Článek
Kde začít. Snad tedy u toho, že jsem sám maturitu kdysi skládal – ovšem byl jsem lajdák, neučil jsem se, tzv. „svaťák“ jsem využil k tomu, že jsem chodil na brigády anebo se poflakoval doma. Učení jsem se věnoval asi 30 minut, protože jsem si nebyl jistý některými věcmi v předmětu informatika. To byla celá moje příprava a ano, dnes bych to možná udělal jinak, protože mám určité zkušenosti. Přesto jsem ale odmaturoval na první pokus (nevím teď přesně „za kolik“, ale ne, určitě jsem neměl samé jedničky). Proto nerozumím tomu poprasku, který se rozvinul kolem státních maturit. Respektive kolem toho, kolik lidí je neudělalo…
Osobně nejsem příznivcem centralizace čehokoliv, protože jakmile se něco dělá ve velkém v jedné „továrně“, zákonitě se dostaví chyby, nedostatky a problémy. Stačí se ostatně podívat na centralizaci moci ve státní správě, kdy hen zákon č. 248/2000 Sb. byl od svého vyhlášení v srpnu 2000 již sedmnáctkrát (!) novelizován a předpokládám, že ani to nebude poslední verze. Ve zkratce se většina moci pomalu ale jistě přesouvá do Prahy…
Zpět k maturitám. Upřímně řečeno mě velká neúspěšnost nepřekvapuje. Jakkoliv uznávám, že některé věci vypadaly přinejmenším podezřele a měly by se stát podněty k tomu, aby se příští rok celý proces zvládl výrazně lépe (nebo se zrušil), domnívám se, že toto nebyl ten hlavní problém. Nejspíš ale naštvi hodně lidí tím, co napíšu níže.
Podle mě je problém i v tom, že mladá populace prostě a jednoduše hloupne. Nemějte mi to za zlé, nemusí se nutně jednat o to, že ti lidé jsou neinteligentní. Spíše mám často pocit, že tu inteligenci prostě nechtějí využívat, nebo jsou na to líní.
Čím dále tím častěji si všímám, že pro dnešní mladou populaci v drtivé většině není důležité vědění. Co „potřebuje“, to si vyhledá na Google nebo přes AI. To není nutně špatně; když něco nevím, je vždycky dobré vědět, kde mohu informaci najít a kam se obrátit. Jenže toto bohužel třeba u maturit není možné, tam jsou Google a AI zakázány. Domnívám se, že existuje určitý základní okruh věcí, které by člověk prostě měl vědět bez cizí pomoci. Třeba číslo na hasiče (jasně, na to se u maturity asi nikdo neptá).
Další věcí pak je to, co průměrný člověk na tom internetu vyhledává. Nejsou to věci, které by daného člověka nějak rozvíjely, většinou se jedná o povrchní témata a způsoby, jimiž se dá snadno profitovat (osobně, finančně atd.). Nejvyhledávanější dotazy typu „jak zhubnout“, „co je dneska v televizi“, „kdo dneska vypadl ze Survivoru / Masterchefa“, „kdo nejvíc vydělává na OnlyFans“ opravdu nikomu u maturity nepomohou a někde se to prostě projevit musí.
Navíc díky tomu, že rodiče mladých lidí se většinu dne musejí věnovat zaměstnání, aby vůbec zvládli sebe a své potomky uživit a zajistit jim vše potřebné, chybí zde určitá kontrola, nebo možná spíš mentoring, který by mladé k touze po poznání vedl. Neříkám, že je to tak všude, ale těch případů není málo.
A ještě jedna věc – i vzhledem k výše uvedenému dne mezi mladými není důležité, co kdo umí a ví. Mnohem důležitější je to, jak vypadá a s kým se zná. Jestli má pěkné oblečení, dobře nasvícené fotky na Instagramu, moderní mobilní telefon. Tyto věci dnes hrají prim. A ne, ani tohle u maturity nepomůže. A nevylepšíme to tím, že začneme plakat, psychicky se hroutit a volat po přezkumu.
Jako u každého velkého projektu i zde je jistě prostor k vylepšení. Ale ten je také na druhé straně - u respondentů. Chce to začít makat, jinak se nemůžeme divit tomu, jak ta maturita dopadla…
