Článek
Zrovna v pátek. Zrovna v pátek jsem jel po všemi milované D1 směrem na Vyškov na Moravě. Byl podvečer, stmívalo se a vrcholila dopravní špička, velmi hustý provoz. Zúžení mezi 194. a 196. kilometrem je stále aktuální, ačkoliv stavaři dělají, co mohou. Za sebe musím říct, že se na té stavbě opravdu pořád něco děje, a je jedno, jaká je denní doba, zda je všední den, či neděle.
Před zúžením se doprava postupně zpomalovala, až někde kolem 188. kilometru zastavila úplně a popojíždělo se. Už tady bylo zajímavé sledovat, jak se někteří řidiči chovají - neustálé přejíždění z pruhu do pruhu, protože „ten druhý přece jede rychleji“, různé posuňky za volantem, jeden obzvláště rozumem obdařený jedinec dokonce suverénně frčel záchranářskou uličkou, než jej vepředu zablokoval kamion.
Už jen to samo o sobě svědčí o jakési labilitě daných řidičů, nicméně to hlavní mělo teprve přijít. Zúžení jsme pomalejším tempem projeli, za ním se poměrně dost vozidel odklonilo na D2 směr Bratislava, my jsme pokračovali dále rovně na Ostravu.
A pak se to stalo. V pravém pruhu jela souvislá kolona nákladních vozidel rychlostí kolem obvyklých 90 km/h, před námi v levém pak jela souvislá kolona osobních vozidel, nejdříve kolem 100 km/h, ale zrychlovala. Najednou jsem v bočním zrcátku zaznamenal mohutnou záři. Hned zase zhasla a pak zablikala ještě několikrát. Stará stříbrná Škoda Superb se dožadovala uvolnění místa v levém pruhu. Na to, že uhnout jaksi nebylo kam, nehodlala hledět. Chtěla jet, chtěla letět, a my ostatní jsme jí v tom rozletu bránili. Za volantem seděl muž odhadem kolem 40 let, byl tam sám a evidentně nebyl ochoten přijmout žádný kompromis. Když na mne takto zablikal asi pošesté (podotýkám, že v pravém pruhu opravdu jely kamiony v často až nebezpečně malém rozestupu a přede mnou byla další motorová vozidla), dopálil jsem se a rozsvítil jsem zadní mlhovku. Škodovka se překvapeně stáhla. Po asi dvou minutách se doprava přeci jen trochu více rozprostřela a já mohl uhnout do pravého pruhu. Škodovka na to okamžitě šlápla, jenže přede mnou bylo další vozidlo, takže teď blikala na něj…
Nevím, co z toho ti lidé mají, pokud by měli nějakou soudnost, tak musí na první pohled vidět, jaká je situace, a že reálně prostě není způsob, jak celou věc urychlit. Přesto se mezi námi najdou tací, kteří se s tím odmítají smířit a chovají se agresivně, vynucují si něco, co jim nelze dát.
Je to jen jeden z mnoha příkladů, s takovými letci se setkávám téměř denně. Sám nejezdím nutně přesně 130, když situace dovolí, ale byl jsem svědkem několika situací, kdy mě třeba ve 140 poměrně velkou rychlostí předjíždělo jiné auto, a za ním bylo nalepené další, které blikalo dálkovými světly, že to auto, které tam mohlo mít tak 170, jede pomalu…
Domnívám se, že sankce za hrubé překročení rychlosti jsou u nás ještě relativně mírné co do finanční stránky věci, pokuty bych klidně zvýšil. Když se totiž člověk podívá na statistiku dopravních nehod, tak nezanedbatelné množství má v kolonce „důvod“ uvedeno nedodržení bezpečné vzdálenosti a nepřizpůsobení rychlosti stavu komunikace či aktuální dopravní situaci.
Takže dokud se lidé nenaučí se na silnici navzájem respektovat, tak jen klidně měřte a pokutujte. Ale všem stejně…
