Článek
Známe to všichni. Letní měsíce přinášejí nejen teplo a slunce, ale také každoroční výměnu obuvi, zejména u těch, kterým nohy rostou rychleji, než houby po dešti. Sandály, pantofle a otevřené boty všeho druhu zaplavují regály obchodů, a zákazníci si s radostí zkoušejí nové modely. V takové chvíli si málokdo uvědomí, že právě zkoušení bot může představovat problém.
Příběh, který se odehrál jednoho odpoledne v obchodě s oblečením a obuví, však tento problém odhalil v plné nahotě, a to doslova. Zákazníci si prohlíželi a zkoušeli různé sandále a pantofle, každému se holt líbí něco jiného. A v tom do prodejny vešla postarší paní, možná kolem sedmdesátky. Oblečená v lehkých letních šatech a se slaměným kloboukem působila na první pohled mile a elegantně. Zamířila přímo k regálu s letní obuví, kde se nacházely sandály a pantofle bez paty, jaké starší generace obvykle preferují.
Paní si bez váhání sedla na lavici a začala si vybírat obuv. Některé rovnou zavrhla, ale několik párů prošlo jakýmsi pomyslným sítem a dáma se jala je zkoušet. Nezvykle dlouho se zdržela u světle béžových sandálů s měkkou podrážkou. A právě při tomto procesu jsem si povšiml zajímavého detailu. Když si nazula první botu, bylo patrné, že její chodidla nejsou v nejlepším stavu. Nehty na nohou měly silně změněné zbarvení. Od žlutavé až po šedozelenou, některé ztluštělé a pokroucené, jiné částečně odloupnuté. Bylo zřejmé, že paní trpí pokročilou mykózou nehtů, tedy plísňovým onemocněním. A tato paní, vážení přátelé si boty zkoušela s úsměvem a naboso… přitom prodejna nabízí jednorázové silonky právě pro účely zkoušení obuvi.
Z hygienického hlediska se v tuto chvíli otevřela otázka, kterou si běžný zákazník možná nikdy nepoloží: jak bezpečné je zkoušet boty v obchodě po někom jiném? A proč si vlastně někdo vůbec zkouší boty naboso?
Rizika, která nevidíme
Mykóza nohou je velmi rozšířený problém, zvláště u starších osob. Postihuje jak kůži, tak nehty, a její přenos je možný nejen přímým kontaktem, ale i prostřednictvím kontaminovaných povrchů. Boty zkoušené na bosé nohy mohou sloužit jako ideální médium pro přenos infekce. Když si někdo s mykózou obuje botu naboso, část infekčních mikročástic – ať už z odloupané kůže, nebo z infikovaných nehtů – může zůstat uvnitř. Další zákazník si tuto stejnou botu později nazuje, nezřídka rovněž naboso, a riziko přenosu je na světě.
V obchodech s obuví se sice často nacházejí jednorázové ponožky, ale jen málokdo je skutečně používá. Ne všichni si jich všimnou, jiní je považují za zbytečnost, a někteří jednoduše nechtějí ztrácet čas. Prodejci přitom nemohou zákazníkům přímo nařídit jejich použití. Výsledkem je, že se hygienické standardy v těchto prostorách často podceňují.
Vraťme se k oné paní. Její chování bylo zcela upřímné — nehledala pozornost, jen si chtěla pořídit pohodlné boty na léto. Pravděpodobně si vůbec neuvědomila, že její stav může být pro ostatní nepříjemný nebo dokonce nebezpečný. Mykóza je natolik častá, že si na ni mnozí lidé už zvykli a nevnímají ji jako problém hodný pozornosti. Jenže v kontextu sdílených prostor a veřejného vybavení — a tím obchod s obuví bezpochyby je — bychom se k těmto věcem měli stavět zodpovědně.
Situace vyvolává otázky: Měl by personál zasáhnout? Je vhodné zákaznici diskrétně upozornit? Nebo bychom se měli spoléhat na osobní odpovědnost každého člověka? Ani jedna odpověď není jednoduchá. Zdravotní stav jednotlivce je osobní záležitostí, ale v momentě, kdy se dotýká veřejného prostoru, je třeba najít rovnováhu mezi taktem a ochranou zdraví ostatních.
Co s tím?
Řešení může spočívat v osvětě a lepší prevenci. Obchody by mohly více viditelně informovat o nutnosti používat jednorázové ponožky, případně je zákazníkům aktivně nabízet při vstupu. Personál může být školen, jak v takových případech nenásilně a s respektem zasáhnout — například formou nabídky ponožek nebo upozornění na hygienické doporučení. Zákazníci by si měli být vědomi toho, že i drobná nepohodlnost – jako je navléknout si tenkou ponožku – může ochránit zdraví jiného člověka.
A ti, kteří se s mykózou potýkají, by se neměli stydět vyhledat odbornou pomoc. Existuje řada účinných metod léčby, ať už lokálních nebo systémových. Kromě toho, že léčbou zlepší kvalitu vlastního života, zabrání i nechtěnému přenosu infekce na své okolí.
Závěrem
Zkoušení obuvi je zcela běžná a nevinná činnost. Přesto, jak ukazuje příběh z obchodu, může být i taková banalita zdrojem zdravotního rizika. Nemusíme přistupovat k problému přehnaně úzkostlivě nebo s nevolí, stačí jen větší ohleduplnost a trochu osobní odpovědnosti. Ať už jsme prodavači, zákazníci, nebo jen přihlížející — hygienu sdíleného prostoru bychom neměli brát na lehkou váhu.
Nakonec se postarší paní rozhodla pro jiné sandály a obchod opustila s úsměvem. Boty, které si zkoušela jako první, zůstaly na regálu. A jen málokdo z přítomných by měl chuť si je bez zaváhání obout. Později ovšem přijdou další zákazníci…
