Článek
Někdy má člověk pocit, že se proti němu technologie spikly. Stačí si chtít jen rychle koupit pár věcí do lednice — a skončí u samoobslužné pokladny, která odmítá uznat, že rohlík je skutečně rohlík. Třeba proto, že ten konkrétní kus váží o pět gramů víc, než by měl. Většina lidí v takové chvíli rezignuje, přivolá obsluhu, která v několika kliknutích problém vyřeší, a jede se dál. Jenže pak jsou tací, kteří to berou jako osobní výzvu. Boj o princip, ve kterém přece nemohou být poraženi.
Tenhle bojovník byl zhruba padesátiletý pán, postava spíš plná než štíhlá, s výrazem člověka, který ví všechno nejlíp — a svět by byl podle něj mnohem jednodušší, kdyby mu ostatní konečně dali za pravdu. Měl na sobě koženou bundu, tmavou pletenou čepici a v ruce košík s několika běžnými věcmi: chléb, paštiku, máslo a nějaké to pivo. Nic, co by průměrně inteligentní jedinec neměl u samoobslužné pokladny zvládnout.
Jenže hned při zadávání prvního produktu se situace začala komplikovat. Pokladna zahlásila: „Položte zboží do taškové zóny.“
Pán položil. „V taškové zóně je neočekávané zboží. Než budete pokračovat, toto zboží odstraňte.“
„No to snad ne,“ zabručel a začal se nervózně ošívat. Zkusil to znovu — ovšem se stejným výsledkem. Napětí narůstalo a mužův obličej pomalu, ale jistě brunátněl.
Opodál stála mladá prodavačka, mohlo jí být kolem pětadvaceti. Celou scénku chvíli pozorovala, a nakonec se rozhodla zákazníkovi proaktivně nabídnout pomocnou ruku.
„Mohu vám s tím pomoct, pane?“ zeptala se s úsměvem.
Jenže počítač „vymejšlel blbiny“ dál. Po třetím pokusu už to pán pojal jako urážku své cti. „Jaký neočekávaný zboží?! To je chleba! CHLEBA!“ zvedl ho a chvíli to vypadalo, že se jím pokusí inzultovat obrazovku, která na něj výsměšně promítala animaci toho, jak se zboží odstraňuje z taškové zóny.
Zde se asi sluší poznamenat, že problém zřejmě spočíval v tom, že pán na váhu položil jiný druh chleba, než jaký markoval. Výsledkem pak byla nesprávná hmotnost — fyzický chléb prostě neodpovídal tomu v systému. A tak se nebohá pokladna vlastně bránila zcela právem.
Nakonec se ovšem její hláška změnila na: „Vyčkejte, prosím, na obsluhu.“
„Sama si vyčkej na obsluhu!“ zuřil ten člověk.
Prodavačka znovu zkusila zasáhnout. „Pane, asi tam nedáváte správný chleba. Proto vám—“
„Já vím, jak se to dělá! Já nejsem blbej!“ skočil jí muž vztekle do řeči.
V tu chvíli bylo jasné, že už nejde o nákup, ale o záchranu posledních zbytků důstojnosti.
Nakonec ovšem zákazníkovi nezbylo, než si od prodavačky přece jen nechat pomoci. Ta namarkovala správný chléb, položila jej do taškové zóny — a pokladna byla spokojena. Muž si vztekle odfrkl a jal se pokračovat dalšími položkami. Na řadu nyní přišlo pivo.
„Vyčkejte na obsluhu,“ ozvalo se opět z reproduktoru. Jak se dalo předpokládat, alkoholický nápoj vyžaduje kontrolu věku zákazníka. Není to nic, co by si vymyslel obchod, natož ta nebohá pokladna. Jedná se pouze o dodržování zákonů České republiky.
To byla zjevně poslední kapka pro uraženou ješitnost. „Ne, děkuju pěkně! Já ti na to kašlu!“ odsekl, sbalil svoji prázdnou tašku a měl se k odchodu. „Si to strč někam!“
Otočil se na obrtlíku, teatrálně mávl rukou a vydal se k východu. V jednom okamžiku se ale ohlédl zpátky — patrně chtěl ještě dodat něco sarkastického — a v tu chvíli ztratil přehled o situaci kolem sebe. Roh palety se zbytky nějakého zboží vykonal své dílo zkázy.
Ozval se tlumený náraz a pán skončil rozpláclý na zemi. Dokonce i čepice mu odletěla z hlavy a nos se zbarvil do fialovo-ruda.
Nastalo ticho. To zvláštní ticho, které trvá asi půl vteřiny, než si všichni dovolí zareagovat. A pak se to rozjelo: tlumené uchechtnutí, jeden výbuch smíchu, někdo dokonce zatleskal. Prodavačka se přemáhala, ale koutky jí cukaly.
Zatímco předtím se zákazníci bavili — mimo jiné i o tom, co to zas bylo za turovitého — nyní nastalo ticho. Po chvilce se ozvalo několik tlumených uchechtnutí a někdo ve frontě u běžné pokladny pronesl:
„A vida, Boží mlýny melou i mezi regálama… nebo spíš mezi paletama.“
Potlučený arogant se posbíral ze země a vystřelil z prodejny jako namydlený blesk. A všichni tak nějak cítili, že zase jednou všechno dopadlo tak, jak mělo, a potvrdilo se, že pýcha předchází pád…
