Článek
Prosinec v Praze má zvláštní schopnost maskovat realitu. Město se zahalí do světýlek, do vzduchu se rozlije vůně skořice a hřebíčku — a někde mezi tím i plíživý pach lidí, které všechen ten vánoční shon na Staromáku vůbec nezačal zajímat a přišli si tam jen počkat u koše na svou příležitost. Oficiální komunikace mezitím s vážnou tváří mluví o kouzlu adventu, jedinečné atmosféře a neopakovatelném zážitku. Člověk by si skoro mohl myslet, že nejde o byznys, ale o kulturní službu veřejnosti. Jenže realita má vlastní program…
Jako cestovatel, který má Prahu určitým způsobem rád, ale zároveň disponuje alespoň naprostým základem finanční gramotnosti, jsem si zcela nevinně otevřel rezervační portál a začal hledat prosincový pobyt. Nešlo o nic přehnaného — žádný pětihvězdičkový hotel, žádný apartmán s vířivkou na střeše ani výhled na Karlův most při západu slunce. Prostě normální ubytování, kde se dá přespat ze soboty na neděli, osprchovat se a ráno si zajít na snídani do hotelové lobby. Nemuset nikam ven do zimy.
A právě tehdy jsem narazil na fenomén, který by si zasloužil čestné místo ve Stopařově průvodci po Galaxii: cenovou realitu pražských hotelů v prosinci. Jde o propastný rozdíl mezi pracovním dnem a víkendem — tak výrazný, že by si člověk mohl myslet, že se s příchodem pátku nemění jen datum v kalendáři, ale i kliky na WC. A nejspíš rovnou za zlaté.
Aby bylo jasno hned na začátku: nejde o dva různé hotely ani o dva různé pokoje. Nejde o lepší výhled, větší postel, exkluzivnější snídani ani o pokojovou službu — natož nějakou „s výhodami“. Bavíme se o jednom konkrétním pokoji ve stejném hotelu, se stejným vybavením, stejnými službami, a dokonce i se stejnou slevou. Jediný rozdíl spočívá v tom, jestli přijedete v týdnu, nebo o víkendu.
Apartmán Deluxe. Čtyřicet metrů čtverečních, ložnice s extra velkou manželskou postelí, obývací část s rozkládací pohovkou, klimatizace, vlastní koupelna, minibar, Wi-Fi zdarma. Snídaně v ceně, aby bylo jasno, že se nešetří na detailech. Pokoj, který působí jako solidní kompromis mezi pohodlím a realitou.
V pracovní dny ta realita vypadá relativně snesitelně. Cena po uplatnění věrnostní „slevy“ — no tak, všichni víme, jak to s těmi slevami bývá — činí 4 954 Kč za noc, včetně daní a poplatků. Zrušení zdarma, žádné háčky, žádná povinnost prodat orgány předem. Není to málo, ale v kontextu prosincové Prahy si člověk řekne, že to pořád spadá do kategorie „bolí to, ale dá se s tím žít“.
Tak asi pojedeme v úterý, ne?
Jenže ejhle. Pak přijde víkend a ten samý pokoj, ten samý hotel, ta samá snídaně, ta samá postel, která se s příchodem pátku zřejmě promění v mimořádně exkluzivní spací zážitek. Cena? 18 249 Kč za noc. Jedna noc, žádný wellness balíček, žádný osobní komorník ani láhev šampaňského Krug na uvítanou. Jen prostý fakt, že je víkend.
Protože sobota je prostě drahá…
V ten moment se člověk neubrání dojmu, že nesleduje ceník ubytování, ale živou ukázku toho, kam až lze posunout pojem „poptávka“. Rozdíl mezi pracovním dnem a víkendem činí téměř čtyřnásobek. Jinými slovy: stejný pokoj je o víkendu skoro čtyřikrát dražší než v týdnu, aniž by se změnilo cokoliv jiného než datum v kalendáři. Co se tedy o víkendu stane? Přibude personál v bílých rukavičkách? Změní se kvalita matrace? Otevře se tajná wellness zóna dostupná jen od pátku do neděle? Nic takového. Jedinou skutečnou změnou je to, že lidé mají volno a chtějí přijet. A to, jak se ukazuje, bohatě stačí.
Celá situace by se ještě dala pochopit, kdyby šlo o hotel přímo v historickém centru, kde se platí za adresu stejně jako za pokoj. Jenže tady přichází další drobný, leč podstatný detail: tenhle hotel neleží na Staroměstském náměstí ani pár kroků od Karlova mostu. Jde o lokalitu u metra, kde by člověk automaticky čekal, že cena bude alespoň vzdáleně reflektovat polohu. Zdá se ale, že s příchodem víkendu přestává poloha hrát jakoukoli roli. V cenové logice prosincové Prahy se i méně centrální části města chovají, jako by měly nainstalovaný vlastní orloj. Víkend tím pádem funguje jako univerzální příplatek, který maže rozdíly mezi centrem a zbytkem města a vytváří pozoruhodnou iluzi, že všechno je najednou prémiové.
Z pohledu hotelu je to bezpochyby racionální strategie. Poptávka je vysoká, nabídka omezená a rezervační systémy reagují rychle a bez sentimentu. Z pohledu cestovatele to ale působí spíš jako test hranic trpělivosti a ochoty platit. Člověk nemá pocit, že si kupuje službu, ale že se účastní experimentu, který zkoumá, kolik je ochoten zaplatit jen proto, že je prosinec a město je nasvícené. Ironie celé situace spočívá v tom, že Praha se dlouhodobě snaží mluvit o udržitelné turistice, kultivaci centra a rozložení návštěvnosti během roku.
Celý obrázek dostává ještě jeden absurdní rozměr ve chvíli, kdy se pokusíte být finančně rozumným hostem a rezervovat si jen jednu noc ze soboty na neděli. U jiného pražského hotelu, než ze kterého pocházejí výše uvedené obrázky — čtyřhvězdičkového zařízení s cenou přes 3 500 Kč za noc, tedy žádného levného nocležiště — mi bylo řečeno, že to možné není. Víkendové pobyty jsou podmíněny minimálně dvěma nocemi. Jinými slovy: buď přijeďte na celý víkend, nebo nejezděte vůbec. Argumenty o tom, že se jedna noc hotelu „nevyplatí“, v tomto případě neobstojí. Při této ceně se to vyplatí vždy.
Pravidlo dvou nocí bych možná chápal v případě horského resortu u sjezdovky nebo lázeňského hotelu na konci světa. Jenže tady se bavíme o městském hotelu v Praze, kam lidé často přijíždějí pracovně, za kulturou, nebo prostě proto, že si mohou dovolit odjet z domova jen na jednu noc. Ne každý má luxus volného pátku a pondělí, ne každý si může vzít dva dny dovolené jen proto, aby vyhověl nesmyslným rezervačním požadavkům hotelů.
Hotelu jsem dal najevo, že pokud je pro ně lepší pokoj neprodat, než ho obsadit na jednu noc, beru to na vědomí. Odpověď už nepřišla. A rezervační systém mi dal za pravdu — pokoj zůstal neprodaný.
Zdá se tedy, že v prosincové Praze je někdy výhodnější neprodat vůbec než ustoupit z představy ideálního víkendového hosta, kterého lze maximálně vytěžit. Realita prosincových cen pak říká jediné: přijeď, ale ideálně v úterý. Pokud si dovolíš přijet v sobotu, počítej s tím, že kouzelná atmosféra má i svou velmi kouzelnou cenovku.
A to je možná ta nejupřímnější a nejpřesnější definice prosincového ubytování v Praze: neplatíte ani tak za pokoj a služby, ale za to, že jste si vybrali špatný den v kalendáři…
