Článek
Brno si po letech znovu užilo svůj velký víkend. Masarykův okruh hostil závody Moto GP a jak už to u podobných událostí bývá, spolu s burácením motorek přišlo i jiné, poněkud hlučnější příslušenství – dopravní kolaps, přeplněné kempy a srdceryvné příběhy o „setkání s přáteli z Německa“.
Už v pátek ráno bylo jasné, že se nepojede jen na trati. Dálnice D1 – to věčné české trauma – opět prokázala, že je výborným testem trpělivosti i podvozku. Kolony se táhly na kilometry, dálniční přivaděče do Brna se na dopravních mapách barvily do sytě červené, a z autorádií zněla doporučení, že by bylo dobré jet jinudy. Kudy jinudy, to už zmíněno nebylo. Podle údajů policie a organizátorů bylo jen v sobotu kolem Masarykova okruhu přes sedm tisíc osobních vozů a téměř dva tisíce motorek. V neděli se čísla ještě zvedla. Na místní poměry to připomínalo menší exodus, na německé poměry standardní výjezdní zasedání s uzeninou.
A právě zde přichází na scénu oblíbené žánrové klišé posledních let: příběhy o tom, jak čeští a němečtí přátelé překonávají hranice, aby se na pár dnů v Brně mohli znovu obejmout, zapít stará přátelství a sdílet nadšení pro motoristický sport. V novinách, zvlášť regionálních, se pak objevují líbezné reportáže s titulky typu „Každý rok se tu scházíme“ nebo „Brněnský okruh je naše srdcovka“. Čtenář by málem zaplakal, kdyby zrovna nečekal v koloně na výpadovce a nerozhlížel se po okolí, zda se tam nevyskytuje rovná větev.
Tady je ale dobré se na chvíli zastavit a zamyslet. Opravdu jde o přátelství? O ta něžná setkání duší, která překonávají vzdálenosti a jazyky? Nebo se jedná spíš o tradiční výlet, kde přátelství končí ve chvíli, kdy se u pultu řekne cena hot dogu? Mnozí z „přátel“ totiž dorazili v karavanech, ubytovali se (za tučný poplatek) na zahradách svých „kamarádů“ či v kempech s kompletním servisem, v ruce měli elektronickou vstupenku a v druhé půllitr. Těžko si představit, že právě tohle je model kontaktu dvou kulturních světů. Spíš jde o dobře zajetou ekonomiku motoristické turistiky, která umí zabalit komerci do sentimentu. A proč ne? Funguje to. Funguje to skvěle.
Brněnské hotely hlásily plno. V kempech se stanovalo jako za mlada, jen s tím rozdílem, že se do stanů připojovala powerbanka, klimatizace a někdy i satelit. Německy se mluvilo všude – na parkovištích, u stánků, i v pořadníku na sprchy. Kdo měl zájem o teplý párek v rohlíku, mohl za něj s klidem vysolit i dvě stě sedmdesát korun. A pokud někdo dostal žízeň, měl na výběr – buď vodu za 50, nebo pivo za dvojnásobek, což bylo o něco méně absurdní.
Zatímco se na trati závodilo o desetiny sekundy, na silnicích okolo Brna se závodilo o metry. Městská hromadná doprava kolabovala spolu s ostatní dopravou – zvláštní autobusové linky měly podle plánů jezdit každých patnáct minut, ve skutečnosti se čekalo klidně i třičtvrtě hodiny. Řidiči hlásili zpoždění, fanoušci nadávali a organizátoři apelovali, že je přece potřeba pochopení. Inu, pochopení. Zvlášť když už stojíte dvě hodiny v zácpě a čekáte, až se německý přítel objeví za zatáčkou s grilovanou klobásou a úsměvem na tváři.
Je fér říct, že Moto GP v Brně přineslo to, co se od něj čekalo. Velkolepou show, spoustu návštěvníků a velmi silný dopad na místní infrastrukturu. Ale ta pohádka o přátelství, která se vypráví při každém ročníku, je možná potřeba trochu přepsat. Přátelství je krásná věc, ale telefonní linky i internet fungují celkem spolehlivě. Pokud někdo skutečně není schopen dojet do sousedního státu, aby viděl kamaráda z Německa, nabízí se otázka: jsou to ještě přátelé, nebo spíš pravidelní platící zákazníci? Jak jinak si vysvětlit ty historky typu „konečně se po pěti letech uvidíme s přáteli z Německa!“
Možná je načase přestat si hrát na mezilidské pouto a přiznat si, že Moto GP je v první řadě festival benzínu, komerce a národní dopravní rezignace. A to je v pořádku. Jen to nenazývejme dojemným setkáním, když realita vypadá jako stánek s pivem nebo klobásou. V kontextu tohoto článku je trochu úsměvné, že i toho stánku se vytvoří kolona; a ještě vás na jejím konci zkasírují.
Za přátelství se peníze neúčtují. Chcete-li opravdu své přátele vidět, jeďte za nimi. Nebo je pozvěte k vám. Ale nenechte si platit za to, že vám na zahradě postaví stan…
