rukama, těstoviny se nesmějí objednávat jako příloha a espresso se vypije na dva loky, jinak se patrně otevře země a pohltí nešťastného turistu i s kávovým šálkem.
Po přečtení několika takových článků by člověk mohl nabýt dojmu, že Italové tráví většinu dne tím, že pozorují cizince a zapisují si jejich prohřešky do tlusté černé knihy.
Pak ale do Itálie skutečně přijedete
Posadíte se před malou kavárnu v ospalém kalábrijském městečku. Není to žádné slavné náměstí z turistických průvodců, spíš jedna hlavní ulice, kolem které se odehrává celý místní život. Tu kolem zabzučí Vespa, za ní se líně dokodrcá letitý Fiat Panda, kterých je v Kalábrii snad víc než olivovníků. Od vedlejšího stolku se ozývá živá italština, z kavárny voní čerstvě namletá káva a číšník s naprostým klidem obsluhuje jednoho hosta za druhým.
Jen vy sedíte trochu nejistě. V hlavě vám běží všechny ty internetové poučky. Co když udělám něco špatně? Co když se ztrapním?
A pak zjistíte něco překvapivého - nikdo to neřeší. Kromě lidí, kteří uvěřili nesmyslným článkům na internetu.
Vedle vás sedí parta místních. Děda si objedná espresso. Jeho žena si pomalu vychutnává citronovou granitu. Vnouče loudí další kopeček pistáciové zmrzliny. Číšník se usmívá úplně stejně na všechny. A když o pár stolů dál nějaký turista požádá o cappuccino, nepřestane se točit Země, Vespy dál brumlají po ulici a Fiat Panda poslušně čeká na semaforu.
Italové své zvyky samozřejmě mají. Většina z nich pije cappuccino ráno a večeřet chodí až tehdy, kdy si Čech pomalu říká, že už by měl být dávno v pyžamu. Ale právě proto se cestuje – aby člověk poznal, jak žijí ostatní, ne aby se během týdne snažil stát jedním z nich. A ani by to nebylo dost dobře možné – biorytmy se totiž na dovolené nepřeprogramují stejně snadno jako navigace v autě.
Turista totiž nepřijíždí proto, aby složil zkoušku z italské etikety. Přijíždí ochutnat místní kuchyni, projít se úzkými uličkami, vykoupat se v průzračném moři, posedět večer u sklenky vína a odvézt si domů hezké vzpomínky.
A pokud si po obědě objedná cappuccino místo espressa, svět se opravdu nezastaví.
Ve skutečnosti jsou Italové zvyklí na miliony turistů z celého světa. Někdo večeří v šest, jiný až v deset. Někdo pije ledovou vodu, jiný víno. Někdo si dá na pizzu ananas. To poslední už možná kuchaři způsobí drobné cuknutí koutku, ale život jde dál.
Těstoviny s mečounem a salát z rajčat Belmonte
Představa, že po každém takovém požadavku kuchař odhodí vařečku, roztrhne zástěru a se slovy „Mamma mia!“ odejde do předčasného důchodu, patří spíš do světa internetových legend.
Když jsem byl v Itálii já, schválně jsem se díval kolem sebe. Ne na turisty, ale na Italy. Každý jedl trochu jinak, každý pil trochu jinak, každá rodina měla svůj vlastní rytmus. Jediné, co měli společné, byla pohoda. Nikdo neřešil, jestli soused u vedlejšího stolku právě porušil nějaký odstavec gastronomického zákoníku.
Internet miluje senzace
Článek s titulkem „Sedm věcí, které v Itálii nikdy nedělejte!“ se čte mnohem lépe než prosté konstatování, že většina Italů je úplně normální, přátelská a tolerantní. Není pak divu, že vznikají takové mýty. Jenže skutečnost bývá mnohem prozaičtější. Číšník vám kávu připraví, popřeje dobrou chuť a půjde obsloužit další stůl.
Samozřejmě, existují pravidla slušného chování. Nejen v Itálii, ale kdekoli na světě. Nekřičet na personál. Chovat se s respektem. Nenechávat po sobě nepořádek. Poděkovat. Usmát se. Tohle funguje v Římě, v Brně i na druhém konci světa.
Všechno ostatní jsou většinou jen místní zvyklosti. A zvyklosti nejsou od toho, aby strašily turisty. Jsou od toho, aby dělaly jednotlivé země zajímavějšími.
Takže až příště budete sedět někde v malé kavárně na jihu Itálie, kolem vás bude líně projíždět další omšelý Fiat Panda, mezi domy se ozve známé zabzučení Vespy a od moře přinese lehký vánek vůni soli, bude čtyři odpoledne a dostanete neodolatelnou chuť na velké cappuccino s hustou pěnou, klidně si ho objednejte.
Pokud se u stolu chováte slušně, a ne jako vepř, nikomu tím neublížíte.
Ital to pochopí.
A kávovaru je to úplně jedno.
Zdroje:
